Augustiniánský klášter v Sadské
| Klášter augustiniánů kanovníků v Sadské u Nymburka | |
|---|---|
 Kostel svatého Apolináře v místě bývalého kláštera | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský |
| Místo | Sadská, okres Nymburk |
| Souřadnice | 50°8′9,45″ s. š., 14°58′48,71″ v. d. |
| Základní informace | |
| Řád | Augustiniáni kanovníci |
| Založení | 1118 |
| Zrušení | 1362 - kapitula přeložena do Prahy, 1421 - klášter zničen husity |
| Obnovení | - |
| Mateřský klášter | Roudnice nad Labem |
| Představený | probošt Ota Pražský |
| Znak |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášter v Sadské je někdejší klášter augustiniánů kanovníků, založený roku 1362 při kostele svatého Apolináře poté, co byla tamní kolegiátní kapitula přenesena ke kostelu sv. Apolináře v Praze. Nacházel se ve městečku Sadská v okrese Nymburk, ve Středočeském kraji. Roku 1421 byl těžce poškozen husity, zachoval se pouze románský kostel.
Historie
K roku 1118 je na vrcholu svědeckého kopce v Sadské doložena existence kolegiátní kapituly sv. Apolináře. Motivací mohla být existence panovnického dvorce, na jehož půdě je doloženo konání několika kolokvií, tedy shromáždění církevních a světských elit, na nichž se rozhodovaly klíčové problémy knížectví.
Roku 1362 byla kapitula z podnětu samého císaře Karla IV. ze Sadské přenesena do Prahy k nově založenému kostelu svatého Apolináře na Novém Městě pražském. Iniciátorem přeložení kapituly byl první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Jeho nástupce Jan Očko z Vlašimi však 10. května 1375 při sadském kostele položil základní kámen k novému klášteru Augustiniánů a dal jí připsat statek Opočnice s vesnicí. Převor Benedikt alias Beneš, který se přátelsky stýkal s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, pozvedl úroveň konventu na vysokou úroveň, jak rozmnožením knihovny, tak uzavřením smluv o sbratření ("konfraternitě") s kláštery v Třeboni, v Praze-Karlově, ve Šternberku na Moravě a v Krakově-Kaziměři.[1]
Klášter v Sadské zanikl v roce 1420 během husitských válek, kdy řeholníci klášter opustili. Část z nich se uchýlila do zaháňského kláštera ve Slezsku a druhá skupina se přidala ke spolubratřím v klášteře v Roudnici nad Labem, kteří se uchýlili do kláštera Panny Marie na písku ve Vratislavi. Tam byl roku 1427 zvolen poslední sadský probošt Petr († 1472). Po roce 1450 již řeholníci v obou exilových klášterech vymřeli.[2] Po husitských válkách již klášter nebyl obnoven.
Jedním z proboštů původní kolegiátní kapituly byl Ota, pozdější pražský biskup (v letech 1140–1148).
Klášterní knihovna
Klášter měl vlastní knihovnu, z níž se dodnes dochovalo okolo dvaceti rukopisů. Jejich osud později splynul s dějinami knihovny augustiniánské kanonie v Roudnici nad Labem, kam se zřejmě v husitském období dostaly s řeholníky ze Sadské. Dochovalo se 23 středověkých rukopisů, které byly po zrušení roudnické kanonie převedeny do Knihovny Národního muzea v Praze.
Odkazy
Reference
Literatura
Kamil Boldan: Die Augustiner-Chorherren aus Raudnitz und Sadská im Exil in der Hussitenzeit als Schreiber der Handschriften. In: Studie o rukopisech 29, 1992, s. 79-93.
- V Jelínek:Sadská. Praha 1912
- Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Verlag Mayer & Comp., Klosterneuburg-Wien 1994, 362 stran; ISBN 3-901025-34-0, s. 213-216.
- Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, Libri Praha 1998, s. 632.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“