Aurora (křižník)

Křižník Aurora zakotvený v Petrohradě (2009)
Základní údaje
Typ	chráněný křižník
Třída	třída Pallada
Zahájení stavby	23. září 1897
Spuštěna na vodu	24. května 1900
Uvedena do služby	29. července 1903
Osud	veden jako aktivní přeměněn na muzeum
Souřadnice	59°57′19″ s. š., 30°20′17″ v. d.
Takticko-technická data
Výtlak	6 731 t
Délka	126,8 m
Šířka	16,8 m
Ponor	6,4 m
Pohon	tři parní stroje 11 971 k
Palivo	964 tun uhlí
Rychlost	19,2 uzlu
Dosah	4 000 nám. mil (7 400 km)
Posádka	422
Pancíř	50–75mm paluba
Výzbroj	(1903): 8× 152 mm (6 palců) 24× 75 mm 8× 37 mm 3 torpédomety (1917): 14× 152 mm 4× 76 mm AA kulomety 3 torpédomety

Aurora (rusky Аврора, správným přepisem Avrora) je ruský chráněný křižník třídy Pallada, který v současnosti slouží jako muzeum v Petrohradu. Loď byla nasazena v rusko-japonské válce, první světové válce a v roce 1917 se stala symbolem bolševické revoluce v Rusku. Od roku 1957 slouží jako muzeum.

Stavba

Aurora byla třetím a posledním křižníkem třídy Pallada (měla sesterské lodě Pallada a Diana). Postavena byla v Petrohradu v letech 1897–1903 (kýl byl založen 4. června 1897, spuštěna na vodu byla 24. května 1900).

Konstrukce

Hlavní pancéřovou ochranou lodi byla pancéřová paluba o síle 50–75 mm, jejíž šikmé části zasahovaly až pod čáru ponoru. Hlavní výzbroj lodi tvořilo osm 152mm kanónů vzor 1892, zbraně kryly pancéřové štíty (po jednom byly na přídi a na zádi, zbylých šest bylo na bocích trupu). Dále loď nesla 24 kusů 75mm děl a osm 37mm děl. Nesla také tři 381mm torpédomety (po jednom na přídi a na bocích).

Páru dodávalo 24 vodotrubných kotlů Belleville vytápěných uhlím. Pohon zajišťovaly tři tříválcové sdružené parní stroje s trojnásobnou expanzí a s přímým pohonem šroubů.

Vnější lodní šrouby měly průměr 4,09 m a prostřední lodní šroub měl průměr 3,50 m. Při zkouškách loď dosáhla maximální rychlosti 19,2 uzlu, při 135 ot/min a výkonu strojů po 3870 koních. (Maximální výkon každého ze strojů byl 4100 k, tedy cca 3016 kW, ale při 150 ot/min. Tohoto výkonu se ale na lodi nikdy nepodařilo dosáhnout, takže 20uzlové rychlosti předpokládané v projektu nikdy nemohlo být dosaženo.)

Historie

Prvním bojovým nasazením lodi byla rusko-japonská válka. Aurora byla přeřazena z Baltského loďstva do nově zformované 2. pacifické eskadry. Ta byla, pod velením admirála Rožestvenského, vyslána z Evropy na Dálný Východ, kde Japonské císařské námořnictvo zablokovalo zdejší ruskou eskadru v přístavu Port Arthur. Celý náročný přesun trval od října 1904 do května 1905^[1] a během přesunu byla loď lehce poškozena v Incidentu na Dogger Bank. Bojový křest lodi nastal v bitvě u Cušimy, ve které japonské námořnictvo drtivě zvítězilo. Lodi se podařilo probít z bojiště a byla poté krátce internována v Manile (to samé provedly křižníky Oleg a Žemčug).^[2]

Po návratu k Baltskému loďstvu loď sloužila k výcviku a podnikla řadu zámořských plaveb. V roce 1911 se například v Bangkoku účastnila oslav korunovace thajského krále Rámy VI.

Aurora byla bojově nasazena také v první světové válce, přičemž operovala v Baltském moři. Dne 7. listopadu 1917 na Leninův rozkaz vystřelil křižník Aurora salvu slepých nábojů jako signál pro dělostřelecký pluk, který zahájil útok na Zimní palác. Byla tak zahájena Říjnová revoluce. Od roku 1922 křižník sloužil jako výcviková loď.

V průběhu druhé světové války byly lodní zbraně demontovány a použity k pozemní obraně Leningradu (Petrohradu), loď samotná byla zakotvena v přístavu Oranienbaum, poškozena bombardováním a potopena. Po válce byl křižník v letech 1945–1947 opraven a natrvalo zakotvil na řece Něvě v Leningradu jako symbol Říjnové revoluce. Byl používán k výcviku a v roce 1957 se stal muzeem.

V lednu 2013 oznámil ministr obrany Ruské federace generál Sergej Šojgu rozhodnutí o celkové renovaci lodi. Dne 21. září 2014 byla Aurora odtažena do opravárenského doku Kronštadtských loděnic Ministerstva obrany Ruské federace.^[3][4] Loď, která slouží jako muzeum, byla po opravách vrácena na své původní stanoviště v Petrohradu v sobotu 16. července 2016.^[5] V průběhu oprav byl zrenovován trup křižníku a na lodi bylo instalováno moderní protipožární zařízení a 52 bezpečnostních kamer.^[6]

Uživatelé

• Ruské carské námořnictvo
• Sovětské námořnictvo

Zajímavost

Aurora byla vybavena elektrickými měřidly firmy Erich Roučka (od roku 1945 Metra Blansko).^[7]

Odkazy

Reference

Literatura

• HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. S. 112–113. 
• SKVORCOV, Aleksiey V. Cruisers of the 1st Rank: Avrora, Diana, Palada. Sandomierz & Petersfield: Stratus & MMP Books, 2015. ISBN 978-83-63678-56-2. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aurora na Wikimedia Commons
• (rusky)(anglicky) Oficiální stránky křižníku Aurora Archivováno 26. 8. 2011 na Wayback Machine.