Austen Chamberlain

Sir Austen Chamberlain, KG
Ministr financí Spojeného království
Ve funkci:
9. října 1903 – 4. prosince 1905
PředchůdceCharles Thomson Ritchie
NástupceHerbert Henry Asquith
Ministr pro Indii
Ve funkci:
25. května 1915 – 17. července 1917
PředchůdceRobert Milnes-Crewe, 1. markýz Crewe
NástupceEdwin Samuel Montagu
Ministr financí Spojeného království
Ve funkci:
10. ledna 1919 – 1. dubna 1921
PředchůdceAndrew Bonar Law
NástupceRobert Horne
Ministr zahraničí Spojeného království
Ve funkci:
3. listopadu 1924 – 4. června 1929
PředchůdceRamsay MacDonald
NástupceArthur Henderson
Stranická příslušnost
ČlenstvíKonzervativní strana
Liberálně unionistická strana
Narození16. října 1863
Birmingham, Warwickshire
Spojené království
Úmrtí17. března 1937
Londýn, Spojené království
Místo pohřbeníEast Finchley Cemetery
NárodnostBritská
ChoťIvy Muriel Dundas (od 1906)
RodičeJoseph Chamberlain a Harriet Kenricková
DětiJoseph Chamberlain
Beatrice Chamberlain
Lawrence Chamberlain
PříbuzníBeatrice Chamberlainová[1][2] (sourozenec)
Alma materPařížský institut politických věd
Trinity College
Rugby School
Profesepolitik, státník a ministr zahraničí
OceněníNobelova cena za mír (1925)
doctor honoris causa from the University of Lyon (1936)
Podvazkový řád
PodpisSir Austen Chamberlain, podpis
CommonsAusten Chamberlain
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Joseph Austen Chamberlain, KG (16. října 1863 Birmingham, Anglie – 17. března 1937 Londýn, Anglie) byl britský státník a nositel Nobelovy ceny za mír, syn úspěšného průmyslníka a politika Josepha Chamberlaina. Jako konzervativní politik byl ministrem několika konzervativních a koaličních vlád, ve funkci britského ministra zahraničí (1924–1929) se stal laureátem Nobelovy ceny míru. Jeho mladší bratr Neville Chamberlain byl později britským premiérem a signatářem Mnichovské dohody.

Biografie

Narodil se v Birminghamu, kde se v té době jeho otec prosazoval jako úspěšný průmyslník. Vystudoval Trinity College v Cambridge, poté pokračoval ve studiích v Paříži a Berlíně, do Anglie se vrátil v roce 1888. Od roku 1892 až do smrti byl poslancem Dolní sněmovny[pozn. 1], po boku otce patřil k liberálním unionistům, později přešel ke konzervativcům. V Salisburyho vládě zastával nižší funkce civilního lorda admirality (Civil Lord of the Admiralty, 1895–1900) a státního podtajemníka na ministerstvu financí (Financial Secretary to the Treasury, 1901–1902). V roce 1902 se stal členem Tajné rady a v letech 1902–1903 byl generálním poštmistrem. Po odchodu několika členů vlády (včetně Austenova otce Josepha) v říjnu 1903 se stal namísto Ch. Ritchie ministrem financí (lord kancléř pokladu, 1903–1905). Jako konzervativec byl v letech 1905–1915 v opozici, v roce 1911 byl kandidátem na předsednictví Konzervativní strany, ale přednost dostal umírněnější Andrew Bonar Law. V koaliční vládě za první světové války byl státním sekretářem pro Indii (1915–1917) a státním sekretářem bez portfeje (1918–1919), pak byl znovu ministrem financí (1919–1921). Ve funkci lorda strážce tajné pečeti byl zároveň mluvčím vlády v Dolní sněmovně (1921–1923).

Ve funkci ministra zahraničí (1924–1929) zorganizoval mezinárodní konferenci v Locarnu (1925), poté získal Nobelovu cenu za mír (1925), stal se rytířem Podvazkového řádu (1925)[pozn. 2] a byl povýšen do šlechtického stavu. Jako ministr zahraničí připojil Británii k Briand-Kelloggovu paktu (1928). Členem vlády byl naposledy v rámci MacDonaldova koaličního kabinetu jako ministr námořnictva (1931). Z vlády sice brzy odešel, ale jako vlivný poslanec ji podporoval v Dolní sněmovně. Kritizoval však zahraniční politiku, což částečně pramenilo z jeho sympatií k fašistické Itálii. V roce 1935 byl znovu kandidátem na post ministra zahraničí, v závěru své poslanecké kariéry kritizoval politiku svého mladšího bratra Nevilla.

V letech 1925–1928 byl lord–rektorem univerzity v Glasgow, v letech 1935–1937 kancléřem univerzity v Readingu, čestné doktoráty získal v Oxfordu, Torontu, Sheffieldu, Glasgow, Birminghamu, Readingu a Lyonu.

V roce 1906 se oženil s Ivy Dundas (1878–1941), z jejich manželství se narodili dva synové a jedna dcera.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ "Od roku 1914 byl v parlamentu poslancem za volební obvod Birmingham West namísto svého otce. Joseph Chamberlain zemřel 2. července 1914, ale Austen jej nemohl v zastoupení Birminghamu nahradit automaticky. Musel se vzdát svého dosavadního mandátu za East Worcestershire, ale protože britský politický systém neumožňuje rezignaci na členství v Dolní sněmovně, musel Austen využít starého a dodnes užívaného mechanismu, totiž přijetí nevýznamného, ale korunou placeného úřadu stewarda v Chiltern Hundreds, což automaticky vede ke ztrátě mandátu (6. července 1914). O dva týdny později pak do parlamentu vstoupil za Birmingham.
  2. ↑ "Podvazkový řád byl od svého založení ve 14. století nejvyšším státním vyznamenáním, přičemž byl určen téměř výlučně pro příslušníky nejvyšší aristokracie, případně zahraniční panovníky. Chamberlain byl jedním z mála rytířů řádu, který neměl peerský titul. Podobná výjimka byla učiněna o něco později v případě Winstona Churchilla. Přestože oba státníci měli nepopiratelné zásluhy, Podvazkový řád jim byl udělen až v návaznosti na získání Nobelovy ceny.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Austen Chamberlain na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press. 2004.
  2. ↑ Kindred Britain.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Laszlo - The Rt. Hon. Sir Austen Chamberlain.jpg
Portrait of The Rt. Hon. Sir Austen Chamberlain
Austen Chamberlain Signature.svg
Austen Chamberlain's signature.