Australian Open

Australian Open
The Grand Slam of Asia/Pacific
Základní informace
Založeno1905
OdehránoAustralian Open 2023
MístoMelbourne, Victoria, AustrálieAustrálie Austrálie
DějištěMelbourne Park
Souřadnice37°49′22″ j. š., 144°58′48″ v. d.
Povrchtráva / venku (1905–1987)
tvrdý / venku
  Rebound Ace (1988–2007)
  Plexicushion (2008–2019)
  GreenSet (od 2020)
zatahovací střecha ve třech arénách
Dotace86 500 000 AU$
Obdobíleden
Poznámkajediný grandslam na jižní polokouli
první grandslam hraný pod střechou
Soutěže mužů128 dvouhra (128 kval.) / 64 čtyřhra
Soutěže žen128 dvouhra (128 kval.) / 64 čtyřhra
Smíšená soutěž64 hráčů (32 párů)
Vítězové Australian Open 2024
Dvouhra mužůItálie Jannik Sinner
Dvouhra žen  Aryna Sabalenková
Čtyřhra mužůIndie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden
Čtyřhra ženBelgie Elise Mertensová
Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Smíšená čtyřhraČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Polsko Jan Zieliński
Grand Slam
Australian Open • French Open
  Wimbledon • US Open
australianopen.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Serena Williamsová vyhrála sedm titulů

Australian Open, The Grand Slam of Asia/Pacific, je jeden ze čtyř tenisových turnajů nejvyšší kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný v druhé polovině ledna a jediný na jižní polokouli. Úvodní ročník se konal v listopadu 1905 jako amatérské mezinárodní mistrovství Australásie a do roku 1927 nesl název Australasian Championships. Poté, až do počátku otevřené éry tenisu v roce 1968 se jmenoval Australian Championships. V sezóně 1969 byl turnaj poprvé otevřen profesionálním tenistům, což odráží část „Open“ v názvu. Nejvyšší počet deseti titulů v mužské dvouhře vyhrál Novak Djoković a jedenáct trofejí z ženské dvouhry si odvezla Margaret Courtová. V open éře se rekordmankou se sedmi výhrami stala Serena Williamsová.

Od roku 1972 je dějištěm grandslamu opět Melbourne. Z původního areálu Kooyong Lawn Tennis Club s travnatými dvorci se v roce 1988 událost přemístila do dnešního Melbourne Parku, v němž jsou kurty se středně tvrdým akrylátovým povrchem s lepší konzistencí a nižším zadržováním tepla. Mezi roky 1988–2007 se hrálo na povrchu Rebound Ace, poté se v letech 2008–2019 používal Plexicushion Prestige. Od roku 2020 se dodavatelem povrchu na australských turnajích včetně Australian Open Series stala společnost GreenSet Worldwide.[1]

Tři hlavní dvorce disponují zatahovací střechou a lze je využít při dešti či vysokých teplotách. K centrálnímu kurtu Rod Laver Arena a druhému největšímu John Cain Arena se v roce 2015 přiřadila i Margaret Court Arena, čímž se australský grandslam stal prvním z „velké čtyřky“ se třemi takto upravenými stadiony.[2] Do roku 2009, kdy pojízdnou střechu získal centrkurt ve Wimbledonu, navíc představoval jediný major s možností halových zápasů.

Jako na dalších grandslamech zahrnuje program soutěže mužské i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů, stejně tak i exhibici. Na počest australského tenisty a funkcionáře Normana Brookese byl po něm pojmenován pohár pro vítěze mužské dvouhry – „Norman Brookes Challenge Cup“. Australian Open 2019 se stal prvním grandslamem v historii, na němž se hrál supertiebreak v závěru rozhodujících setů všech soutěží.[3]

Oficiální míče grandslamu dodává díky pětileté smlouvě od roku 2019 firma Dunlop, která nahradila míče Wilson.[4] Struny zajišťuje společnost Yonex. Generálním sponzorem je od roku 2002 jihokorejská automobilka Kia, jež v lednu 2023 prodloužila kontrakt do roku 2028.[5] Hlavními partnery pak jsou firmy Emirates, Luzhou Laojiao a Rolex,[6] která na všech 15 soutěžních dvorcích spravuje technologii pro dopad míčů, tzv. jestřábí oko.[7][8]

Rekordní návštěvnost australského majoru, přezdívaného „happy slam“ (šťastný slam),[9] dosáhla v roce 2024 v rámci dvou týdnů 1 020 763 osob.[10]

Historie

Australian Open je organizován národním tenisovým svazem Tennis Australia a Mezinárodní tenisovou federací. První ročník se konal v melbournském areálu Warehouseman's Cricket Ground roku 1905. Jeho současný název zní Albert Reserve Tennis Centre.[11]

Název a dějiště

Pojmenování turnaje se vyvíjelo. Nejdříve se v letech 1905–1926 událost hrála jako „Australasian Championships“, poté do roku 1968 nesla název „Australian Championships“ a od roku 1969 se jmenuje „Australian Open“.[12]

Šestinásobný vítěz Roger Federer

Postupně se dějištěm stalo pět australských a dvě novozélandská města: Melbourne (68krát k roku 2024), Sydney (17krát), Adelaide (14krát), Brisbane (7krát), Perth (3krát), Christchurch (1krát v roce 1906) a Hastings (1krát v roce 1912).[12] Roku 1972 bylo přijato rozhodnutí o stálém místu určeném ke konání grandslamu. Vybrán byl areál Kooyong Lawn Tennis Club v Melbourne, a to díky atraktivitě a příslibu nejlepšího zajištění zázemí.[11]

Ačkoli úvodní ročník proběhl v roce 1905, International Lawn Tennis Federation (ILTF) turnaj až do roku 1924 neklasifikovala mezi tzv. majory, velké události. Rozhodnutí tak učinit padlo na jejím zasedání v roce 1923. S tím souvisela i implementace nového tzv. amerického způsobu nasazování hráčů v soutěžích turnaje.[13]

Pro nedostačující kapacitu diváků a rozlohu areálu v Kooyongu bylo v roce 1988 dostavěno – vedle železničního překladiště a železničních tratí Jolimont Yards –, nové sportoviště Melbourne Park, nejdříve známý pod názvem „Flinders Park“. Změna dějiště znamenala okamžitý úspěch s 90 % nárůstem návštěvnosti, když v roce 1988 grandslam v Melbourne Parku zhlédlo 266 436 platících diváků, oproti roku 1987 v Kooyongu s účastí 140 000 návštěvníků.[14]

Návrh změny dějiště

Guillaume Rufin podává proti Tomáši Berdychovi v Laverově aréně během 2. kola ročníku 2013

S návrhem změny dějiště Australian Open přišly v roce 2008 správní orgány Nového Jižního Walesu, které usilují o získání turnajových práv, jakmile v roce 2016 vyprší současná smlouva s Melbourne. Změna předpokládá přemístění dějiště na Glebe Island. V reakci na takovou snahu prezident Victorian Events Industry Council Wayne Kayler-Thomson, řekl, že by grandslam měl zůstat v Melbourne a snahu samosprávy vůči městu označil za zničující.

Od zveřejnění návrhu došlo k oznámení, že se do přestavby Melbourne Parku investují desítky až stovky miliónů dolarů. Proběhne jeho modernizace, včetně zvětšení kapacity sedících diváků na velkých dvorcích, Margaret Court Arena získá zatahovací střechu, zlepší se zázemí hráčů a bude vybudováno nové středisko vedení australského tenisového svazu.[15] Následně tyto plány obnovy našly kladnou odezvu u úřadujícího victorijského premiéra Johna Brumbyho, který potvrdil ochotou místní vlády investovat 363 miliónů australských dolarů, pokud by na tomto sportovišti byla garantována přítomnost Australian Open alespoň do roku 2036.[16]

Championships éra

Pro geografickou odlehlost Austrálie se turnaje v jeho počátcích zúčastňoval velmi omezený počet tenistů ze zahraničí. Ve 20. letech trvala oceánská plavba z Evropy přibližně 45 dnů. První hráči, kteří na kontinent přicestovali letadlem byli až členové daviscupového týmu Spojených států v listopadu 1946.[14] Také Australané žijící v odlehlejších částech měli problémy s dopravou. Když se dějištěm stal jihozápadní Perth, žádný tenista z Victorie a Nového Jižního Walesu na turnaj železniční dopravou nedorazil. Vzdálenost čítající přibližně 3 300 km mezi východním a západním pobřežím byla příliš značná. V roce 1906, kdy se událost konala v Christchurch, nastoupilo pouze 10 hráčů, z toho jen dva Australané a druhý ročník vyhrál Novozélanďan.[17]

Almagro podává v zápase s Fallou, 2010

Úvodní ročník Australasian Championships utrpěl také v důsledku již existujících australasijských turnajů. Před rokem 1905 pořádaly všechny australské státy i Nový Zéland vlastní tenisová mistrovství, první organizované již v roce 1880 v Melbourne. Jeho název zněl „Championship of the Colony of Victoria“, později byl přejmenován na „Championship of Victoria“.[18] V tomto období se dva nejlepší hráči, Australan Norman Brookes a Novozélanďan Tony Wilding, až na výjimky australasijského grandslamu nezúčatnili. Brookes na něm ve dvouhře startoval pouze jednou v roce 1911, kdy také získal titul. Wilding vyhrál oba ročníky při dvou účastech v letech 1906 a 1909. Oba preferovali jiné turnaje, střetávali se na Victorian Championships a ve Wimbledonu s dalšími kvalitními australasijskými tenisty. Dokonce, ani když se v roce 1912 Australasian Championships konal v novozélandském Hastingsu, tehdy již trojnásobný wimbledonský vítěz Wilding, nepřicestoval do svého rodného města, aby na něm nastoupil.

Vzdálenost a nedostatečný věhlas turnaje tak znamenaly, že se jej řada světových tenistů nikdy nezúčastnila. Mezi takovými byli také bratři William a Ernest Renshawovi, bratři Lawrence a Reginald Dohertyovi, William Larned, Maurice McLoughlin, Beals Wright, Bill Johnston, Bill Tilden, René Lacoste, Henri Cochet, Bobby Riggs, Jack Kramer, Ted Schroeder, Pancho Gonzales, Budge Patty, Manuel Santana nebo Jan Kodeš. Další světoví tenisté na grandslam přijeli pouze jednou, včetně hráčů jakými byli Brookes, Ellsworth Vines, Jaroslav Drobný, Manuel Orantes, třicetipětiletý Ilie Năstase a Björn Borg.

Otevřená éra

Japonka Naomi Ósakaová vyhrála ročníky 2019 a 2021

Poprvé v roce 1969, kdy se hrálo v brisbaneském areálu Milton Courts, došlo k otevření turnaje pro všechny hráče, včetně profesionálů.[19] Vyjma let 1969 a 1971, řada z nejlepších tenistů absentovala až do roku 1982. Mezi důvody stále patřily značná vzdálenost, nevyhovující datum v období Vánoc a Nového roku, stejně tak i nízké finanční odměny. V roce 1970 si americká tenisová liga (National Tennis League) zavázala garancemi své hráče před startem na Australian Open. Řadili se k nim Rod Laver, Ken Rosewall, Andrés Gimeno, Pancho Gonzales, Roy Emerson a Fred Stolle. Australský turnaj pak vyhrál Arthur Ashe.[20]

V roce 1983 na grandslam poprvé přijeli Ivan Lendl, John McEnroe a Mats Wilander, který následně získal singlový titul[21] a krátce poté ještě na konci prosince, vyhrál obě dvouhry v daviscupovém utkání mezi Austrálií a Švédskem konaném ve stejném areálu Kooyong.[22] Po skončení grandslamu 1983 pobídla Mezinárodní tenisová federace australský svaz ke změně dějiště, které pro tak velkou událost nesplňovalo podmínky. V roce 1988 se Australian Open poprvé představilo v novém Flinders Parku, později přejmenovaném na Melbourne Park. Došlo také ke změně povrchu, travnaté dvorce nahradil tvrdý povrch Rebound Ace.[23] Mats Wilander se stal jediným tenistou, jenž dokázal triumfovat na obou z nich.

Čtyři singlové tituly si připsal Andre Agassi.

Serena Williamsová vyhrála v roce 2015 šestý titul, což znamenalo rekord otevřené éry, stejně jako se pro toto období stala – ve 33 letech, nejstarší vítězkou.[24][25] V roce 2017 přidala Serena Williamsová do své sbírky sedmý titul a v 35 letech tak vylepšila svůj vlastní rekord. Srb Novak Djoković dosáhl výhrou v roce 2016 na šestý titul, čímž vyrovnal rekord Roye Emersona ze 60. let dvacátého století. Další dva ročníky 2017 a 2018 patřily Rogeru Federerovi, jenž debutový vavřín vybojoval v sezóně 2004. Roku 2018 vytvořil nový rekord open éry v počtu sedmi finále a šestým titulem se dotáhl na vedoucí dvojici hráčů. Jako první muž historie Švýcar zvítězil na dvou grandslamech šestkrát a ve 36 letech se stal do té doby nejstarším šampionem grandslamu od Australian Open 1972 a Kena Rosewalla.[26][27] Djoković pak získal v letech 2019–2023 další čtyři trofeje, čímž vytvořil mužský rekord deseti singlových triumfů. V semifinále a finále udržel neporazitelnost s bilancí 20–0.[28] V lednu 2022 přitom Srb nemohl obhajovat trofej, když byl den před zahájením – po jedenáctidenní anabázi – vyhoštěn ze země. Jako neočkovanému proti covidu-19 mu byla udělena výjimka k získání víz a účasti na grandslamu poté, co měl prodělat koronavirovou infekci. Pohraniční stráž a poté ministr pro imigraci Alex Hawke mu víza zrušili, protože se výjimka neslučovala s nařízeními federální vlády.[29][30]

Melbourne Park

Dějiště Australian Open se v roce 1972 vrátilo do Melbourne. V sezóně 1988 se přesunulo z melbournského Kooyong Clubu do nově postaveného areálu ve Flinders Parku, součásti Melbourne Sports and Entertainment Precinct. Australský major se v roce 2015 stal prvním grandslamem s třemi arénami opatřenými zataženou střechou v případě deště a vysokých teplot. V celém areálu je 39 kurtů, z toho 33 s tvrdým povrchem a 6 antukových. Pro soutěžní zápasy grandslamu je využíváno 15–16 z nich.[31] Všechny postranní dvorce mají během turnaje dočasně zvýšenou kapacitu 50 až 2 500 sedících diváků.

Před rokem 1988 se hrálo na trávě. V letech 1988–2007 grandslam probíhal na dvorcích s tvrdým povrchem Rebound Ace, který byl v období 2008–2019 nahrazen Plexicushion. Od roku 2020 se hraje na povrchu GreenSet, s ponecháním sytého tónování pro dosažení vyššího kontrastu míčku vůči podkladu.

Dvorecotevřenkapacitastřechazdroj
Rod Laver Arena198814 820zatahovací[32]
John Cain Arena200010 500zatahovací[33]
Margaret Court Arena
(dříve Show Court 1)		19887 500zatahovací[34]
KIA Arena
(Show Court Arena)		20225 000není[35]
1573 Arena
(dříve Show Court 2)		19883 000není[31]
Show Court 319883 000není[31]

Období konání

Do doby, než se stálým dějištěm stal Melbourne Park, bylo také proměnlivé datum turnaje, ať už pro specifické podnebí rozdílných lokalit nebo specifičnost konání události v daném místě.

Například pro ročník 1919 se turnaj konal až v lednu 1920 a následující ročník již v březnu 1920, v roce 1923 se pak v Brisbane uskutečnil v období menšího srážkového úhrnu a nižší teploty v srpnu. Po odehrání ročníku 1976, který skončil až 4. ledna 1977 se organizátoři rozhodli pro posunutí data do konce kalendářního roku. Důvodem bylo zvýšení stále nízké prestiže mezi událostmi velké čtyřky, malé odměny a snaha dohrát turnaj ještě v prosinci, což by znamenalo, že se kalendářní Grand Slam bude rozhodovat v Austrálii a nikoli ve Spojených státech během US Open. Proto pořadatelé následující ročník zahájili již 3. ledna 1977, což se ale setkalo s negativní kritikou a absencí nejlepších tenistů. V letech 1982–1985 se hrálo uprostřed prosince. Po konci grandslamu 1985 došlo k rozhodnutí, že termín následujícího ročníku se posune do druhé poloviny ledna, což znamenalo, že se Australian Open v roce 1986 nekonal.

Od sezóny 1987 je pak lednové datum stálé. Přesto se někteří tenisté jako Roger Federer a Rafael Nadal vyjádřili, že lednový termín je po době Vánoc a Nového roku příliš brzký, a tak pro lepší přípravu a získání nejlepší formy by byl vhodný posun na únor.[36]

V roce 2021 průběh ovlivnila pandemie covidu-19. Kvalifikace se poprvé v historii grandslamu odehrály mimo vlastní dějiště, když se konaly s třítýdenním předstihem v Dauhá a Dubaji.[37][38] Kvůli povinné 14denní karanténě osob přjíždějících do Austrálie začal australský major poprvé až v únoru.[39] Jednalo se rovněž o první grandslam v historii, s využitím systému elektronických čárových rozhodčích.[40]

Panoráma ještě nezastřešeného 3. největšího dvorce Margaret Court Arena dříve pro 6 000 diváků, 2008

Mediální pokrytí

Televizní přenosy jsou zprostředkovány ze všech soutěžních kurtů a také z části tréninkových dvorců. V roce 2024 se s tenisty uskutečnilo 1 803 tiskových konferencí. Mediálně zpravodajství pokrývalo 711 novinářů a fotografů ze 61 zemí. V Melbourne Parku o grandslamu informovalo 522 novinářů, včetně 217 mezinárodních médií a dalších 50 mezinárodních novinářských týmů prostřednictvím digitálních a online služeb.[10]

V Austrálii je držitelem práv na živé vysílání stanice Seven Network.[10][7] V asijsko-pacifickém regionu se jedná o televizní kanály CCTV, iQiyi, Shanghai TV (ČLR), Sony SIX (Indie), Sky TV (Nový Zéland) a Fox Sports Asia. Na evropském kontinentu je signál šířen v síti Eurosport (WB Discovery).[10][7]

Na Středním východě pak turnaj přenáší beIN Sports a v subsaharské frankofonní Africe stanice SuperSport a Eurosport. Pokrytí na americkém kontinentu zajišťuje ESPN,[10] jejíž programy ESPN2 a ESPN3 zprostředkovávají zápasy ve Spojených státech, ESPN International vysílala v Latinské Americe a v Kanadě pak kanál TSN/RDS.[7]

Poprvé v historii byl průběh kvalifikací hlavních soutěží přenášen živě po internetu v roce 2011.[41]

Návštěvnost

Celková 14denní návštěvnost ročníků:

Sběrači míčů, 2010. Na Australian Open 2020 bylo z více než 2 500 zájemců náborem vybráno 360 sběračů, chlapců a dívek ve věku 12–15 let, včetně dvaceti Korejců, deseti Indů, šesti Číňanů a dvou Francouzů.[42]

Poháry pro vítěze

Jména vítězů příslušných soutěží jsou vyryta na poháry:

  • vítězce ženské dvouhry náleží pohár „Daphne Akhurst Memorial Cup“, pojmenovaný po pětinásobné šampiónce Daphne Akhurstové,
  • vítězi mužské dvouhry náleží pohár „Norman Brookes Challenge Cup“, pojmenovaný po šampiónu Normanu Brookesovi.

Galerie

Dotace turnaje

Celková dotace Australian Open 2024 činila 86,5 milionů australských dolarů, což představovalo meziroční navýšení o 13,07 %. Nejvyšší podíl nárůstu zaznamenaly odměny v kvalifikacích a úvodních kolech dvouher i čtyřher. Vyřazení v prvním kole singlu obdrželi 120 tisíc australských dolarů, znamenající navýšení o 12,94 % vůči předchozímu ročníku. Vítězové dvouher získali 3,15 milionu australských dolarů, o 5,89 % více než v roce 2023. V rámci desetiletí rozpočet vzrostl o 162 %, když v ročníku 2014 činil 33 milionů australských dolarů.[59][60]

Soutěžvítězovéfinalistésemifinalistéčtvrtfinalisté16 v kole32 v kole64 v kole128 v koleQ3[a]Q2[a]Q1[a]
dvouhry3 150 000 A$1 725 000 A$990 000 A$600 000 A$375 000 A$255 000 A$180 000 A$120 000 A$65 000 A$44 100 A$31 250 A$
čtyřhry730 000 A$400 000 A$227 500 A$128 000 A$75 000 A$53 000 A$36 000 A$—
mix165 000 A$94 000 A$50 000 A$26 500 A$13 275 A$6 900 A$—
Částky jsou uváděny v australských dolarech, v soutěžích čtyřher na pár.

Vysvětlivky

  1. ↑ a b c Poražení v 1.–3. kole kvalifikace
Panoráma Rod Laver Arena při ceremoniálu po finále ženské dvouhry, 2009
Panoráma Rod Laver Arena při ceremoniálu po finále ženské dvouhry, 2009

Bodové hodnocení

Tabulka uvádí zisk bodů do žebříčků ATP, WTA a ITF vozíčkářů. V roce 2024 byly upraveny body v mužské dvouhře.[61]

Soutěžvítězovéfinalistésemifinalistéčtvrtfinalisté16 v kole32 v kole64 v kole128 v koleQV[a]Q3[b]Q2[b]Q1[b]
Dvouhra mužů200013008004002001005010301680
Čtyřhra mužů1200720360180900——
Dvouhra žen130078043024013070104030202
Čtyřhra žen10——

Vysvětlivky

  1. ↑ Vítěz kvalifikačního kola postupující do dvouhry. Kvalifikantům se v případě prohry v prvním kole dvouhry započte vyšší hodnota bodů za výhru v kvalifikaci namísto bodů určených pro poražené v úvodu dvouhry.
  2. ↑ a b c Poražení v 1.–3. kole kvalifikace

Vítězové a finalisté roku 2024

Podrobnější informace naleznete v článku Australian Open 2024.
Vítězové a finalisté Australian Open 2024
Soutěžvítězovéfinalistévýsledek
Mužská dvouhraItálie Jannik Sinner  Daniil Medveděv3–6, 3–6, 6–4, 6–4, 6–3
Ženská dvouhra  Aryna SabalenkováČína Čeng Čchin-wen6–3, 6–2
Mužská čtyřhraIndie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden		Itálie Simone Bolelli
Itálie Andrea Vavassori		7–6(7–0), 7–5
Ženská čtyřhraČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová		Ukrajina Ljudmyla Kičenoková
Lotyšsko Jeļena Ostapenková		6–1, 7–5
Smíšená čtyřhraČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Polsko Jan Zieliński		USA Desirae Krawczyková
Spojené království Neal Skupski		6–7(5–7), 6–4, [11–9]

Galerie vítězů

Přehled rekordů

Na rozdíl od tří zbývajících grandslamů, které umožnily přístup profesionálům v roce 1968, australský grandslam se profesionálním tenistům otevřel až v roce 1969.[62]

Přehled rekordů podle titulů na Australian Open
RekordÉraTenistaPočetRoky
Muži od roku 1905
Nejvíce titulů ve dvouhředo 1968Austrálie Roy Emerson61961, 1963, 1964, 1965, 1966, 1967
od 1969Srbsko Novak Djoković102008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021, 2023
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadědo 1968Austrálie Roy Emerson51963, 1964, 1965, 1966, 1967
od 1969Srbsko Novak Djoković32011, 2012, 2013
2019, 2020, 2021
Nejvíce titulů ve čtyřhředo 1968Austrálie Adrian Quist101936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950
od 1969USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		62006, 2007, 2009, 2010, 2011, 2013
2006, 2007, 2009, 2010, 2011, 2013
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadědo 1968Austrálie Adrian Quist101936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950[pozn. 3]
od 1969USA Bob Bryan
USA Mike Bryan		32009, 2010, 2011
2009, 2010, 2011
Nejvíce titulů v mixu mezi mužido 1968Austrálie Harry Hopman
Austrálie Colin Long		41930, 1936, 1937, 1939
1940, 1946, 1947, 1948
od 1969USA Jim Pugh
Indie Leander Paes
Kanada Daniel Nestor		31988, 1989, 1990
2003, 2010, 2015
2007, 2011, 2014
Nejvíce titulů celkově mezi muži
(dvouhra, čtyřhra, mix)		do 1968Austrálie Adrian Quist131936–1950 (3 dvouhra, 10 mužská čtyřhra, 0 mix)
od 1969Srbsko Novak Djoković102008–2023 (mužská dvouhra)
Ženy od roku 1922
Nejvíce titulů ve dvouhředo 1968Austrálie Margaret Courtová71960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1966
od 1969USA Serena Williamsová72003, 2005, 2007, 2009, 2010, 2015, 2017
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě
do 1968Austrálie Margaret Courtová71960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1966
od 1969Austrálie Margaret Courtová
Austrálie Evonne Goolagongová
Německo Steffi Grafová
Jugoslávie/Jugoslávie Monika Selešová
Švýcarsko Martina Hingisová		31969, 1970, 1971
1974, 1975, 1976
1988, 1989, 1990
1991, 1992, 1993
1997, 1998, 1999
Nejvíce titulů ve čtyřhře
do 1968Austrálie Thelma Coyne Longová121936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1947, 1948, 1949, 1951, 1952, 1956, 1958
od 1969USA Martina Navrátilová81980, 1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě
do 1968Austrálie Thelma Coyne Longová
Austrálie Nancye Wynne Boltonová		51936, 1937, 1938, 1939, 1940
1936, 1937, 1938, 1939, 1940
od 1969USA Martina Navrátilová
USA Pam Shriverová		71982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
Nejvíce titulů v mixu mezi ženamido 1968Austrálie Daphne Akhurst Cozensová
Austrálie Nell Hall Hopmanová
Austrálie Nancye Wynne Boltonová
Austrálie Thelma Coyne Longová		41924, 1925, 1928, 1929
1930, 1936, 1937, 1939
1940, 1946, 1947, 1948
1951, 1952, 1954, 1955
od 1969Česko Barbora Krejčíková32019, 2020, 2021
Nejvíce titulů celkově mezi ženami
(dvouhra, čtyřhra, mix)		do 1968Austrálie Nancye Wynneová201936–1952 (6 dvouhra, 10 ženská čtyřhra, 4 mix)
od 1969USA Martina Navrátilová121980–2003 (3 dvouhra, 8 ženská čtyřhra, 1 mix)
Další rekordy na Australian Open
RekordSoutěžTenistaPopis rekordu
Nejmladší vítězovémužská dvouhraAustrálie Ken Rosewallv 18 letech a 2 měsících (1953)
mužská čtyřhraAustrálie Lew Hoadv 18 letech a 2 měsících (1953)
ženská dvouhraŠvýcarsko Martina Hingisováv 16 letech a 4 měsících (1997)
ženská čtyřhraChorvatsko Mirjana Lučićováv 15 letech a 10 měsících (1998)
Nejstarší vítězovémužská dvouhraAustrálie Ken Rosewallv 37 letech a 8 měsících (1972)
mužská čtyřhraAustrálie Norman Brookesve 46 letech a 2 měsících (1924)
ženská dvouhraAustrálie Thelma Coyne Longováv 35 letech a 8 měsících (1954)
ženská čtyřhraAustrálie Thelma Coyne Longováv 39 letech a 3 měsících (1958)
smíšená čtyřhra (muži)Austrálie Horace Ricev 52 letech (1923)
smíšená čtyřhra (ženy)USA Martina Navrátilováve 46 letech a 3 měsících (2003)
Nejdelší zápasbez rozdíluSrbsko Novak Djoković
Španělsko Rafael Nadal		5 hodin a 53 minut
finále mužské dvouhry 2012
Nejpozdněji rozehraný zápasbez rozdíluBulharsko Grigor Dimitrov
Francie Richard Gasquet		ve 23.58 hodin
3. kolo mužské dvouhry 2017[63]

Přehled singlových titulů v otevřené éře

Novak Djoković je držitelem rekordních deseti trofejí mužů
Mužská dvouhra
Tenistastáttitulůroky
Novak DjokovićSrbsko102008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021, 2023
Roger FedererŠvýcarsko62004, 2006, 2007, 2010, 2017, 2018
Andre AgassiSpojené státy41995, 2000, 2001, 2003
Mats WilanderŠvédsko31983, 1984, 1988
Ženská dvouhra
Tenistkastáttitulůroky
Serena WilliamsováSpojené státy72003, 2005, 2007, 2009, 2010, 2015, 2017
Evonne GoolagongováAustrálie41974, 1975, 1976, 1977
Margaret Smithová CourtováAustrálie41969, 1970, 1971, 1973
Monika SelešováJugoslávie / USA41991, 1992, 1993, 1996
Steffi GrafováNěmecko41988, 1989, 1990, 1994
Martina NavrátilováSpojené státy31981, 1983, 1985
Martina HingisováŠvýcarsko31997, 1998, 1999

Československá a česká stopa

Československé finále mužské dvouhry se v Melbourne Parku uskutečnilo v roce 1989, kdy Ivan Lendl porazil Miloše Mečíře 6–2, 6–2, 6–2. Petr Korda vyhrál v roce 1996 mužskou čtyřhru se Švédem Edbergem a poté roku 1998 triumfoval také ve dvouhře.

Hana Mandlíková získala dva singlové tituly, když ve finále roku 1980 zdolala Australanku Wendy Turnbullovou a o sedm let později také Martinu Navrátilovou. Jana Novotná si připsala celkem tři trofeje (1995 – ženská čtyřhra; 1988, 1989 – smíšená čtyřhra) a Helena Suková dvě vítězství (1990, 1992 – ženská čtyřhra).

Radek Štěpánek triumfoval s Indem Paesem v mužské čtyřhře roku 2012. Lucie Šafářová ovládla ženskou čtyřhru v letech 2015 a 2017 v páru s Američankou Bethanií Mattekovou-Sandsovou. Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou získaly deblové tituly v letech 2022 a 2023. Ve smíšené soutěži vybojovala Barbora Krejčíková tři trofeje za sebou v letech 2019, 2020 a 2021, čímž se stala první ženou od Margaret Courtové z let 1963–1965, které se tento výkon podařil.[64].

Česká tenistka Iveta Benešová, 2011
Mužská dvouhra
Rokvítězfinalistavýsledek
1983Švédsko Mats WilanderČeskoslovensko Ivan Lendl6–1, 6–4, 6–4
1989Československo Ivan LendlČeskoslovensko Miloslav Mečíř6–2, 6–2, 6–2
1990Československo Ivan LendlŠvédsko Stefan Edberg4–6, 7–6, 5–2
1991Německo Boris BeckerČeskoslovensko Ivan Lendl1–6, 6–4, 6–4, 6–4
1998Česko Petr KordaChile Marcelo Ríos6–2, 6–2, 6–2
Ženská dvouhra
Rokvítězkafinalistkavýsledek
1976Austrálie Evonne GoolagongováČeskoslovensko Renáta Tomanová6–2, 6–2
1980Československo Hana MandlíkováAustrálie Wendy Turnbullová6–0, 7–5
1984USA Chris EvertováČeskoslovensko Helena Suková6–7, 6–1, 6–3
1987Československo Hana MandlíkováUSA Martina Navrátilová7–5, 7–6(7–1)
1989Německo Steffi GrafováČeskoslovensko Helena Suková6–4, 6–4
1991Jugoslávie Monika SelešováČeskoslovensko Jana Novotná5–7, 6–3, 6–1
2019Japonsko Naomi ÓsakaováČesko Petra Kvitová7–6(7–2), 5–7, 6–4

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Počet diváků byl v roce 2021 omezen pro koronavirovou pandemii. Návštěvnost byla snížena na 30–50 %; diváci měli do areálu přístup devět ze čtrnácti dní grandslamu.[57]
  2. ↑ Počet diváků byl v roce 2022 omezen pro koronavirovou pandemii. Návštěvnost byla snížena na 50 %.
  3. ↑ V letech 1941–1945 se Australian Championships nekonal pro druhou světovou válku.


Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Australian Open na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ILANBEY, Sumeyya. New courts rolled out ahead of major tennis tournaments [online]. The Age, 2019-07-26 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Australian Open 2015 to stage revamped Margaret Court Arena. GiveMeSport [online]. Sports New Media [cit. 21 December 2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-27. 
  3. ↑ Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ John Millman joins Bernard Tomic in deriding Australian Open balls [online]. News.com.au, 2019-01-11 [cit. 2019-01-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Kia extends Australian Open partnership to 2028. Hyundai Motor Group [online]. 2023-01-10 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Partners | AO [online]. Australian Open [cit. 2022-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-14. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d Event Guide: Essentials [online]. Australian Open [cit. 2017-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13. 
  8. ↑ Increased prize money for AO 2019 [online]. Tennis Australia [cit. 2019-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-21. (anglicky) 
  9. ↑ WILLIAMS, Jacqueline. By Looking to Asia, the Australian Open Found Itself. The New York Times [online]. 2018-01-27 [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e f A record-breaking Australian Open – AO 2024 by the numbers [PDF]. Tennis Australia, 2024-01-31 [cit. 2024-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-10. (anglicky) 
  11. ↑ a b Australian Tennis Open History [online]. Jazzsports [cit. 2008-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-01-2008. 
  12. ↑ a b Tristan Foenander. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. Australian Open [cit. 2008-01-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ Australasian Championships [online]. The Sydney Morning Herald, 9 November 1923 [cit. 2010-07-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Frank Cook. Open began as Aussie closed shop. The Daily Telegraph. news.com.au, 14 February 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 December 2012. (anglicky) 
  15. ↑ Brumby Government announces Melbourne Park redevelopment. Herald Sun. Australia: 26 January 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2012. (anglicky) 
  16. ↑ STEERE, Mike. Multi-million dollar boost keeps AO in Melbourne [online]. Australian Open, 2010-01-19 [cit. 2023-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-22. (anglicky) 
  17. ↑ Anthony Frederick Wilding "Tony" [online]. International Tennis Hall of Fame [cit. 2008-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-30. 
  18. ↑ History of Tennis – From humble beginnings [online]. Tennis Australia [cit. 2008-01-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ Milton Tennis Centre [online]. Australian Stadiums [cit. 2008-01-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Nikki Tugwell. Hewitt chases amazing slam win. The Daily Telegraph. news.com.au, 14 January 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29-05-2012. (anglicky) 
  21. ↑ Alan Trengove. Australian Open 1983 [online]. wilandertribute.com [cit. 2008-02-19]. Dostupné online. 
  22. ↑ World Group 1983 Final [online]. Davis Cup [cit. 2008-02-19]. Dostupné online. 
  23. ↑ Rebound Ace under review. The Daily Telegraph. news.com.au, 29 January 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2012. (anglicky) 
  24. ↑ Serena je nejstarší šampionkou Australian Open a slaví už 19. grandslamový titul. Tenisportal.cz [online]. 2015-01-31 [cit. 2015-02-01]. Dostupné online. 
  25. ↑ Serena Wins Historic 19th Major [online]. Melbourne: WTA Tour, Inc., rev. 2015-02-01 [cit. 2015-01-31]. Dostupné online. 
  26. ↑ Matt Trollope. #RF20: The road to Roger’s mystical tally [online]. Tennis Australia [cit. 2018-02-01]. Dostupné online. 
  27. ↑ Federer wins record 20th Grand Slam title with five-set win over Cilic [online]. 28-01-2018 [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ ZABLOUDIL,, Luboš. 10 finále, 10 trofejí. Král Djokovič 22. grandslamovým triumfem vyrovnal Nadalův rekord. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  29. ↑ Djokovič má podruhé zrušená víza, šance na start v Melbourne už je jen teoretická. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-01-14 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. 
  30. ↑ Miloslav Fišer, Novinky, ČTK. „Jsem zklamaný.“ Djokovič nebude obhajovat titul a musí opustit Austrálii ¨. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b c Venue [online]. Australian Open [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Rod Laver Arena [online]. Austadiums [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ John Cain Arena [online]. Austadiums [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Margaret Court Arena [online]. Austadiums [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Full crowds return for 2022 Australian Open as tickets go on sale. Austadiums [online]. 2021-11-22 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ SCHLINK, Leo. Rafael Nadal keen to call time on early slam. Herald Sun. Australia: 17 January 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2012. (anglicky) 
  37. ↑ Doha to host Australian Open 2021 men’s qualifying [online]. ausopen.com [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Dubai to host Australian Open 2021 women’s qualifying [online]. ausopen.com [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Australian Open Set For Historic Start, Total Prize Pool Revealed [online]. ATP Tour, Inc., 2020-12-19 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ GOODWIN, Sam. Australian Open makes world-first change after Novak Djokovic drama [online]. Yahoo! Sport, 2021-02-04 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Watch Australian Open qualifying live!. www.australianopen.com. australianopen.com, 11-1-2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  42. ↑ Tournament Info [online]. AusOpen.com [cit. 2020-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-01-2022. (anglicky) 
  43. ↑ Lawn Tennis Association of Australia Annual Report 1987 [online]. Lawn Tennis Association of Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  44. ↑ Lawn Tennis Association of Australia Annual Report 1988 [online]. Lawn Tennis Association of Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  45. ↑ Lawn Tennis Association of Australia Annual Report 1989 [online]. Lawn Tennis Association [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  46. ↑ Tennis Australia Annual Report 1990 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-03-2017. (anglicky) 
  47. ↑ Tennis Australia 1991 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  48. ↑ Tennis Australia 1992 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  49. ↑ Tennis Australia 1993 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  50. ↑ Tennis Australia 1994 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  51. ↑ Tennis Australia 1995 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  52. ↑ Tennis Australia 1996 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  53. ↑ Tennis Australia Annual Report, 1997 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  54. ↑ a b Tennis Australia Annual Report, 1998–1999 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky) 
  55. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v CELLINI, Aidan. Australian Open 2023: Crowd figures, court capacity, attendance records. Sportingnews.com [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-02. (anglicky) 
  56. ↑ AO Press Release. Australian Open 2018 – By the numbers [online]. Tennis Tourtalk, 2018-01-28 [cit. 2018-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-02. 
  57. ↑ Total Australian Open Attendance: 130,374 [online]. Twitter [account Austadiums Sport], 2021-02-21 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ WATERS, Cara. Australian Open 2023 smashes records as biggest grand slam. The Age [online]. 2023-01-31 [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Australian Open Prize Money 2024 [Confirmed]. Perfect Tennis [online]. 2024-01-10 [cit. 2024-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-02. 
  60. ↑ Australian Open prize money 2024: Winnings breakdown for singles, doubles tennis players. Sporting News Australia [online]. 2024-01-10 [cit. 2024-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-02. (anglicky) 
  61. ↑ ATP Releases Pepperstone ATP Rankings Breakdown Updates. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-12-26 [cit. 2023-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ Australian History and Records [online]. TennisTours.com [cit. 2009-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-12-2008. 
  63. ↑ Australian Open 2017: Start time record broken as Grigor Dimitrov defeats Richard Gasquet [online]. The Age, 22-01-2017 [cit. 2017-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Krejčíková vyhrála třetí rok po sobě smíšenou čtyřhru na Australian Open!. www.tenisportal.cz [online]. 2021-02-20 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Serbia and Montenegro (1992–2006).svg
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Germany (state).svg
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Flag of Yugoslavia (1992–2003).svg
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
2013 Australian Open - Guillaume Rufin.jpg
Autor: Brendan Dennis, Licence: CC BY-SA 3.0
Guillaume Rufin serves to Tomas Berdych at Rod Laver Arena in the 2nd round of the 2013 Australian Open
Novak Djokovic AO win 2011.jpg
Autor: globalite, Licence: CC BY-SA 2.0
Djokovic with the Australian open trophy
Ballkids in Pink.jpg
Autor: David Brewster, Licence: CC BY-SA 2.0
Ballkids, Australian Open 2010
Nicolas Almagro serves to Alejandro Falla.jpg
Autor: David Brewster, Licence: CC BY-SA 2.0
Nicolas Almagro serves to Alejandro Falla at the 2010 Australian Open.
Show Court 2 Melbourne Park 2020.jpg
Autor: Global-Cityzen, Licence: CC BY-SA 4.0
Show Court 2 at Melbourne Park, Australia
Hisense Arena January 2016.jpg
Autor: DestinationAlan, Licence: CC BY-SA 4.0
Australian Open 2016 - Johanna Konta v Denisa Allertová (3R) en:Category:Images of buildings and structures in Melbourne
Roger Federer 2011.jpg
Autor: globalite, Licence: CC BY-SA 2.0
Federer backhand whilst on the run at the 2011 Australian open
Tennis Racket and Balls.jpg
(c) Vladsinger na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Shot of a tennis racket and two tennis balls on a court. Taken by myself of my racket. Intended for use in WikiProject Tennis Template. vlad§inger tlk 04:59, 18 June 2007 (UTC)
Li Na and Stan Wawrinka Australian Open 2015.jpg
Autor: Tourism Victoria from Australia, Licence: CC BY 2.0
Reigning 2014 champions Li Na and Stan Wawrinka with trophies at the Australian Open 2015
Melbourne KIA Arena (7 Jan 2022).jpg
Autor: APNOneTwo, Licence: CC BY-SA 4.0
View of the arena as of January 2022.
Elise Mertens (2023 DC Open) 01 (cropped).jpg
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Elise Mertens playing in the first round of the 2023 DC Open
Rod Laver Arena Melbourne Park Australian Open 2023 quarter final.jpg
Autor: Gracchus250, Licence: CC BY-SA 4.0
Rod Laver Arena Melbourne Park Australian Open 2023 quarter final between Novak Djokovic and Andrey Rublev
Margaret Court Arena January 2017.jpg
Autor: DestinationAlan, Licence: CC BY-SA 4.0
Australian Open 2017 - Stan Wawrinka v Martin Klizan (1R)
Naomi Osaka Australian Open 2020.jpg
Autor: Rob Keating from Canberra, Australia, Australia, Licence: CC BY 2.0
Melbourne, Australia - 20 January 2020 - Naomi Osaka on Rod Laver Arena (Photo by Rob Keating)
Australian Open Logo 2017.svg
Logo of the Australian Open since 2017
Iveta Benesova at the 2011 Australian Open1.jpg
Autor: Sascha Wenninger, Licence: CC BY-SA 2.0
Iveta Benesova at the 2011 Australian Open
Show Court 3 v1.jpg
Autor: Global-Cityzen, Licence: CC BY-SA 4.0
General view of Show Court 3 at Melbourne Park
Zielinski MCM23 (29) (52883593913).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Zielinski MCM23 (29)
Aryna Sabalenka (2023 US Open) 13 (cropped).jpg
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Aryna Sabalenka playing in the first round of the 2023 US Open
Rod Laver Arena (8984015851).jpg
Autor: Steve Collis from Melbourne, Australia, Licence: CC BY 2.0
Centre Court at dusk