Australian Open 2018 – dvouhra juniorek
Australian Open 2018 | |
Vítězka: | Liang En-šuo |
---|---|
Finalistka: | Clara Burelová |
Výsledek: | 6–3, 6–4 |
Soutěže | |
mužská dvouhra • mužská čtyřhra | |
ženská dvouhra • ženská čtyřhra | |
smíšená čtyřhra | |
dvouhra juniorů • čtyřhra juniorů | |
dvouhra juniorek • čtyřhra juniorek | |
Australian Open dvouhra juniorek | |
2017 ◄◄ 2018 ►► 2019 | |
Grand Slam 2018 dvouhra juniorek | |
Australian Open • French Open Wimbledon • US Open |
Dvouhra juniorek Australian Open 2018 probíhala ve druhé polovině ledna 2018. Do singlové soutěže melbournského grandslamu nastoupilo šedesát čtyři hráček splňujících kritéria juniorské kategorie. Obhájkyní titulu byla 15letá Ukrajinka Marta Kosťuková, jež se po účasti ve třetím kole ženské dvouhry ze soutěže odhlásila.
Vítězkou se stala 17letá druhá nasazená Tchajwanka Liang En-šuo, která ve finále za 64 minut zdolala 16letou francouzskou hráčku Claru Burelovou po dvousetovém průběhu. Připsala si tak premiérový grandslamový titul kariéry a do juniorského kombinovaného žebříčku ITF získala 375 bodů.[1] Stala se první tchajwanskou šampionkou na Australian Open v singlové soutěži a prodloužila sérii neporazitelnosti na 18 utkání.[2]
Nasazení hráčů
- Wang Sin-jü (semifinále)
- Liang En-šuo (vítězka)
- Simona Waltertová (1. kolo)
- María Lourdes Carléová (1. kolo)
- Naho Satová (čtvrtfinále)
- Joanna Garlandová (2. kolo)
- Alexa Noelová (3. kolo
- Nika Radišićová (1. kolo)
- Wang Si-jü (čtvrtfinále)
- Lulu Sunová (3. kolo)
- Juki Naitová (2. kolo)
- Elysia Boltonová (3. kolo)
- Daniela Vismaneová (čtvrtfinále)
- Čeng Čchin-wen (1. kolo)
- Yasmine Mansouriová (1. kolo)
- Kamilla Rachimovová (3. kolo)
Pavouk
Legenda | ||
|
|
|
Finálová fáze
Čtvrtfinále | Semifinále | Finále | |||||||||||||||||
1 | Wang Sin-jü | 5 | 6 | 6 | |||||||||||||||
5 | Naho Satová | 7 | 3 | 3 | |||||||||||||||
1 | Wang Sin-jü | 6 | 1 | 0 | |||||||||||||||
Clara Burelová | 2 | 6 | 6 | ||||||||||||||||
Dalayna Hewittová | 64 | 2 | |||||||||||||||||
Clara Burelová | 77 | 6 | |||||||||||||||||
Clara Burelová | 3 | 4 | |||||||||||||||||
2 | Liang En-šuo | 6 | 6 | ||||||||||||||||
Elisabetta Cocciarettová | 6 | 6 | |||||||||||||||||
13 | Daniela Vismane | 3 | 4 | ||||||||||||||||
Elisabetta Cocciarettová | 6 | 3 | 65 | ||||||||||||||||
2 | Liang En-šuo | 4 | 6 | 77 | |||||||||||||||
9 | Wang Si-jü | 4 | 6 | 3 | |||||||||||||||
2 | Liang En-šuo | 6 | 4 | 6 |
Horní polovina
1. sekce
2. sekce
Dolní polovina
3. sekce
První kolo | Druhé kolo | Třetí kolo | Čtvrtfinále | ||||||||||||||||||||||
8 | Nika Radišić | 2 | 3 | ||||||||||||||||||||||
WC | Gabriella Da Silva Fick | 6 | 6 | WC | G Da Silva Fick | 4 | 2 | ||||||||||||||||||
Elisabetta Cocciaretto | 2 | 6 | 6 | E Cocciaretto | 6 | 6 | |||||||||||||||||||
Cori Gauff | 6 | 2 | 2 | E Cocciaretto | 6 | 6 | |||||||||||||||||||
Diae El Jardi | 5 | 3 | Q | HYC Wong | 4 | 2 | |||||||||||||||||||
Q | Hong Yi Cody Wong | 7 | 6 | Q | HYC Wong | 4 | 6 | 6 | |||||||||||||||||
Karolína Beránková | 2 | 4 | 11 | Y Naito | 6 | 4 | 0 | ||||||||||||||||||
11 | Juki Naito | 6 | 6 | E Cocciaretto | 6 | 6 | |||||||||||||||||||
13 | Daniela Vismane | 6 | 6 | 13 | D Vismane | 3 | 4 | ||||||||||||||||||
Q | Niluka Madurawe | 3 | 4 | 13 | D Vismane | 6 | 6 | ||||||||||||||||||
Loudmilla Bencheikh | 6 | 6 | L Bencheikh | 4 | 3 | ||||||||||||||||||||
WC | Tchang Čchien-chuej | 1 | 4 | 13 | D Vismane | 3 | 6 | 6 | |||||||||||||||||
Darja Frajman | 7 | 6 | D Frajman | 6 | 3 | 2 | |||||||||||||||||||
WC | Zara Brankovic | 5 | 2 | D Frajman | 6 | 6 | |||||||||||||||||||
Q | Himeno Sakacume | 6 | 6 | Q | H Sakacume | 1 | 3 | ||||||||||||||||||
3 | Simona Waltert | 4 | 2 |
4. sekce
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2018 Australian Open – Girls' Singles na anglické Wikipedii.
- ↑ SITA. Medzi juniorkami na Australian Open triumfovala Taiwančanka Liang En Šuo [online]. Šport.sme.sk, 2018-01-27 [cit. 2018-01-27]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Associated Press. Sebastian Korda, Liang En Shuo win Australian Open junior titles [online]. ESPN, 2018-01-27 [cit. 2018-01-27]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Dvouhra juniorek na Australian Open 2018 [PDF]. Australian Open. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
Média použitá na této stránce
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Finská vlajka
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“