Australian Open 2022 – čtyřhra juniorek

Australian Open 2022
Vítězky:USA Clervie Ngounoue
Rusko Diana Šnajderová
Finalistky:Kanada Kayla Crossová
Kanada Victoria Mboková
Výsledek:6–4, 6–3
Soutěže
mužská dvouhra (q)mužská čtyřhra       
ženská dvouhra (q)ženská čtyřhra       
smíšená čtyřhra
dvouhra juniorůčtyřhra juniorů
dvouhra juniorekčtyřhra juniorek
Australian Open
čtyřhra juniorek
2020 ◄◄  2022  ►► 2023
Grand Slam 2022
čtyřhra juniorek
Australian OpenFrench Open
 WimbledonUS Open

Čtyřhra juniorek Australian Open 2022 probíhala ve druhé polovině ledna 2022. Do deblové soutěže australského tenisového grandslamu v Melbourne Parku nastoupilo třicet dva párů tvořených hráčkami, které splňovaly věková kritéria juniorské kategorie. V roce 2021 junioři nehráli kvůli pandemii covidu-19. Obhájcem titulu byl pár filipínsko-indonéský pár Alexandra Ealaová a Priska Madelyn Nugrohová,[1] jehož členky do turnaje nezasáhly. 19letá Nugrohová již nebyla věkově způsobilá startovat mezi juniorkami.

Vít+ězem se stal nejvýše nasazený pár složený z 15leté Amreričanky Clervie Ngounoueové a 17leté Rusky Diany Šnajderové, který ve finále za 56 minut zdolal Kanaďanky Kaylu Crossovou a Victorii Mbokovou poměrem 6–4 a 6–3. Ngounoueová získala první kariérní grandslam a Šnajderová druhý po triumfu ve čtyřhře Wimbledonu 2021. Jednalo se o první americko-ruský pár, který ovládl juniorku Australian Open.[2][3]

Nasazení párů

  1. USA Clervie Ngounoueová / Rusko Diana Šnajderová (vítězky)
  2. Chorvatsko Petra Marčinková / Dánsko Johanne Svendsenová (semifinále)
  3. Rusko Yaroslava Bartashevichová / Rusko Xenija Zajcevová (2. kolo)
  4. Finsko Laura Hietarantová / Argentina Solana Sierraová (1. kolo)
  5. Chorvatsko Lucija Ćirićová Bagarićová / Belgie Sofia Costoulasová (1. kolo)
  6. Švýcarsko Céline Naefová / Kanada Annabelle Xuová (1. kolo)
  7. Rusko Anastasija Gurjevová / Rusko Jelena Pridankinová (čtvrtfinále)
  8. USA Alexis Blokhinová / USA Liv Hovdeová (čtvrtfinále)

Pavouk

Legenda

Finálová fáze

Semifinále Finále
1 USA Clervie Ngounoueová
 Rusko Diana Šnajderová
777 
WC Austrálie Charlotte Kempenaers-Poczová
 Austrálie Taylah Prestonová
565 
 1 USA Clervie Ngounoueová
 Rusko Diana Šnajderová
66
 
   Kanada Kayla Crossová
 Kanada Victoria Mboková
43
  Kanada Kayla Crossová
 Kanada Victoria Mboková
782[10]
2 Chorvatsko Petra Marčinková
 Dánsko Johanne Svendsenová
666[7] 

Horní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
1 USA Clervie Ngounoue
 Rusko Diana Šnajder
66 
 Francie Nahia Berecoechea
 Írán Meshkatolzahra Safi
12  1 USA C Ngounoue
 Rusko D Šnajder
66 
 Kanada Mia Kupres
 Spojené království Ranah Akua Stoiber
46[10]   Kanada M Kupres
 Spojené království RA Stoiber
33 
 Německo Carolina Kuhl
 Srbsko Tijana Sretenović
63[7]   1 USA C Ngounoue
 Rusko D Šnajder
46[10] 
WC Austrálie Lily Fairclough
 Austrálie Yilin Yan
44   8 USA A Blokhina
 USA L Hovde
64[8] 
 Rumunsko Anca Alexia Todoni
 Belgie Hanne Vandewinkel
66   Rumunsko AA Todoni
 Belgie H Vandewinkel
651
 Slovensko Irina Balus
 Litva Patricija Paukštytė
63[7]  8 USA A Blokhina
 USA L Hovde
776 
8 USA Alexis Blokhina
 USA Liv Hovde
46[10]   1 USA C Ngounoue
 Rusko D Šnajder
777
3 Rusko Jaroslava Bartaševič
 Rusko Xenija Zajceva
66   WC Austrálie C Kempenaers-Pocz
 Austrálie T Preston
565
 Česko Amélie Šmejkalová
 Česko Tereza Valentová
13  3 Rusko J Bartaševič
 Rusko X Zajceva
32 
 Maroko Aya El Aouni
 Keňa Angella Okutoyi
11   Japonsko Ma Mušika
 Japonsko Mi Mušika
66 
 Japonsko Mao Mušika
 Japonsko Mio Mušika
66    Japonsko Ma Mušika
 Japonsko Mi Mušika
40
 Brazílie Ana Candiotto
 Čínská Tchaj-pej Li Jü-jun
16[6]   WC Austrálie C Kempenaers-Pocz
 Austrálie T Preston
66 
WC Austrálie Charlotte Kempenaers-Pocz
 Austrálie Taylah Preston
61[10]  WC Austrálie C Kempenaers-Pocz
 Austrálie T Preston
66
 Itálie Virginia Ferrara
 Itálie Georgia Pedone
64[10]   Itálie V Ferrara
 Itálie G Pedone
31 
6 Švýcarsko Céline Naef
 Kanada Annabelle Xu
06[8] 

Dolní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
5 Chorvatsko Lucija Ćirić Bagarić
 Belgie Sofia Costoulas
653 
 Kanada Kayla Cross
 Kanada Victoria Mboko
776   Kanada K Cross
 Kanada V Mboko
784[10] 
 Česko Lucie Havlíčková
 Česko Dominika Šalková
66   Česko Lucie Havlíčková666[4] 
WC Austrálie Talia Gibson
 Austrálie Jelena Micic
12    Kanada K Cross
 Kanada V Mboko
66 
 Rusko Mirra Andrejeva
 Polsko Malwina Rowińska
34    Rusko J Chajrutdinova
 Kazachstán A Sagandikova
22 
 Rusko Jekatěrina Chajrutdinova
 Kazachstán Aružan Sagandikova
66   Rusko J Chajrutdinova
 Kazachstán A Sagandikova
66
 Řecko Michaela Laki
 Řecko Dimitra Pavlou
16[10]   Řecko M Laki
 Řecko D Pavlou
33 
4 Finsko Laura Hietaranta
 Argentina Solana Sierra
63[7]    Kanada K Cross
 Kanada V Mboko
782[10]
7 Rusko Anastasija Gurjeva
 Rusko Jelena Pridankina
796   2 Chorvatsko P Marčinko
 Dánsko J Svendsen
666[7]
 Itálie Federica Urgesi
 Itálie Denise Valente
672  7 Rusko A Gurjeva
 Rusko J Pridankina
477[10] 
WC Austrálie Roisin Gilheany
 Austrálie Zara Larke
72[4]   Švýcarsko C Fontenel
 USA Q Lopez
663[7] 
 Švýcarsko Chelsea Fontenel
 USA Qavia Lopez
56[10]   7 Rusko A Gurjeva
 Rusko E Pridankina
654
 Bulharsko Denislava Gluškova
 Austrálie Anja Nayar
61[6]   2 Chorvatsko P Marčinko
 Dánsko J Svendsen
776 
 Japonsko Haju Kinošita
 Japonsko Sara Saitó
46[10]   Japonsko H Kinošita
 Japonsko S Saitó
64[11]
 Turecko Ayşegül Mert
 Srbsko Lola Radivojević
12  2 Chorvatsko P Marčinko
 Dánsko J Svendsen
46[13] 
2 Chorvatsko Petra Marčinko
 Dánsko Johanne Svendsen
66 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2022 Australian Open – Girls' doubles na anglické Wikipedii.

  1. Beatrice Go. Alex Eala wins first juniors Grand Slam title in 2022 Australian Open [online]. Rappler, 2022-01-31 [cit. 2022-06-08]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. Clervie Ngounoue wins first junior Grand Slam at Australian Open | Category - News | | USTA Foundation. USTA [online]. 2022-01-28 [cit. 2022-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Cross and Mboko can keep heads held high after Australian Open doubles final loss. Tennis Canada [online]. 2022-01-28 [cit. 2022-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Juniorský turnaj Australian Open 2022 [online]. Mezinárodní tenisová federace. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Iran.svg
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.