Australian Open 2024 – čtyřhra juniorů

Australian Open 2024
VítězovéUSA Maxwell Exsted
USA Cooper Woestendick
FinalistéČesko Petr Brunclík
Spojené království Viktor Frydrych
Výsledek6–3, 7–5
Soutěže
mužská dvouhra (q)mužská čtyřhra       
ženská dvouhra (q)ženská čtyřhra       
smíšená čtyřhra
dvouhra juniorůčtyřhra juniorů
dvouhra juniorekčtyřhra juniorek
Australian Open
čtyřhra juniorů
2023 ◄◄  2024  ►► 2025
Grand Slam 2024
čtyřhra juniorů
Australian OpenFrench Open
 WimbledonUS Open

Čtyřhra juniorů Australian Open 2024 probíhala ve druhé polovině ledna 2024. Do deblové soutěže australského tenisového grandslamu v Melbourne Parku nastoupilo třicet dva párů tvořených hráči, kteří splňovali věková kritéria juniorské kategorie. Obhájci titulu byli 18letí Američané Bruno Kuzuhara a Coleman Wong,[1] kteří již nebyli věkově způsobilí ke startu mezi juniory.

Vítězi se stali Američané, 16letý Maxwell Exsted a o rok starší Cooper Woestendick, kteří ve finále zdolali 6–3 a 7–5 pátý nasazený pár 17letých juniorů, Čecha Petra Brunclíka a Brita Viktora Frydrycha. Získali tak první grandslamové tituly. Na Australian Open se stali čtvrtou ryze americkou dvojicí, která ovládla juniorský debl a po triumfu Kuzuhary s Wongem v roce 2023, druhou v řadě.[2][3]

Velšan Frydrych, syn švédského otce a polské matky,[4] se stal prvním britským finalistou této melbournské soutěže od roku 2012 a sparťan Brunclík prvním takovým Čechem od roku 2019. Společně odehráli teprve druhý turnaj, když první z nich vyhráli.[5][6]

Nasazení párů

  1. Itálie Federico Cina / Japonsko Rei Sakamoto (semifinále)
  2. Polsko Tomasz Berkieta / Česko Maxim Mrva (2. kolo)
  3. Austrálie Hayden Jones / USA Alexander Razeghi (2. kolo)
  4. Francie Charlie Camus / Austrálie Pavle Marinkov (1. kolo)
  5. Česko Petr Brunclík / Spojené království Viktor Frydrych (finále)
  6. Jižní Korea Kim Čang-džun / Kazachstán Amir Omarchanov (2. kolo)
  7. Spojené království Oliver Bonding / Nizozemsko Mees Röttgering (1. kolo)
  8. Norsko Nicolai Budkov Kjær / Česko Jan Kumstát (čtvrtfinále)

Pavouk

Legenda

Finálová fáze

Semifinále Finále
1 Itálie Federico Cina
 Japonsko Rei Sakamoto
177[8] 
  USA Maxwell Exsted
 USA Cooper Woestendick
665[10] 
   USA Maxwell Exsted
 USA Cooper Woestendick
67
 
 5 Česko Petr Brunclík
 Spojené království Viktor Frydrych
35
5 Česko Petr Brunclík
 Spojené království Viktor Frydrych
656[10]
  USA Kaylan Bigun
 USA Jagger Leach
773[5] 

Horní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
1 Itálie Federico Cina
 Japonsko Rei Sakamoto
66 
 Německo Justin Engel
 Německo Tom Sickenberger
32  1 Itálie F Cina
 Japonsko R Sakamoto
36[10] 
 Jižní Korea Hwang Tong-hjon
   Jegor Plešivcev
365   Bulharsko I Ivanov
 Španělsko S Planella Hernández
63[8] 
 Bulharsko Ivan Ivanov
 Španělsko Sergio Planella Hernández
677   1 Itálie F Cina
 Japonsko R Sakamoto
66 
 Švédsko William Rejchtman Vinciguerra
 Bulharsko Alexandr Vasilev
53   8 Norsko N Budkov Kjær
 Česko J Kumstát
32 
 Francie Thomas Faurel
 Francie Théo Papamalamis
76   Francie T Faurel
 Francie T Papamalamis
63[5]
WC Austrálie Rohan Hazartwala
 Austrálie Jarrod Joyce
63[8]  8 Norsko N Budkov Kjær
 Česko J Kumstát
46[10] 
8 Norsko Nicolai Budkov Kjær
 Česko Jan Kumstát
16[10]   1 Itálie F Cina
 Japonsko R Sakamoto
177[8]
3 Austrálie Hayden Jones
 USA Alexander Razeghi
677    USA M Exsted
 USA C Woestendick
665[10]
WC Austrálie Cruz Hewitt
 Austrálie Lachlan McFadzean
065  3 Austrálie H Jones
 USA A Razeghi
32 
 Thajsko Thanaphat Boosarawongse
 Jižní Korea Čong Jon-su
11   USA M Exsted
 USA C Woestendick
66 
 USA Maxwell Exsted
 USA Cooper Woestendick
66    USA M Exsted
 USA C Woestendick
66
 Brazílie Enzo Kohlmann de Freitas
 Brazílie Pedro Rodrigues
661    USA R Horovitz
 Kanada K Rice
23 
 USA Roy Horovitz
 Kanada Keegan Rice
786   USA R Horovitz
 Kanada K Rice
67
   Timofej Děrepasko
   Daniil Sarksjan
577[10]     T Děrepasko
   D Sarksjan
45 
7 Spojené království Oliver Bonding
 Nizozemsko Mees Röttgering
763[6] 

Dolní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
5 Česko Petr Brunclík
 Spojené království Viktor Frydrych
66 
 Brazílie Nicolas Oliveira
 Čína Čang Tchien-chuej
44  5 Česko P Brunclík
 Spojené království V Frydrych
636[10] 
WC Austrálie Jonas Hahn
 Austrálie Ty Host
66  WC Austrálie J Hahn
 Austrálie T Host
771[8] 
 Turecko Atakan Karahan
 Jižní Korea No Ho-jong
32   5 Česko P Brunclík
 Spojené království V Frydrych
66 
 Itálie Andrea De Marchi
 Rumunsko Radu David Țurcanu
64[5]    Německo D Dedura-Palomero
 Německo M Schönhaus
22 
 Itálie Lorenzo Angelini
 Itálie Daniele Rapagnetta
36[10]   Itálie L Angelini
 Itálie D Rapagnetta
32
 Německo Diego Dedura-Palomero
 Německo Max Schönhaus
64[10]   Německo D Dedura-Palomero
 Německo M Schönhaus
66 
4 Francie Charlie Camus
 Austrálie Pavle Marinkov
46[3]   5 Česko P Brunclík
 Spojené království V Frydrych
656[10]
6 Jižní Korea Kim Čang-džun
 Kazachstán Amir Omarchanov
67    USA K Bigun
 USA J Leach
773[5]
 Španělsko Izan Almazán Valiente
 Nizozemsko Thijs Boogaard
35  6 Jižní Korea Č-dž Kim
 Kazachstán A Omarchanov
46[3] 
 Singapur Bill Chan
 Peru Luis José Nakamine
26[8]   USA K Bigun
 USA J Leach
61[10] 
 USA Kaylan Bigun
 USA Jagger Leach
63[10]    USA K Bigun
 USA J Leach
662[10]
 USA Matthew Forbes
 Německo Max Stenzer
656[10]    USA M Forbes
 Německo M Stenzer
377[4] 
 Spojené království Benjamin Gusic Wan
 Spojené království Charlie Robertson
771[6]   USA M Forbes
 Německo M Stenzer
67
WC Austrálie Thomas Nicholas Gadecki
 Austrálie Hugh Winter
363  2 Polsko T Berkieta
 Česko M Mrva
05 
2 Polsko Tomasz Berkieta
 Česko Maxim Mrva
677 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2024 Australian Open – Boys' doubles na anglické Wikipedii.

  1. KAPETANAKIS, Arthur. Tien & Williams win 2024 Australian Open boys' doubles title; Tien runner-up in singles. USTA [online]. 2023-01-29 [cit. 2024-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. DAY, Jeff. Max Exsted of Savage wins junior doubles title at Australian Open. Star Tribune [online]. 2024-01-26 [cit. 2024-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. A Record-Breaking Australian Open–AO 2024 by the Numbers. AiThority [online]. 2024-01-31 [cit. 2024-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Which British players are playing in Junior Wimbledon 2022? | Viktor Frydrych. www.lta.org.uk [online]. Lawn Tennis Association, 2022-06-07 [cit. 2024-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Australian Open 2024: Britain’s Viktor Frydrych ends as runner-up in boys’ doubles. www.lta.org.uk [online]. Lawn Tennis Association, 2024-01-26 [cit. 2024-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Česká dominance? Junioři v Melbourne řádili, k titulům chyběl kousíček. Tenisový svět [online]. Český tenisový svaz, 2023-05-21 [cit. 2024-02-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Juniorský turnaj Australian Open 2024 [online]. Mezinárodní tenisová federace. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.