Autocenzura

Původní (vlevo) a autorem cenzurované dílo v knize z 19. století

Autocenzura je cenzura, kterou provádí sám autor projevu nebo textu. Autocenzurovaná mohou být různá díla (knihy, filmy, divadelní hry, …) nebo slovo obecně (blogy, diskuzní příspěvky, řečnická vystoupení) v různých prostředích (na internetu, v tisku nebo v televizi, …). Nejčastější důvod pro autocenzuru je pravděpodobně strach z postihu kvůli danému systému v zemi (u nesvobodných režimů), autocenzuru může ale dílo podstoupit i z podvolení se různým orgánům schvalujícím např. mravní ohrožení dětí, certifikace her a filmů, apod. (tedy změny sledující komerční cíle jako maximální tržby z prodeje díla), o autocenzuře můžeme mluvit i tak banálních činnostech jako zmírnění a přizpůsobení vlastního názoru u mluveného slova v závislosti na tom, s kým je dialog veden.

Jedná se o vědomý proces korigovat svou práci, která může být považována za kontroverzní, obscénní nebo vulgární, případně se liší od stávajícího většinového názoru společnosti, konvence nebo přesvědčení. Autocenzura je častá vzhledem k potřebě společenského uznání tvůrců za jejich uměleckou nebo odbornou činnost. Bývá spojena s očekáváním výhod nebo uznání nebo vyhnutím se kritice či polemice tím, že se obsah práce stává přijatelným pro sociální prostředí, ve kterém tvůrce žije. Vyskytuje se ve svobodných i nesvobodných režimech a společnostech.

Za autocenzuru se dá považovat i vyhotovení „mírnější verze“ díla (např. s méně vulgárními výrazy) u filmu určeného do různých regionů a zemí, pro každé z nichž dostává hodnocení věkových skupin, pro něž je vhodný. Jiný příklad autocenzury je stand-up komik, který ve svém gagu, v němž normálně používá sprosté výrazivo, použije mírnější slova, když s ním vystupuje ve vybranější společnosti nebo do televize před 22. hodinou.

Autocenzura může být považována za kontroverzní téma, neboť na jednu stranu nedovolí ukázat autorovo dílo v původním zamýšleném obsahu; argumentem proti může být to, že alternativou neautocenzurovaného díla je dílo nevydané nebo nerealizované.

Současnost

O tom, že se v současnosti u novinářů vyskytuje autocenzura mluví například Jaromír Štětina,[1] Jiří X. Doležal,[2] či Ondřej Neff.[3]

Související články

Odkazy

Reference

  1. http://forum24.cz/jaromir-stetina-kde-konci-svoboda-slova-zacina-konec-demokracie/ - Jaromír Štětina: Kde končí svoboda slova, začíná konec demokracie
  2. http://www.reflex.cz/clanek/komentare/80628/autocenzura-uz-je-jak-za-normalizace.html - Autocenzura už je jak za normalizace
  3. https://www.reflex.cz/clanek/video/81903/kvuli-migraci-budou-spolecenske-nepokoje-vznikne-uplne-nova-vrstva-lidi-tvrdi-spisovatel-ondrej-neff.html - Kvůli migraci budou společenské nepokoje, vznikne úplně nová vrstva lidí, tvrdí spisovatel Ondřej Neff

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ti-Original-und-Faelschung.jpg
Correct (left) and faked reproduction of a diagram in the Mastaba of Ti. The fake from a book of the 19th century hides the genitals.