Autoimunita
Autoimunita je stav, při kterém některá ze složek imunitního systému reaguje na struktury vlastního organismu, které tím zpravidla poškozuje. Jinými slovy, jedná se o imunitní odpověď na antigeny vlastního těla. Mnohdy taková reakce vyvolává autoimunitní onemocnění, k nimž patří například roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, Sjögrenův syndrom, diabetes melitus 1. typu či celiakie. Autoimunitní choroby postihují asi 3 % populace (ženy častěji).[1]
Významově opačným pojmem je autotolerance, tedy schopnost organismu tolerovat struktury jemu vlastní. Porucha autotolerance je tak vlastně příčinou autoimunity.
Mechanismus
Důvody vzniku autoimunitní choroby mohou být značně různorodé. Některé poruchy jsou způsobené mutacemi v genomu či špatnou funkcí hormonů; ty jsou tedy do jisté míry geneticky a pohlavně podmíněné. Jiné se projeví během života jako vedlejší příznaky nevhodné imunitní reakce, například vlivem infekce (např. vlivem molekulárních mimikry), UV záření, farmak a jiných chemických látek.[2]
Infekce zpravidla naruší vnitřní molekulární rovnováhu uvnitř těla (viz imunitní dysregulace), dojde k uvolnění látek do míst, kde se běžně nevyskytují, k produkci obranných chemických látek (cytokinů), které mohou měnit expresi genomu. Infekce také silně aktivuje některé části imunitního systému. Vlivem UV záření, léků a jiných chemických látek může dojít k modifikaci autoantigenů. Někdy tělo reaguje na jinak normální složku potravy, například na lepek při celiakii.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Základy imunologie – opakováni pro kurz Poruchy imunity [online]. Praha: 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2009-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-07.
- ↑ a b VERNEROVÁ, Eva. Autoimunita [online]. Praha: 2. lékařská fakulta UK, 18.9.2009, poslední úprava 8.6.2010. Dostupné online.
Literatura
- MYERS, Amy. Autoimunitní řešení: prevence a odvrácení celého spektra zánětlivých symptomů a nemocí. Překlad Martina Brunnerová. Olomouc: ANAG, ©2016. 397 s. ISBN 978-80-7554-043-0.
- TLASKALOVÁ-HOGENOVÁ, H., ed.; HOLÁŇ, V., ed. a BILEJ, M., ed. Buněčné a molekulární základy imunologie 2003. Praha: Česká imunologická společnost, 2003. 185 s.
- VOTAVA, Miroslav a ONDROVČÍK, Petr. Vybrané kapitoly z klinické mikrobiologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 1998. 90 s. ISBN 80-210-1805-4. [Aktualizovaný text uvedený jako 2. dotisk 1. vydání (2002) dostupný také z: http://mikrobiologie.lf3.cuni.cz/bak/votava.pdf]
Externí odkazy
- autoimunitní onemocnění, Wikiskripta
Obrázky, zvuky či videa k tématu autoimunita na Wikimedia Commons
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Média použitá na této stránce
Star of life, blue version. Represents the Rod of Asclepius, with a snake around it, on a 6-branch star shaped as the cross of 3 thick 3:1 rectangles.
Design:
The logo is basically unicolor, most often a slate or medium blue, but this design uses a slightly lighter shade of blue for the outer outline of the cross, and the outlines of the rod and of the snake. The background is transparent (but the star includes a small inner plain white outline). This makes this image usable and visible on any background, including blue. The light shade of color for the outlines makes the form more visible at smaller resolutions, so that the image can easily be used as an icon.
This SVG file was manually created to specify alignments, to use only integers at the core 192x192 size, to get smooth curves on connection points (without any angle), to make a perfect logo centered in a exact square, to use a more precise geometry for the star and to use slate blue color with slightly lighter outlines on the cross, the rod and snake.
Finally, the SVG file is clean and contains no unnecessary XML elements or attributes, CSS styles or transforms that are usually added silently by common SVG editors (like Sodipodi or Inkscape) and that just pollute the final document, so it just needs the core SVG elements for the rendering. This is why its file size is so small.