Avetik Isahakjan

Avetik Isahakjan
Narození	18.jul. / 30. října 1875greg. Gjumri
Úmrtí	17. října 1957 (ve věku 81 let) Jerevan
Místo pohřbení	Pantheon Komitas (40°9′43″ s. š., 44°30′7″ v. d.)
Povolání	básník, prozaik a veřejná postava
Národnost	Arméni
Alma mater	Kněžský seminář Gevorkian (1889–1892) Lipská univerzita (1893–1895) Curyšská univerzita
Žánr	verš a epická poezie
Ocenění	Leninův řád (1945) Stalinova cena 1. třídy (1946) Leninův řád (1955) medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 medaile Za obranu Kavkazu
Politická příslušnost	Arménská revoluční federace (od 1895)
Příbuzní	Avetik Isahakyan (vnuk ze synovy strany)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Avetik Isahakjan, arménsky Ավետիք Իսահակյան (19. říjen 1875, Gjumri – 17. říjen 1957, Jerevan) byl arménský básník. Pro vlastenecký obsah řady jeho veršů je v Arménii považován za národního básníka. Mnoho jeho veršů bylo zhudebněno a tyto písně nezřídka zlidověly.

Život

V letech 1889-1892 studoval na Kevorkianově semináři v Ečmiadzinu. Poprvé publikoval v roce 1892. O čtyři roky později byl zatčen za proticarskou aktivitu a poslán do vyhnanství do Oděsy. V roce 1897 vydal první sbírku veršů, které charakterizoval lyrismus, emocionalita, muzikálnost, smutek a vlastenectví.

Znovu byl zatčen v roce 1908. Během let 1909-1911 napsal dlouhou filozofickou báseň Abul-Ala-Mahari popisující střet silného jedince s "krvežíznivou silou" zákona, soudů a morálky. Báseň byla cenzurou zakázána. Protože se tlak carského režimu na něj stupňoval, roku 1911 emigroval. V exilu se jeho poezie epizovala, napsal též sbírku orientálních legend, pracoval i na románu Usta Karo, který však nikdy nedokončil.

Během první světové války napsal historickou baladu Naši předkové (1917), oslavu nesmrtelnosti arménského národa. Roku 1926 se rozhodl vrátit se Arménie, tehdy již součásti Sovětského svazu. Roku 1930 znovu odešel do zahraničí, působil v Paříži. V roce 1936 se nadobro vrátil do Arménie.

Během Velké vlastenecké války (1941-1945) skládal vlastenecké a burcující verše, za něž roku 1946 obdržel Státní cenu SSSR. Od roku 1943 byl akademikem Akademie věd arménské SSR. V letech 1946-1957 pak působil jako předseda arménského Svazu spisovatelů.^[1]

Jeho portrét dnes zdobí arménskou bankovku v hodnotě 10 000 dramů.

Jeho dílu se v českých zemích věnovala armenoložka Ludmila Motalová.^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Avetik Isahakjan
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Avetik Isahakjan na Wikimedia Commons