Avetis Aharonjan

Avetis Aharonjan
prezident Arménie
Ve funkci:
30. května 1918 – 1. srpna 1918
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceAvetik Sahakjan
prezident Arménie
Ve funkci:
5. srpna 1919 – 2. prosince 1920
PředchůdceAvetik Sahakjan
NástupceLevon Ter-Petrosjan
Stranická příslušnost
ČlenstvíArménská revoluční federace

Narození4. ledna 1866
Iğdır
Úmrtí20. března 1948 (ve věku 82 let)
Marseille
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
Grave of Avetis Aharonian
Národnostarménská
RodičeArakel Aharonjan, Zardara
DětiVroir, Vardges
Alma materUniversita v Lausanne 1898–1901, Sorbonna od 1901
Profesespisovatel, politik a učitel
NáboženstvíArménská apoštolská církev
PodpisAvetis Aharonjan, podpis
CommonsAvédis Aharonian
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Avetis Aharonjan (4. ledna 1866 Iğdır20. března 1948 Marseille) byl arménský učitel, politik, spisovatel, veřejná osobnost a revolucionář, účastník arménského národního hnutí.

Život

Avetis Aharonjan se narodil v roce 1866 v Surmali, v Jerevanské gubernii, v Ruské říši (dnes Iğdır, Turecko), v rodině Arakela a Zardary Aharonjanových. Když vyrůstal, byl ovlivněn přírodními rysy svého rodiště, jako byly řeka Aras a hora Ararat, které se obě nacházely poblíž Surmali. S druhou manželkou Nvard měl syna Vroira.[1]

Jeho matka ho naučila číst a psát. Po dokončení základního vzdělání na vesnické škole byl poslán do Ečmiadzinova Gevorkianského semináře. Po jeho absolvování se na několik let stal učitelem, poté odešel studovat historii a filozofii na švýcarskou univerzitu v Lausanne. Během této doby potkal Kristapora Mikaeliana (1859–1905), který byl šéfredaktorem novin Troshag, spřátelil se s Télémaque Tutundjian de Vartavan (1880–1933), který byl na právnické fakultě od roku 1900. Spojili své úsilí o vytvoření nezávislé Arménie, pak začal psát do novin. V roce 1901 odešel Aharonjan studovat literaturu na Sorbonnu.

R. 1902 se vrátil na Kavkaz a stal se ředitelem Nersiánské školy v Tiflisu a šéfredaktorem novin Mourj. Tam byl v roce 1909 zajat carskou vládou a uvězněn v Metekhiho vězení, kde onemocněl. O dva roky později, po štědrém daru 20 000 rublů, uprchl do Evropy.

Na Kavkaz se vrátil v roce 1917 a předsedal Arménské národní radě, která 28. května 1918 vyhlásila nezávislost První Arménské republiky. Podepsal Batumskou smlouvu s Osmanskou říší. Od 30. května 1918 do 1. srpna 1918 byl prvním prezidentem Arménie, od 5. srpna 1919 do 2. prosince 1920 byl třetím prezidentem.

V roce 1919 byl vedoucím arménské delegace na pařížské mírové konferenci s Boghosem Nubarem (1851–1930) a podepsal smlouvu ze Sèvres formulující „Wilsonovskou Arménii“ v přímé spolupráci s arménskou diasporou.

Po roce 1920 žil Aharonjan v emigraci v Paříži. V roce 1926 byl Antoinem Meilletem nominován na Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1934 prodělal mozkovou mrtvici a posledních čtrnáct let svého života žil v totální neschopnosti. Aharonjan zemřel v Marseille r. 1948.

Jeho syn, Vardges Aharonjan, byl spisovatel a aktivista.

Dílo

  • Armenische ErzählungenLeipzig: Reclam, 1902
  • Les Anciennes Croyances Arméniennes (d’après le Folk-Lore Arménien) – Genève: s. n., 1913

V češtině

  • Obrázky z tureckého Arménska – přeložil O. S. Vetti. Praha: Jan Otto, 1903
  • Povídky – př. O. S. Vetti. Brno: Benediktinská knihtiskárna, 1906?
  • Chaj – př. František Soldat; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 5. Praha: J. R. Vilímek, 1911

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avetis Aharonian na anglické Wikipedii.

  1. Avetis Aharonyan. prezi.com [online]. [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Awetis Aharonean: ir keankhə ew grakanowthiwnə – Mkrtič Parsamean. Phariz: Masis, 1930

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Signature Avetis Aharonian.png
Autor: RSVartanian, Licence: CC BY-SA 4.0
Signature d'Avetis Aharonian