Avia B-135

B-135
Určení	stíhací letoun
Původ	Protektorát Čechy a Morava
Výrobce	Avia
Šéfkonstruktér	František Novotný
První let	28. září 1938
Uživatel	Bulharské letectvo
Vyrobeno kusů	12+1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Avia B-135 byl československý stíhací letoun, pokračovatel letounu Avia B-35. Stroj měl už zatahovací podvozek,^{[pozn. 1]} takže i s původním motorem dosahoval lepších výkonů, než jeho předchůdce.

Charakteristika letounu

Avii B-135 poháněl motor Avia 12 Ycrs o max. výkonu 850 k (625 kW) při 2400 ot/min, umožňující montáž kanónu v ose vrtule (v Avii licenčně vyráběný Hispano Suiza). Výzbroj sériových letounů měly tvořit dva synchronizované kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm a mezi bloky válců motoru měl být jeden 20mm kanón^{[pozn. 2]} Oerlikon FFS,^{[pozn. 3]} střílející dutou osou vrtule (který se nikdy nenainstaloval do sériových strojů)

Výroba pro Bulharsko

Nakonec bylo vedle prototypů (B-35.3/B-135.1/B-135.2 D-IBPP) vyrobeno pouze dvanáct sériových letounů pro Bulharsko. Ty byly pod označením Av-135.101 až Av-135.112 dokončeny mezi dubnem a zářím 1942 a dodány počátkem roku 1943, první sériový stroj nesl během zalétávání v Československu imatrikulaci D-IWKM^[3]. K nim bylo dodáno také 35 náhradních motorů. Letouny byly předány stíhací letecké škole na základně Dolna Mitropolija.^[4]

Bulharští piloti Ferdinandov a Manolev charakterizovali B-135 jako typ s pomalejší akcelerací, s horším vzletem a přistáním, slabou výzbrojí, který byl poměrně nebezpečný, protože neodpouštěl chyby.^[5] Proto na Avii nepouštěli nezkušené piloty. Důvodem slabších výkonů byl především slabší motor.^[5]

Bulharsko získalo práva na licenční výrobu 50 kusů, pod označením DAR-11 měly být vyráběny v nové továrně DSF v Lovči. Motory, výzbroj a další přístroje měly být dodány českou stranou.^[6] K zahájení výroby nedošlo, protože v roce 1942 byly všechny objednávky českých výrobců pro jiné než německé zákazníky zrušeny. Bez motorů a dalších životně důležitých částí nemohla být výroba zahájena a celý program byl zrušen. Jako náhradu nabídli Němci Bulharsku ukořistěné francouzské Dewoitine D.520.^[7]

Problematický sestřel za 2. světové války

Dne 30. března 1944 dosáhli údajně instruktoři stíhací letecké školy kpt. Krasťo Atanasov a fw. Jordan Ferdinandov, pilotující Avie 135 při obraně proti náletu USAAF na Sofii, pravděpodobného^[8] sestřelu čtyřmotorového bombardéru, buď typu B-24 Liberator^[9][10] anebo B-17F-105-BO Flying Fortress (42-30465) od 301. bombardovací skupiny,^[8] jediného v historii tohoto letounu.

Pozdější zkoumání tohoto náletu sestřel bombardéru B-24 vyvrací.^[zdroj?] Toho dne byl ztracen pouze jeden bombardér typu Liberator, který se naposledy hlásil nad Jaderským mořem, asi 400 km od Sofie, tedy mimo dosah Avií. Ztráty bombardéru typu B-17 toho dne představovaly celkem tři bombardéry; dva se srazily při otáčení celého bombardovacího svazu (zahynuly obě osádky bombardérů, cca 40 lidí^[zdroj?]) a poslední (přezdívka Vagabound) havaroval z neznámých příčin uprostřed Jugoslávie – naposledy byl spatřen ve 12:45, celá osádka padla do zajetí. Jediné napadení letecké skupiny bombardovací skupiny 301, ke které Vagabound patřil, hlásilo nad cílem asi 20 nepřátelských stíhaček, z nichž ale pouze dvě se pokusily bezvýsledně o útok zespodu z deváté hodiny. Vzhledem k tomu že Avie přistály v 11:30 na zem a Vagabound letěl ještě ve 12:45, je sestřel téměř vyloučen.

Bulharské Avie byly slabě vyzbrojeny pouze dvěma kulomety ráže 7,92 mm, které by nestačily ke zničení bombardéru.

Specifikace

Technické údaje

• Osádka: 1
• Rozpětí: 10,85 m
• Délka: 8,50 m
• Výška: 2,60 m
• Nosná plocha: 17,00 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1 690 kg
• Vzletová hmotnost: 2 380 kg
• Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválcový vidlicový motor Avia 12Ycrs^{[pozn. 4]}

Výkony

• Maximální rychlost: 550 km/h
• Dostup: 8500 m
• Dolet: 550 km

Výzbroj

• 1 × kanón ráže 20 mm^{[pozn. 2]}
• 2 × kulomet vz. 30 ráže 7,92 mm

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Avia Av-135: stíhačka s jediným sestřelem. Historie a plastikové modelářství. 1994, roč. 4, čís. 4, s. 11–16. ISSN 1210-1427. 
• BÍLÝ, Miroslav; BERNÁD, Dénes; KUČERA, Pavel. Avia B-35, B-135. Praha: MBI, 2003. 88 s. ISBN 8086524035. (čeština/angličtina) 
• PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. 1. vyd. Brno: CPress, 2018. 128 s. ISBN 978-80-264-1809-2. Kapitola Avia B-135, s. 94-96. 
• ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 
• VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45 Itálie, Francie, SSSR, Československo, Polsko, Holandsko, Švédsko, Austrálie. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-396-9. S. 81. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Avia B-135 na Wikimedia Commons
• Avia B-135 (Av-135)