Avro Lancaster

Lancaster
(c) Photo: Cpl Phil Major ABIPP/MOD, OGL v1.0 Lancaster B I PA474 v barvách 460. perutě (RAAF) ze stavu Battle of Britain Memorial Flight, v doprovodu stroje Hurricane Mk.IIc LF363.
Určení	Těžký bombardér
Původ	Spojené království
Výrobce	Avro
Šéfkonstruktér	Roy Chadwick
První let	9. ledna 1941
Zařazeno	únor 1942
Vyřazeno	1963 (Kanada)
Uživatel	Royal Air Force RAAF RCAF
Vyrobeno kusů	7377 kusů[1]
Cena za kus	£ 45-50 000 na začátku £1,3-1,5 mil. v r. 2005
Vyvinuto z typu	Avro Manchester
Varianty	Avro Lancastrian
Další vývoj	Avro York Avro Lincoln
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Avro 683 Lancaster byl čtyřmotorový těžký bombardér používaný během druhé světové války britským Královským letectvem. Byl navržený a vyráběný společností Avro jako současník letounu Handley Page Halifax. Oba bombardéry byly vyvinuty podle stejné specifikace, stejně jako Short Stirling. Všechny tři typy byly čtyřmotorové těžké bombardéry a za války přijaty královským letectvem (RAF) během stejného období.

Lancaster má svůj původ ve dvoumotorovém letounu Avro Manchester, který byl vyvinut na konci třicátých let v reakci na požadavek ministerstva letectví P.13/36 na střední bombardér pro „celosvětové použití“. Původně vznikl jako vývojová verze Manchesteru (s jeho provozem byly problémy a v roce 1942 byl vyřazen). Poháněn byl čtyřmi motory Rolls-Royce Merlin a v jedné verzi motory Bristol Hercules. Do služby u bombardovacího velitelství RAF vstoupil v roce 1942 až jako poslední z trojice britských těžkých čtyřmotorových bombardérů sloužících v Bomber Command. Jak strategická bombardovací ofenzíva v Evropě nabírala na síle, stal se hlavním letounem noční bombardovací kampaně, která následovala. S rostoucími počty tohoto typu se stal páteří britského Bomber Command v druhé polovině války (dá se říci, že v této funkci nahradil typ Vickers Wellington), dále hlavním bombardérem RCAF a perutí zemí Commonwealthu či evropských zemí sloužících v RAF a zastínil typy Halifax a Stirling.^[2]

Díky dlouhé pumovnici mohl Lancaster naložit největší pumy používané RAF, včetně blockbusterů o hmotnosti 4 000 lb (1 800 kg), 8 000 lb (3 600 kg) a 12 000 lb (5 400 kg), často doplněné menšími nebo zápalnými pumami. „Lanc“, jak byl hovorově známý,^[3] se stal jedním z nejpoužívanějších nočních bombardérů druhé světové války, „za 156 000 bojových letů dodal 608 612 tun pum“.^[4] Všestrannost Lancasteru byla taková, že byl vybrán pro 617. peruť RAF a upraven tak, aby nesl „skákající pumu“ navrženou Barnesem Wallisem pro operaci Chastise – útok na německé přehrady v Porúří. Ačkoli byl Lancaster primárně noční bombardér, vynikal v mnoha dalších rolích, včetně přesného bombardování za dne, k čemuž byly některé Lancastery upraveny k přepravě pum Tallboy o hmotnosti 5 400 kg a dále pum Grand Slam o hmotnosti 10 000 kg (také navržené Wallisem).^[5] Šlo o největší užitečné zatížení jakéhokoli bombardéru ve válce.

Vývoj

Pilot Lancasteru u přístrojů vlevo, palubní inženýr vpravo

Palubní inženýr kontroluje panel přístrojů ze svého sedadla

Konstrukce Lancasteru vycházela z dvoumotorového bombardéru Avro 679 Manchester I, který byl handicapován nevyzrálými a nedostatečně výkonnými motory Rolls-Royce Vulture, ale protože stroj jinak měl dobré vlastnosti, tak bylo rozhodnuto letoun přepracovat pro jiné pohonné jednotky. U stroje bylo použito zvětšené křídlo (na původní centroplán byly připojeny zvětšené vnější části) a stroj dostal čtyři motory Rolls-Royce Merlin (první prototyp poháněly motory Merlin X).

První prototyp (BT308) poprvé vzlétl z letiště v Ringway 9. ledna 1941 ještě se třemi svislými ocasními plochami. Na konci ledna byl zkoušen ve Výzkumném ústavu letadel a výzbroje v Boscombe Down ve Wiltshiru. Nový typ, který nesl tovární označení Type 683, zprvu nesl jméno Manchester III, to bylo později změněno na Lancaster Mk.I. Druhý prototyp (DG595) byl dokončen v květnu s plnou výzbrojí deseti kulometů ve čtyřech střeleckých věžích a s rozšířenou pumovnicí.

První sériový Lancaster Mk.I byl zalétán 31. října 1941 ve Woodfordu. Během výroby obdržely pozdější série Mk.I řadové dvanáctiválcové, kapalinou chlazené motory Rolls-Royce Merlin 22 s vyšším plnícím tlakem, v ještě pozdější výrobní sérii byly instalovány pohonné jednotky Merlin 24. Celková produkce dosáhla 3434 strojů.

Letouny stavěly i firmy Metropolitan-Vickers a Armstrong Whitworth a na konci války je vyráběla i firma Austin v Birminghamu. 300 letounů verze Mk II bylo vyrobeno s čtrnáctiválcovými dvouhvězdicovými vzduchem chlazenými motory Bristol Hercules VI s výkonem 1275 kW (později vyrobené stroje dostaly motory Hercules XVI). Prototyp Lancasteru Mk.II poprvé vzlétl 26. listopadu 1941 a byl rovněž zkoušen v Boscombe Down.

Od léta 1942 přicházely do Británie americké licenční motory Packard Merlin. Jejich varianty Merlin 28, 38 a 224 byly montovány do draků letounů rozpracovaných v sériové výrobě, z níž pak stroje vycházely pod označením Lancaster Mk.III. Tímto způsobem vzniklo celkem 3030 "trojek".

V roce 1944 bylo vyrobeno šest letounů Lancaster Mk.VI s motory Merlin 84.

Verze Lancaster Mk.VII z dubna 1945 se od Mk.III lišila jinak umístěnou střeleckou věží na hřbetě trupu.

V Kanadě se vyráběla u společnosti Victory Aircraft Ltd. v Maltonu verze Mk X s motory Merlin 28 (pozdější dostaly motory Merlin 38 nebo Merlin 224), které v licenci vyráběla automobilka Packard. Zde bylo vyrobeno od března 1943 do roku 1945 430 těchto strojů.

Operační nasazení

Lancastery v letech 1942–1945 provedly přes 156 000 operačních letů a svrhly okolo 608 000 anglických tun (angl. tuna je 2240 liber, tedy cca 1016 kg) pum. 3249 Lancasterů bylo ztraceno v boji. Alespoň 34 nebo 35 strojům se podařilo dokončit 100 a více operačních letů! (Což je velice ojedinělý výkon — kupř. pouze tři Halifaxy dosáhly „stovky“.) Jeden stroj dosáhl dokonce počtu 140 operačních letů a přežil válku, ale roku 1947 byl sešrotován (ze „stovkových“ Lancasterů se ovšem jeden zachoval až do dnešních dnů — je exponátem britského Royal Air Force Museum v Hendonu, na okraji Londýna).

Mezi nejznámější akce Lancasteru patří Operace Chastise, kdy byly prolomeny dvě přehrady na řekách Möhne a Eder v Porúří, které provedlo 19 Lancasterů 617. squadrony v květnu 1943.

Upravené Lancastery s rozšířenou pumovnicí nosily leteckou pumu Tallboy, která se pro své rozměry vyráběla v pěti dílech, jež byly složeny v celek až na letišti před zavěšením. Poprvé Lancastery těmito pumami zaútočily v noci z 15. na 16. září 1943 na plavební kanál Dortmund-Ems. Operace s pumami Tallboy byly svěřeny 617. peruti, která pak napadala především ponorkové kryty a další důležité cíle. Například po vylodění v Normandii se v noci z 8. na 9. červen podařilo zablokovat železniční tunel u Saumuru na důležité přístupové trati. Dne 11. září 1944 odlétlo 38 Lancasterů Mk.I a III 617. a 9. perutě na sovětské letiště Jagodnik u Archangelsku, odkud napadly bitevní loď Tirpitz v Altenfjordu. Svrhly 21 Tallboye a další pumy, avšak bez výsledku. Tirpitz byl přemístěn na ostrov Haak u Tromsō a v říjnu 1944 jej Lancastery znovu napadly. Ze 38 Tallboyů nezasáhl cíl žádný. Teprve 12. listopadu 1944 zaznamenaly Lancastery 9. a 617. perutě úspěch. Ze 38 strojů bylo svrženo 28 pum Tallboy ráže 5352 kg, z nichž dva bitevní loď Tirpitz zasáhly a převrhly.

Další úpravou vznikla verze Lancaster Mk.I (Special) pro destitunovou pumu Grand Slam konstruktéra dr. Barnese N. Wallise. Pumovnicová vrata byla odstraněna a následně se instalovaly plechové kryty, přiléhající k obrysu pumy, která částečně vyčnívala z trupu. Práce na této modifikaci začaly v říjnu 1944, testy prototypové verze proběhly v lednu 1945. Celkem bylo dodáno 32 speciálů, které létaly pouze s ocasním střelištěm a pětičlennou osádkou. Pokusný shoz Grand Slamu proběhl na britské střelnici 13. března 1945, o den později byl bojově nasazen další kus. Peruť č. 617 vyslala 15 letounů na železniční viadukt u Bielefeldu na trati Hamm-Hannover. Lancaster (PD112) SLdr. C. C. Caldera nesl Grand Slam, ostatní byly vyzbrojeny pumami Tallboy. Nálet zcela zlikvidoval dva oblouky a neopravitelně narušil konstrukci ostatních. Do konce války bylo svrženo celkem 41 těchto 10,6 m dlouhých superpum.

Na sklonku války se počítalo s jejich bojovým nasazením v Pacifiku (v rámci tzv. Tiger Force), ale k tomu již pro rychlý konec války v Pacifiku nedošlo. Průměrný Lancaster vydržel v bojích nad Evropou 2 týdny, než byl sestřelen.

Mezi léty 1951 a 1953 obdrželo francouzské námořní letectvo Aéronavale 32 letounů Avro Lancaster B Mk.I a 22 Mk.VII (evidenční čísla WU1 až WU54) prostřednictvím organizace Brussels Treaty Organisation/Western European Union, která dodávky také financovala. Stroje byly upraveny z bombardovacích na námořní hlídkové firmou Avro ve Woodfordu a francouzské posádky se na ně nejprve přeškolovaly v Británii na základně St. Eval. U Aéronavale se Lancastery nejprve dostaly do výzbroje operačních jednotek Flotille č. 3.F v Port Lyautey v Maroku, 10.F v Lann-Bihoué v Bretani a 11.F v Lartigue v Alžírsku. Dále sloužily u jednotek Escadrille de Servitude k výcviku, akcím SAR a dopravě. Byly to escadrille č. 4.S v Tunisu, 5.S v Alžíru, 9.S v Bretani, 10.S v St. Raphaël a 52.S a 56.S v Maroku. Jednotlivé kusy byly umístěny u školních a zkušebních středisek Aéronavale. Poslední jednotkou s Lancastery se stala escadrille 9.S, kde létaly do srpna 1964. Během služby Aéronavale ztratilo celkem 13 lancasterů nehodami. Od konce 50. do 60. let 20. století byly nahrazovány stroji Lockheed P-2 Neptune a Breguet Atlantic.

Dva Lancastery jsou letuschopné dodnes.

Varianty

• Mk I
• Mk I Special
• Mk II
• Mk III
• Mk III Mod. 464
• Mk IV
• Mk V
• Mk VI
• Mk VII
• Mk X

Uživatelé

Vojenští uživatelé

• Argentina Argentina
  • Argentinské letectvo
• Austrálie Austrálie
  • Royal Australian Air Force
• Egyptské království Egyptské království
  • Egyptské královské letectvo
• Francie Francie
  • Aéronavale
• Kanada
  • Royal Canadian Air Force
• Polsko
  • Polské exilové vzdušné síly
• Sovětský svaz Sovětský svaz
  • Sovětské námořní letectvo (2 kusy)
• Spojené království Spojené království
  • Royal Air Force
  • Fleet Air Arm
• Švédsko Švédsko
  • Švédské letectvo (pouze 1 kus, užívaný jako létající zkušebna proudových motorů)

Civilní uživatelé

• Argentina Argentina
  • Flota Aérea Mercante Argentina
• Kanada
  • Spartan Air Services
  • Trans-Canada Air Lines
  • World Wide Airways
• Spojené království Spojené království
  • British European Airways
  • British Overseas Airways Corporation
  • British South American Airways
  • Flight Refuelling Limited
  • Skyways Limited

Specifikace (B Mk.I)

Data podle: Němeček ^[6]

Technické údaje

• Posádka: 7 (pilot, letový inženýr , navigátor, bombometčík, radista, 2 střelci)
• Délka: 25,25 m
• Rozpětí: 31,11 m
• Výška: 5,97 m
• Nosná plocha: 120,50 m²
• Hmotnost (prázdný): 14 500 kg
• Vzletová hmotnost: 24 948 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 31 900 kg
• Pohonná jednotka: 4 × kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Merlin XX, každý o výkonu 1280/1460 hp (954,4/1088,7 kW)

Výkony

• Maximální rychlost: 455 km/h
• Cestovní rychlost: 322 km/h
• Dolet: 2650–4200 km
• Dostup: 7500 m
• Počáteční stoupavost: 3,7 m/s při hmotnosti 29 000 kg

Výzbroj

• 8 (resp. 10) × kulomet Browning ráže 7,7 mm, ve třech (resp. čtyřech) motoricky ovládaných střeleckých věžích
• maximálně 6 350 kg pum

Odkazy

Reference

Literatura

• Václav Němeček: Vojenská letadla (3), Naše vojsko, Praha, 1992 (vydání 3., upravené a doplněné), ISBN 80-206-0117-1
• SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie 1939-45. Plzeň: Fraus, 1995. 68 s. ISBN 80-85784-37-8. 
• NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. 
• GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 36, 56, 170 a 241. 
• GUNSTON, Bill. Bojová letadla II. světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. 479 s. ISBN 80-7237-203-3. 
• TUBBS, D. Bombardér Lancaster. Praha: Naše vojsko, 1994. 89 s. ISBN 80-206-0188-0. 
• GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. Praha: Svojtka&Co., 2001. 208 s. ISBN 80-7237-438-9. 
• NĚMEČEK, Václav. Avro Lancaster Mk.I (Special). Letectví a kosmonautika. Srpen 1994, roč. LXX., čís. 17, s. 50. ISSN 0024-1156. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Avro Lancaster na Wikimedia Commons
• Galerie Avro Lancaster na Wikimedia Commons
• Kamufláže letounu Avro 683 Lancaster Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Fotogalerie letounu Avro 683 Lancaster