Azhdarchidae

Jak číst taxoboxAzhdarchidae
alternativní popis obrázku chybí
Nová představa azdarchida kvetzalkoatla jako obdoby obřího čápa
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádptakoještěři (Pterosauria)
PodřádPterodactyloidea
NadčeleďAzhdarchoidea
ČeleďAzhdarchidae
Nessov, 1984
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Azhdarchidae (podle slova Ajdarxo, názvu mytologického draka z uzbeckých dějin) je čeledí ptakoještěrů z podřádu pterodaktyloidů. Patří sem také největší známí pterosauři, a tím i létající živočichové vůbec, například blízce příbuzné rody Arambourgiania, Hatzegopteryx nebo Quetzalcoatlus[1] s rozpětím křídel až mezi 10 a 12 metry[2].

Charakteristika

Azdarchidé jsou charakterizováni dlouhými spodními končetinami a krčními obratli, dlouhým a štíhlým zobákem a celkově velikou hlavou v poměru k velikosti těla. Dříve se předpokládalo, že lovili nad hladinou ryby za letu. dnes však převládá názor, že zástupci této skupiny žili spíše nad pevninou a byli jakousi obří obdobou dnešních čápů. Zástupce této skupiny žil nejspíš také na našem území (druh Cretornis hlavaci od Chocně, představující mládě možného azdarchoida).[3][4] Dobře známá je obří velikost některých zástupců této skupiny. Rozpětí jejich křídel činilo asi 10 až 12 metrů, ačkoliv dříve se objevovaly přehnané odhady dokonce na úrovni 20 metrů.[5] Rekordně velkým jedincem by mohl být dosud nepopsaný rumunský exemplář (známý jen podle jednoho krčního obratle), který mohl vážit přes 500 kilogramů a patrně nelétal.[6]

Paleoekologie

Je možné, že některé formy azdarchidů představovaly dominantní predátory v oblastech bez přítomnosti velkých teropodů (například rumunský Hatzegopteryx, který byl mohutně stavěnou specializovanou formou ptakoještěra).[7] U některých obřích forem azdarchidů se dokonce předpokládá druhotná nelétavost a specializace pro pozemní predátorský způsob života. Ten byl ale možný pouze v ostrovním prostředí, kde chyběli velcí teropodní dinosauři.[8]

Některé objevy fosilních stop ptakoještěrů naznačují, že byli schopni zaujmout vzpřímenou pozici, aby například lépe viděli do okolního terénu. O přesném mechanismu chůze a postoje těchto velkých ptakoještěrů ale zatím nemáme mnoho přesných informací.[9]

Podle některých odhadů dokázali tito ptakoještěři urazit ohromné vzdálenosti. Například zástupci rodu Quetzalcoatlus zvládli pravděpodobně přeletět v rozmezí 7 až 10 dní na vzdálenost kolem 16 000 kilometrů, a to jen s relativně malým výdejem energie.[10]

Klasifikace

Podle Davida Unwina, 2006.

Odkazy

Reference

  1. Andres, B. (2021). Phylogenetic systematics of Quetzalcoatlus Lawson 1975 (Pterodactyloidea: Azhdarchoidea). Journal of Vertebrate Paleontology. 41: 203–217. doi: 10.1080/02724634.2020.1801703
  2. http://dinosaurusblog.com/2014/11/19/limit-pro-letajici-draky/
  3. http://www.osel.cz/8339-druhohorni-plazi-v-cechach-iii.html
  4. SOCHA, Vladimír. Kam patřil český ptakoještěr. DinosaurusBlog.com [online]. 27. července 2021. Dostupné online.  (česky)
  5. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 290).
  6. https://techfocus.cz/veda-vesmir/2649-nedavno-objeveny-obri-ptakojester-z-rumunska-mohl-mit-rozpeti-kridel-mensiho-turistickeho-letadla.html
  7. Článek na webu DinosaurusBlog (česky)
  8. Článek o obřím rumunském azdarchidovi na webu Pravek.info (česky)
  9. Archivovaná kopie. thepterosaurinquisition.wordpress.com [online]. [cit. 2020-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-13. 
  10. SOCHA, Vladimír. Quetzalcoatlus byl mezikontinentálním letcem. OSEL.cz [online]. 10. září 2021. Dostupné online.  (česky)
  11. Leonardo D. Ortiz David, Bernardo J. González Riga & Alexander W. A. Kellner (2022). Thanatosdrakon amaru, gen. et sp. nov, a giant azhdarchid pterosaur from the upper Cretaceous of Argentina. Cretaceous Research. 105228. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105228

Literatura

  • Nessov, L. A. (1984). ["Upper Cretaceous pterosaurs and birds from Central Asia."] Paleontologicheskii Zhurnal, 1984(1), 47–57.
  • Kellner, A. W. A., and Langston, W. (1996). "Cranial remains of Quetzalcoatlus (Pterosauria, Azhdarchidae) from Late Cretaceous sediments of Big Bend National Park, Texas." Journal of Vertebrate Paleontology, 16, 222–231.
  • Chatterjee, S., and Templin, R. J. (2004). "Posture, locomotion, and paleoecology of pterosaurs." Geological Society of America Special Publication, 376, 1–64.
  • Ősi, A., Weishampel, D.B., and Jianu, C.M. (2005). "First evidence of azhdarchid pterosaurs from the Late Cretaceous of Hungary." Acta Palaeontologica Polonica, 50(4): 777–787.
  • Humphries, S., Bonser, R.H.C., Witton, M.P., and Martill, D.M. (2007). "Did pterosaurs feed by skimming? Physical modelling and anatomical evaluation of an unusual feeding method." PLoS Biology, 5(8): e204.
  • http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0002271
  • Unwin, David M. (2006). The Pterosaurs: From Deep Time. New York: Pi Press. p. 273. ISBN 0-13-146308-X.
  • Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2022). How did extinct giant birds and pterosaurs fly? A comprehensive modeling approach to evaluate soaring performance. PNAS Nexus. pgac023. doi: https://doi.org/10.1093/pnasnexus/pgac023

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Life restoration of a group of giant azhdarchids, Quetzalcoatlus northropi, foraging on a Cretaceous fern prairie.png
Autor: Mark Witton and Darren Naish, Licence: CC BY 3.0
Life restoration of a group of giant azhdarchids, Quetzalcoatlus northropi, foraging on a Cretaceous fern prairie. A juvenile titanosaur has been caught by one pterosaur, while the others stalk through the scrub in search of small vertebrates and other food.