Azid olovnatý

Azid olovnatý
Azid olovnatý (modifikace beta) 01
Azid olovnatý (modifikace beta) 05
Obecné
Systematický název	Azid olovnatý
Anglický název	Lead(II) azide
Německý název	Bleiazid
Sumární vzorec	Pb(N3)2
Vzhled	Bílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	13424-46-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	236-542-1
Indexové číslo	082-003-00-7
PubChem	61600
UN kód	0129
SMILES	[N-]=[N+]=N[Pb]N=[N+]=[N-]
InChI	InChI=1S/2N3.Pb/c2*1-3-2;/q2*-1;+2
Vlastnosti
Molární hmotnost	219,2 g/mol
Teplota rozkladu	310 °C (exploze)
Hustota	4,71 g/cm3 (α-modifikace) 4,93 g/cm3 (β-modifikace)
Rozpustnost ve vodě	0,002 3 g/100 g (18 °C, α-modifikace)
Součin rozpustnosti	2,58×10−9 (18 °C, α-modifikace)
Struktura
Krystalová struktura	kosočtverečná (α-modifikace) jednoklonná (β-modifikace)
Hrana krystalové mřížky	α-modifikace a= 663 pm b= 1 131 pm c= 1 625 pm β-modifikace a= 509,3 pm b= 884,4 pm c= 1 750,8 pm β= 90° 10´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	436,7 kJ/mol
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	528,8 kJ/mol
Bezpečnost
GHS01 GHS08 [1] Nebezpečí[1]
H-věty	H200 H360Df H332 H302 H373 H410
R-věty	R3, R20/22, R33, R50/53, R61, R62
S-věty	S45, S53, S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Azid olovnatý (Pb(N₃)₂) je anorganickou sloučeninou olova a dusíku, je to sůl kyseliny azidovodíkové. Je to krystalická látka, která podobně jako ostatní azidy těžkých kovů snadno vybuchuje. Ne-dextrinovaný azid olovnatý je mimořádně citlivý na tření (prakticky nejvíce z běžných třaskavin s konkurentem v podobě jednoduchého acetylidu stříbra - neplést s podvojnou solí acetylidu stříbra Ag₂C₂·AgNO₃, podvojná sůl je na tření citlivá méně) a velmi citlivý na nárazy. Samotný azid olovnatý je jen středně citlivý na iniciaci malým plamenem či jiskrou, proto se v rozbuškách kombinuje s jinými třaskavinami, které jsou více citlivé na krátký plamen či menší jiskru. Běžné výboje statické elektřiny mohou i přes tento fakt azid olovnatý detonovat. Používá se jako třaskavina do průmyslových, ale i vojenských rozbušek. Azid olovnatý je nekompatibilní s mědí, proto jsou rozbušky s obsahem azidu olovnatého vyráběny z hliníku. Dlouhodobý kontakt s mědí (např. vodiče palníku) v přítomnosti vlhkosti může vzácně vést ke vzniku mnohem citlivějšího azidu mědnatého a náhodné detonaci.

V průmyslových i amatérských aplikacích se azid olovnatý plní do dutinek bez přímého kontaktu s rukou pro vysoké riziko náhodné detonace, která by při přímém kontaktu s končetinami vedla ke zraněním.

Azid olovnatý získáme reakcí azidu sodného s dusičnanem olovnatým nebo octanem olovnatým. Používá se přitom 4 % roztok azidu sodného, ke kterému se postupně vlévá 10 % roztok dusičnanu olovnatého:

2 NaN₃ (aq) + Pb(NO₃)₂ (aq) → 2 NaNO₃ + Pb(N₃)₂

V rámci této reakce vznikají krystalky azidu olovnatého, které jsou ve vodě jen málo rozpustné.

Pro zamezení vzniku podlouhlých krystalů (lehce zlomitelné a tudíž náchylné k detonaci), přidáváme do roztoku s dusičnanem 3 g dextrinu na každých 100 g dusičnanu olovnatého.

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Azid olovnatý na Wikimedia Commons