Báňská a hutní společnost

Báňská a hutní společnost (Berg- und Hüttenwerks-Gesellschaft) byla významná těžební a metalurgická společnost, která vznikla v roce 1905 a existovala v období konce Rakouska-Uherska a první republiky.

Historie společnosti

Založení společnosti

Společnost se vyvinula z Těšínské komory, respektive převzala majetek bývalé Těšínské komory. Těšínská komora, vlastněná arcivévodou Bedřichem Habsburským, prodala svůj majetek Pozemkovému úvěrnímu ústavu ve Vídni. Povolení k založení společnosti bylo vydáno 18. prosince 1905, ustavující valná hromada se konala 29. prosince 1905 s tím, že společnost začala fungovat od 1. ledna 1906.^[1] Společnost byla původně založena jako Eisenwerk Trzynietz der Österreichischen Berg- und Hüttenwerks-Gesellschaft (Rakouská báňská a hutní společnost), přičemž zaknihovaný akciový kapitál činil 25 000 000 korun (62 500 kusů akcií po 400 korunách).^[2]

Majetek, který společnost získala při založení, se skládal především z:

• černouhelných důlních děl (16.738 ha výhradních kutišť a 1214 ha důlních měr^[3])
  • důl Albrecht v Petřvaldě s výhradními kutacími právy
  • důl Hohenegger v Karviné
  • důl Gabriela v Karviné
  • Koksovna Hohenegger
• železorudných podniků a železáren
  • Třinecké železárny
  • železorudný důl v Gelnici
  • železorudný důl ve Spiši
  • Válcovny v Karlově Huti (Frýdek-Místek) a Bedřichově Huti (Sporysz-Obszar u města Żywiec)
  • Ustroňské závody
  • slévárny v Bašce

Na společnosti se z počátku velkou měrou podílel původní majitel, ovšem Pozemkový úvěrní ústav měl opční právo na získávání akcií, které v následujících letech využíval a stal se ve společnosti rozhodující silou.^[2] Georg Günter uvádí^[2], že při založení společnosti panovaly obavy, že aktiva jsou nadhodnocena a společnost nebude schopna s touto hodnotou aktiv efektivně pracovat. Při této příležitosti jsou také zmiňování největší konkurenti společnosti: Pražská železářská společnost, Alpská montánní společnost a Vítkovice. V roce 1905 společnost vytěžila 685 000 tun černého uhlí (tj. 10 % produkce ostravsko – karvinského revíru) a 105 000 tun koksu (8 % produkce ostravsko – karvinského revíru). V tomto roce bylo vyprodukováno 80 000 tun železa a cca 90 000 tun ocele (velké konkurenční společnosti produkovaly cca 2,5krát více). Georg Günther uvádí^[2], že budoucnost společnosti by měla být zejména v produkci uhlí, jelikož společnost má poměrně velké zásoby uhlí v různých oblastech ostravsko – karvinska, zejména ve východní oblasti revíru a Petřvaldské pánvi, ve kterých bylo kvalitní uhlí v příznivé hloubce a sloje velké mohutnosti. V prvním roce existence společnosti bylo vyprodukováno vlastními železorudnými doly 172 000 tun železné rudy, která obsahovala 65 000 tun železa.^[4]

Rozšiřování majetku

Společnost po převzetí majetku od Těšínské komory provedla mnohé rekonstrukce a rozšiřování majetku. Došlo k prohlubování a zdvojování těžních jam a budování nových těžních jam, investice byly realizovány jak v dolech, tak na povrchových zařízeních. Společnost také začala budovat hornické byty, které umožnily ubytovat potřebné množství dělníků. V železárenské produkci byla společnost svázána množstvím kartelových kvót, které držela. Původní Těšínská komora držela malé množství kvót a hrála v kartelu podružnou roli. Po vzniku Báňské a hutní společnosti využila společnost právo, které měla Těšínská komora domluvené a kartel vypověděla. Následné jednání přineslo zvýšení kvót, celkově ovšem množství kvót bylo vzhledem k ostatním podnikům podružné. Společnost rozšiřovala svůj podíl na produkci především nákupem kartelových kvót od jiných společností (např. 1911 – Schoellerovy ocelárny v Ternitz). V roce 1912 představovaly prodeje Báňské a hutní společnosti 12 % celkového prodeje kartelu). Společnost také začala využívat vedlejších produktů výroby koksu (dehet, amoniak, benzol) a také plynů z vysokých pecí.

Báňská a hutní společnost také podstatně změnila způsob nákupu železorudných surovin, jelikož její vlastní zásoby nestačily a postupně se vyčerpávaly. Nakupoval se především švédský magnetovec, přičemž byly dohodnuty dlouhodobé smlouvy s těmito doly. Společnost také dohodla nákup menšího množství rudy z bližších zdrojů, přičemž tyto rudy nedosahovaly kvality švédské rudy.

Společnost také rozšiřovala svůj majetek postupnými akvizicemi – v roce 1911 přibyly doly Ostravského kamenouhelného těžířstva Marie Anna ^{[pozn. 1]} (důl Ignát a důl Odra) a také koksovna této společnosti, jež produkovala 300 000 – 400 000 tun uhlí ročně. Tyto doly byly zakoupeny celkem za 15 000 000 korun (8 000 000 korun – vydání nových akcií společnosti a 7 000 000 dluh společnosti se splatností 20 let).^[5]

V roce 1916 společnost získala doly Ludvík a Salm VII (od Moravsko-Ostravské montanní společnosti – známé taktéž pod původním názvem kníže Salm). Po roce 1918 společnost získala drátovny v Bohumíně, řetězárnu v Malé Morávce, vápencové doly v Varíně a doly na mangan ve Švabovcích. Společnost iniciovala taktéž zakládání nových závodů, především dolu Pokrok a Barbora.^[1]

Společnost nakupovala i kartelové kvóty – např. Pohernadská priemyslová úč. spol., továrny na železo "Union" (obě v Bratislavě a v roce 1922), polovinu kartelových kvót na ocel společnosti Schwarz & Beck ve Fryštátě (rok 1923), produkční kvóty na drátěnky od firmy Schwarz & Beck v Plzni a od firmy L. G. Bondy v Praze (1923). V roce 1924 získala společnost spolu s Vítkovickým horním a hutním těžířstvem většinový podíl na společnosti Ferry (tato společnost byla dříve známa jako L. G. Bondy v Praze). K tomuto spolupodílnictví se v roce 1928 přidala ještě společnost Pražská železářská společnost. Od 1. 1. 1924 vlastnila společnost 25 % podíl na společnosti Kontinentální společnosti pro obchod se železem, která jí měla zajistit zvýšení zahraničního odbytu.^[1]

Na základě akvizic a rozšiřování majetku se stala společnost největším producentem uhlí v Československu (4 000 000 tun ročně) a patřila mezi největší výrobce metalurgických výrobků (475 000 tun surového železa a 500 000 tun oceli).^[1]

Vedení společnosti

Informace o vedení společnosti vychází z knihy Dvacet pět let Báňské a hutní společnosti.^[6]

Předsedové správní rady

Náměstkové předsedy správní rady

Generální ředitelé

Společnost zřídila funkci generálního ředitele v roce 1909.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obálka s logem společnosti
• Palác Báňské a hutní společnosti v Praze - Archiweb.cz
• Stavba pražského sídla v hledání Ztraceného času
• Obraz novostavby pražského ředitelství Archivováno 26. 12. 2013 na Wayback Machine.
• Dům pro zaměstnance společnosti v Brně
• Sídlo ředitelství společnosti v Brně
• Obytné domy penzijního ústavu Báňské a hutní společnosti v Praze Dejvicích Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
• Informace o paláci Báňské a hutní společnosti v Ostravě