Béarn (1914)
 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
| Typ: | letadlová loď |
| Zahájení stavby: | 1914 |
| Spuštěna na vodu: | duben 1920 |
| Uvedena do služby: | květen 1927 |
| Osud: | vyřazena 1967 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 22 146 tn (standardní) 28 400 tn (plný) |
| Délka: | 182,6 m |
| Šířka: | 35,2 m |
| Ponor: | |
| Pohon: | 2 turbínová soustrojí 12 kotlů 22 200 hp |
| Rychlost: | 21,5 uzlu |
| Posádka: | 875 |
| Pancíř: | boky 80 mm paluby 25,4+25,4+60 mm |
| Výzbroj: | 8× 155 mm (8×1) 6× 75 mm (6×1) 8× 37 mm (8×1) 4× 550mm torpédomet 1935 přidáno 16 13,2mm kulometů Hotchkiss (1945): 4× 127 mm (4×1) 24× 40 (6×4) 26× 20 mm (26×1) |
| Letadla: | až 40 |
Béarn byla letadlová loď francouzského námořnictva. Byla to jediná francouzská letadlová loď postavená do počátku druhé světové války (doplňoval ji pouze nosič hydroplánů Commandant Teste).
Stavba
Při stavbě Béarn byl použit nedokončený trup bitevní lodě třídy Normandie. Stavba těchto lodí byla objednána před první světovou válkou, během které se však jejich stavba zastavila. Práce na dokončení lodi jako letadlové začaly v roce 1923 a do služby loď vstoupila v roce 1927. Původně měla být spíše lodí experimentálního charakteru a ve 30. letech ji měly nahradit nové lodě třídy Joffre. Z nich se však v roce 1938 podařilo pouze založit kýl Joffre a dále už jejich stavba nepokročila.
Konstrukce
Loď měla jednopatrový hangár, který byl s letovou palubou spojen třemi výtahy. Velitelský ostrov byl umístěn klasicky na pravé straně paluby. Komín byl jeho součástí. Hlavní dělostřeleckou výzbroj tvořilo osm 155mm kanónů v kasematech. Ty doplňovalo šest 75mm a osm 37mm kanónů. Loď mohla nést až 40 letounů. V době vypuknutí druhé světové války Béarn nesla střemhlavé bombardéry typu Loire-Nieuport LN.401.
Služba
V době vypuknutí války už byla Béarn zastaralá (zejména měla nízkou rychlost) a byla určena především pro transport letadel a výcvik (její letouny operovaly z pozemních základen). Po francouzské kapitulaci loď zakotvila bez letadel na Martiniku. Svobodným Francouzům byla předána až 30. června 1943 a poté byla v letech 1944–1945 modernizována v USA. Po přestavbě sloužila opět pro přepravu letadel.
Po skončení války přepravovala vojenské letouny do Indočíny, kde Francie vedla neúspěšnou válku o udržení této kolonie. V letech 1947–1948 sloužila jako stacionární cvičné plavidlo a poté až do roku 1966 jako ubytovací loď pro posádky ponorek. Vyřazena byla v roce 1966 a poté byla sešrotována.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku French aircraft carrier Béarn na anglické Wikipedii.
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Béarn na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Marine Nationale and French merchant ensign. Used from 1794 to 1814/1815, and from 1848 to present.
Notice that its proportions differ from those of the French civil flag. (ensign : 30:33:37, civil : 1/3,1/3,1/3)
Marine Nationale and French merchant ensign. Used from 1794 to 1814/1815, and from 1848 to present.
Notice that its proportions differ from those of the French civil flag. (ensign : 30:33:37, civil : 1/3,1/3,1/3)