Bílá paní (film)

Bílá paní
Země původu	Československo Československo
Jazyk	čeština
Délka	93 minut
Žánr	filmová komedie
Námět	Karel Michal
Scénář	Karel Michal Zdeněk Podskalský
Režie	Zdeněk Podskalský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Vlastimil Brodský Rudolf Hrušínský Miloš Kopecký Irena Kačírková Jiřina Bohdalová … více na Wikidatech
Hudba	Evžen Illín
Kamera	František Valert
Střih	Zdeněk Stehlík
Zvuk	František Šindelář
Výroba a distribuce
Premiéra	24. září 1965
Bílá paní na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bílá paní je černobílý film režiséra Zdeňka Podskalského z roku 1965. Jeho námětem se stala povídka Karla Michala Jak Pupenec k štěstí přišel ze sbírky Bubáci pro všední den (1961). Vypráví o bílé paní z hradu u vesnice Komonice, která začala vystupovat z obrazu, aby napravila nedostatky hospodářství a společnosti 60. let 20. století. Kvůli své satirické kritice bylo během normalizace zakázáno film promítat. Postavu bílé paní zde ztvárnila česká herečka Irena Kačírková. Film byl natočen ve městě Blatná na Strakonicku a na blatenském zámku.^[1]

Ve vesničce Komonice, kde se čas jakoby zastavil v 50. letech, se jednoho dne stane něco nevídaného. Místní uklízečka Blažková si postěžuje obrazu Bílé paní Perchty na nedostatek vody ve své chalupě. Ta jí zázračně splní přání a zařídí jí vodovod. Zpráva o tomto zázraku se rychle šíří a brzy se o něj začnou zajímat místní papaláši, předseda a tajemník MNV. Oba se snaží využít situaci ve svůj prospěch a soupeří o to, kdo bude mít z přízně Bílé paní větší užitek. Jejich intriky a vzájemné obviňování z líbivosti vůči občanům přilákají pozornost vyšších míst a do Komonic přijíždí komise z ministerstva, aby celou záležitost prošetřila.

Mezitím Perchta pokračuje ve svém dobročinném díle a plní přání vesničanů. Její zázraky však přitahují pozornost i vyšších míst a do Komonic přijíždí komise z ministerstva, aby celou záležitost prošetřila. Kastelán Jindřich Pupenec, který jako jediný viděl zázrak na vlastní oči, se stává terčem posměchu a nedůvěry. Snaží se marně přesvědčit ostatní o pravosti událostí, ale nikdo mu nevěří.

Situace se dále komplikuje, když tajemník MNV, v rámci svého soupeření s předsedou, nastraží na hrad falešnou Bílou paní - servírku Andulu v kostýmu. Komise je však svědkem skutečného vystoupení Perchty z obrazu. Znepokojeni tím, že by nedostatky v jejich práci mohly být řešeny zázraky, se rozhodnou obraz Bílé paní odvézt do depozitáře v Praze. Tím se zastaví i stavba nového mostu přes řeku, který měla Perchta pomoci vybudovat.

Vesničané, kteří se těšili na nový most, jsou zklamáni. Místo aby se však bouřili, přijímají situaci s typicky českým humorem a rezignací. Jejich heslem se stává "Drž hubu a plav" a místo mostu využívají k překonání řeky vlastní plavecké schopnosti. Slavnostní otevření mostu se koná i přes jeho absenci, což vede k absurdní scéně, kdy dav lidí pochoduje do řeky v domnění, že kráčí po novém mostě.

Bílá paní se však nedá spoutat. Projde zdmi depozitáře, kde byl obraz uschován, a symbolicky míří na Pražský hrad, sídlo státní moci. Film tak končí s otevřeným koncem, který ponechává divákovi prostor pro vlastní interpretaci.

• Až do dubna 1973, kdy byl stažen z distribuce, vidělo film v českých kinech v rámci 7 821 představení celkem 1 434 549 diváků.^[2]

• Bílá paní ve Filmovém přehledu
• Bílá paní v Česko-Slovenské filmové databázi
• Bílá paní ve Filmové databázi
• Bílá paní na Kinoboxu
• Bílá paní v Internet Movie Database (anglicky)