Bílov (okres Nový Jičín)

Bílov
kostel sv. Vavřince
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Bílovec
Obec s rozšířenou působností	Bílovec (správní obvod)
Okres	Nový Jičín
Kraj	Moravskoslezský
Historická země	Slezsko
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°44′3″ s. š., 18°0′6″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	588 (2024)[1]
Rozloha	10,41 km²[2]
Katastrální území	Bílov
Nadmořská výška	347 m n. m.
PSČ	743 01
Počet domů	173 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Bílov č.p.5 743 01 Bílovec 1 obec@bilov.cz
Starosta	Zdeněk Fusik
Oficiální web: www.bilov.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Bílov
Další údaje
Kód obce	546984
Kód části obce	4405
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bílov (v místním nářečí Bílovo^[4], německy Bielau;^[5] ve starých listinách psán jako Bělov či Byelow) je obec, která se nachází v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Žije zde 588^[1] obyvatel. Bílov je situován jako obec na kopci, který je osídlen směrem k jihu. Stejný letopočet má ve štítě dům č.p. 1, což je budova fojtství.

Vznik obce nelze přesně datovat. Podle nálezů z různých míst na katastru obce, kdy byly nalezeny předměty z mladší doby kamenné (hlíněná cívka, broušené a štípané kamenné nástroje tzv. pazourky). Lze usoudit, že toto území byl osídleno lidmi, kteří žili na nedalekém území Štramberka – Šipka (jeskyně). Obec patří do území přírodního parku Oderské vrchy.

Jméno obce bylo odvozeno od majitele obce, tedy jím mohl být člověk, který se jmenoval Bilo nebo Biel (Běl). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1329, kdy je v latinsky psaných dokumentech uveden název obce ve tvaru Below, od roku 1517 pak v současném tvaru Bílov.

Obec patřila do majetku rodu pánů z Kravař. V roce 1316 získal Vok I. z Kravař od krále Jana Lucemburského Fulnek a k tomu Klimkovice a Bílovec.^[6] Dalšími majiteli byli jeho synové, bratři Jan I. řečený Jašek z Kravař a Drslav z Kravař. V tomto období zesnul rychtář Rudlin,^[7] vdova Bořislava získala fojství jako dědičné.^[8]

V roce 1389 založil Beneš z Kravař a Krumlova ve Fulneku klášter zákoníků sv. Augustýna.^[10] V roce 1391 daroval Lacek z Kravař a Helfštejna tomuto klášteru obec Bílov a Starou Ves.^[11] V roce 1421 si vzal Jan z Kravař Anežku, dceru Přemka Opavského a nechal ji zapsat statky Fulnecko-Bílovské.^[12]

Za husitských válek se zde vystřídalo několik majitelů. Jedním z nich byl Vaněk Třicátník z Vojetína a po něm jeho syn Jan Třicátník, ten až do roku 1480.^[13] Po nich pak Jan ze Žerotína a jeho syn Bernart z Žerotína do roku 1520, kdy po soudním sporu museli panství vrátit.^[14] Od 16. století byla obec opět součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna. Po jeho zrušení v roce 1784 se obec stala součásti Pustějovského panství.

V 19. století byl na jižním konci vystavěn hospodářský dvůr znám jako Blücherův dvůr (německy Blücherhof).^[15] Místně označován jako Dolní dvůr, Spodní dvůr. Ten byl součásti majetku Gebharda II. Blüchera z Wahlstadtu. Souřadnice 49°42'52.0"N 17°59'27.9"E. Dnes již neexistuje.

Součástí Bílova byla do roku 1947 osada Labuť (německy Wipplarsdorf).

Obec patřila do několika politických okresů: Opava 1850–1855 a 1868–1896, Bílovec 1855–1868 a 1896–1960, Nový Jičín od 1960.

Obec náležela do územního celku Sudety s převahou obyvatel s česky psaným příjmením. Seznam obyvatel z roku 1590 byl: 15 s českým příjmením, 13 s německým, jeden byl neurčen. Nejstarší pozemková kniha z let 1656–1707, která byla vedena do roku 1682 česky.

Mezi léty 1610–1621 byl poměr Čechů a Němců obyvatel vyvážený, tedy 50:50. Mnoho rodin bylo jistě smíšených a se znalostí obou jazyků. Fojtství byly převážně v českém držení. Na počátku 18. století došlo k posílení německého vlivu ze strany území Kravařska.

Při sčítání lidu 15. února 1921 bylo:^[16]

Po osvobození 2. května 1945 a odsunu německého obyvatelstva, byla obec osídlena českými obyvateli hlavně z Bílovecka, Valašska, Jablunkovsko a ze Slovenska.

Většina dosídlených obyvatel našla uplatnění v zemědělských podnicích (JZD Bílov ^[17], Státní statek Bílovec ^[18], Velkovýkrmny Velké Albechtice), v bíloveckém podniku Koh-i-noor, průmyslových podnicích ve Fulneku, Odrách a Ostravě.

V obci je řada míst, která jsou po staletí známá a slouží jako identifikační body v krajině:

• Drgův kopec, tzv. Drgač, vedoucí od kostela k domu č.p. 75
• Les Hubleska (1720–1793 Oblaska, 1829–1844 Ubleska), leží severně od obce
• Les Kaní Hůra (od roku 1622 Kanehura), leží východně od centra obce
• Les Buš, leží severovýchodně od centra obce
• Bártkův rybník, tzv. Bartkáč, je dnes soustava dvou rybníků
• Skalka, lokalita bývalého lomu
• Pískovna,^[19]

V obci je řada možností pro společenské a kulturní využití, vč. přístupu k orgánům samosprávy. Přehled lze nalézt i na obecní mapě.^[20]

Bílov patřil od roku 1976 pod správu města Bílovec. V roce 1993 opět získal samostatnost. Obecní znak vychází z pečetidla, které je datováno k roku 1706.

• 

  (c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0
  Věková struktura obyvatel obce Bílov roku 2011
• 

  (c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0
  Rodinný stav obyvatel obce Bílov roku 2011
• 

  (c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0
  Vzdělání obyvatel obce Bílov roku 2011

Vznik školy je doložen k roku 1605.^[21] Do konce 18. století se vyučovalo v domě č.p. 34. Na počátku 19. století byla postavena nová škola s č.p. 99 (dnes mateřská škola). Počátkem 20. století, tedy v roce 1900, byla postavená jednopatrová škola č.p. 5 (tzv. německá škola). Od roku 1926 byla zřízena v jedné z budov statku jednotřídní česká škola. V roce 1927 se výuka přesunula do budovy č.p. 99. Vedle sebe byly tedy dvě školy – německá v č.p. 5 a česká v č.p. 99.

Po Mnichovské dohodě, přesněji 7. října 1938, byla česká škola uzavřena a učilo se pouze německy.^[22] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945, bylo zahájeno české vyučování. Prvním českým učitelem byl dne 16. června 1945 jmenován Miloslav Kašpar Pilich (* 7. února 1902, Chudobín u Litovle č.p. 31 tj. budova školy, jeho otec Jan Pilich byl nad-učitel v Chudobíně). Od roku 1945 byla škola tzv. dvojtřídka, kdy v jedné třídě se učili žáci 1. a 3. ročníku, a v další třídě 2. a 4. ročníku.

Základní škola byla zrušena k 31. lednu 2018, rozhodnutím ZO obce.

V obci je také mateřská školka.^[23]

V roce 2014 bylo dostavěno víceúčelové sportovní zařízení s hřištěm, tenisovým kurtem s umělým povrchem.^[24]

Nedaleko cesty Bílovec – Fulnek byla vystavěna vodní nádrži jménem Hubleska, která slouží místnímu rybářskému spolku.^[25]

• Knihovna ^[26]
• Kulturní dům ^[27]
• Dům s pečovatelskou službou ^[28]
• Prodejna potravin firmy Coop

• Spolek rybářů^[29]
• Myslivecké sdružení^[30]
• Klub motorkářů Motobaňok^[31]
• Fotbalový klub Bílov^[32]
• Do roku 1989 byl v obci také TJ Sokol a hasičský spolek, založený na počátku 20. století^[33]

První dům v obci byl vždy rychta (při zahájení číslování domů v roce 1771 dostala číslo 1), nebo také fojství. V opavských zemských deskách je Bílov zapsán s privilegiem na fojství z roku 1572.^[34] Známými fojty v obci byli členové rodu Schenků (česky Šenků), kteří nechali před kostelem vysadit lípu.^[35]

Kostel sv. Vavřince^[36] byl původně dřevěnou stavbou. V kostele je zvon s latinským nápisem pochází z roku 1495. V letech 1709–1731 byla dřevěná stavba nahrazena kamennou. V roce 1733 byla postavena věž. V roce 1771 byl rozšířen a zvednut o jedno patro. V roce 2012 došlo k rekonstrukci střechy věže.

Kolem kostela byl hřbitov. V roce 1915 byl zakoupen pozemek za obcí poblíž lesa, který je znám jako Buš. Za dob socialismu, byl hřbitov zlikvidován (kříže a náhrobky byly zbořeny, hroby byly zavezeny vrstvou zeminy). Od kostela byla možnost sejít na hlavní cestu, po kamenných schodech. Průchod je zazděn, zůstaly jen schody.

V kostele je dřevěný betlém, který je instalován vždy na období Vánočních svátků.

První fara byla v obci zřízena za působení probošta Tomáše Šilera (†1624), kdy obce Bílov, Stará Ves a Pustějov zakoupily selský dvůr a udělaly z něj faru.^[37] V roce 1814 byla v obci vystavěna nová fara s číslem popisným 100. Stála hned vedle domu rychtáře (fojtství) s číslem popisným 1.^[36] Dnes na tomto místě stoj dům č.p. 98.

Farářem v obci po roce 1910 byl Emil Pilich (* 29. srpen 1881, Chudobín u Litovle č.p. 31 tj. budova školy, jeho otec Jan Pilich byl nadučitel v Chudobíně). Na faře mu byla hospodyní jeho sestra Františka Maria Pilchová (* 14. únor 1895). Provdána dne 4. leden 1919, za Františka Schenka (* 21. březen 1891, Bílov č.p. 1, rychta). Manželství bylo bezdětné.

Dnes bohuslužby zajišťuje Farnost Bílovec.^[38]

Boží muka se nacházení na silničním tahu Bílovec–Fulnek, při sjezdu do obce.^[39]

• Kříž u kostela sv. Vavřince.^[39]
• Kříž na silniční tahu Bílovec–Fulnek.^[39]
• Kříž u autoservisu (poblíž domu č.p. 159).^[39]

Morový sloup z roku 1549 se nachází na horním konci obce.

Pod budovou č.p. 123 (bývalá hospoda) se nachází staré sklepy datované do počátku 16. století, byly součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna.

V obci bylo několik mlýnů.^[40], z nichž se dochovaly pouze mlýnské kameny, které jsou poblíž Božích muk.

V první světové válce padlo celkem šest obyvatel Bílova za C. K. mocnářství: Petr Barta ročník 1894, Rudolf Böhm ročník 1884, Josef Brosmann ročník 1892, Josef Domes ročník 1890, Franz Holan ročník 1888, Emil Staněk ročník 1888.^[41]

Jeden obyvatel byl příslušníkem Československých legií: Adolf Hekur ročník 1897.^[42]

Naproti škole je památník obětem 2. světové války.^[43]

V obci se nachází dvě památné lípy, které byly vysázeny po ukončení 2. světové války po stranách kříže, který je umístěn u kostela sv. Vavřince.

Na katastru obce je postavena rozhledna v lokalitě zvaná Kanihůra. Vyhlídková plošina je umístěna ve výšce 26,25 m a vede k ní venkovní ocelové schodiště se 137 schody.

V katastrálním území obce, v lese Hubleska se nachází vila rodiny Mathiase Salchera zakladatele společnosti Massag ^[44] (č.p. 111).

Na místě, kde je dnes sportovní centrum byl podzemní rezervoár vody pro obec a hospodářské dvory.

• 
  Boží muka
• 
  Kostel sv. Vavřince (pohled od Drgova kopce)

Územím obce prochází tyto komunikace:

• Dálnice D1 s exitem 335-Butovice a silnice I/47 v úseku Fulnek–Bílovec.
• Silnice I/47, která se s dálnicí spojuje v silnici II/464, která dále pokračuje na Studénku.
• Silnice III/46421 Bílov–Pustějov.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílov na Wikimedia Commons
• Bílov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• VĚTRNÉ MLÝNY V POODŘÍ, Vydal: REGION POODŘÍ, č.p. 1 - zámek, 742 54 Bartošovice, Obálka a grafická úprava: Kateřina Šobichová, Redakce: Oldřich Usvald, Ivan Bartoš, René Velčovský a Veronika Velčovská
• VALEŠ Eduard, Bílovecký zámek, 2018
• DENÍK. Bílov si samostatnost užívá. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 23.04.2010. Dostupné online. ISSN 1801-0148. 
• DENÍK. Bílov má nové sportoviště. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 14.12.2014. Dostupné online. ISSN 1801-0148. 
• DENÍK. V Bílově staví polní cesty. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 02.12.2015. Dostupné online. ISSN 1801-0148. 
• DENÍK. Motobaňok funguje i bez klubovny, kterou ničí vlhko. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 15.08.2016. Dostupné online. ISSN 1801-0148. 
• ČESKÝ ROZHLAS. Kanihůra. Místo s rozhlednou najdete v Bílově na Novojičínsku [online]. 28.06.2017. Dostupné online. 
• DENÍK. O rozhlednu byl také v loňském roce zájem. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 23.01.2018. Dostupné online. ISSN 1801-0148. 
• DENÍK. Základní škola v Bílově skončila. Obešlo se to bez slz a velkého loučení. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 31.01.2018. Dostupné online. ISSN 1801-0148. 
• Novinky.cz. V Bílovci otevřeli novou křížovou cestu. Novinky.cz [online]. Borgis, 30.03.2018. Dostupné online. 
• V Bílovci na Velký pátek požehnali novou křížovou cestu. ČT24 [online]. Česká televize, 30.08.2018. Dostupné online. 
• DENÍK. Massag: Začali s knoflíky, nyní jsou jejich zákazníky automobilky Volvo či BMW. Moravskoslezský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 24.05.2018. Dostupné online. ISSN 1213-5577.