Bílov (okres Plzeň-sever)
Bílov | |
---|---|
Severní strana návsi | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Kralovice |
Obec s rozšířenou působností | Kralovice (správní obvod) |
Okres | Plzeň-sever |
Kraj | Plzeňský |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°1′5″ s. š., 13°25′30″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 80 (2024)[1] |
Rozloha | 6,22 km²[2] |
Katastrální území | Bílov v Čechách |
Nadmořská výška | 552 m n. m. |
PSČ | 331 41 |
Počet domů | 33 (2021)[3][4] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Bílov 3 331 41 Kralovice obecbilov@volny.cz |
Starosta | Mgr. Pavel Bulín |
Oficiální web: www | |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Bílov | |
Další údaje | |
Kód obce | 530239 |
Kód části obce | 4391 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bílov (německy Bilau) je malá obec v severní části okresu Plzeň-sever. Obec má 80[1] obyvatel. Obec je součástí Mikroregionu Kralovicko.
Poloha
Vesnice se rozkládá v nadmořské výšce 560 m na jihovýchodním úpatí kopce Bukovce v Žihelské pahorkatině. Bílov leží 5,5 km severozápadně od Kralovic.
Historie
Ves byla pravděpodobně založena mezi roky 1175 a 1197 z pověření plaského kláštera. Své jméno získala po svém zakladateli Bílovi. Ves čítala 16 nájemných rolníků, roku 1404, kdy je ves poprvé písemně připomínána, získali rolníci od opata Bohumíra právo zákupní na obhospodařovanou půdu.
Roku 1419 začaly husitské války, během kterých byl vypleněn klášter v sousedním Potvorově a roku 1420 i samotný plaský klášter. Osiřelý klášter nepřinášel králi Zikmundovi žádný zisk a tak jej spolu s Kralovicemi a 14 vesnicemi včetně Bílova připsal bratřím Hanušovi a Bedřichovi z Kolovrat. Bratří byli nepřáteli Táborů a sirotků, kteří roku 1425 vtrhli do kraje a jejich majetek vyplenily. V Bílově shořely 4 z 16 statků, dva z nich byly obnoveny teprve roku 1570.
Po smrti Bedřicha z Kolovrat roku 1432 připadl Bílov k Hanušově krašovskému panství a Bílov zůstal v držení Hanuše až do jeho smrti. Jeho syn a dědic Hanuš II. z Kolovrat, toho času probošt kapituly pražské a administrátor arcibiskupství, roku 1480 postoupil Újezd s dalšími vesnicemi a polovinou městečka Kralovic nazpět plaskému klášteru za 1 600 kop. K roku 1556 byl Bílov jednou z pěti vsí, které byly v majetku kláštera. V roce 1558 bylo v Bílově uváděno 12 usedlostí, za třicetileté války byla ves z části poničena.
Ke klášteru ves patřila s malými přestávkami až do jeho zrušení roku 1785, poté přešla do správy Náboženského fondu. Roku 1826 koupil plaské panství i s Bílovem kancléř kníže Metternich. V letech 1909 a 1931 postihly katastrofální požáry celý Bílov a většina dřevěných stavení s doškovými střechami shořela.
Obecní správa
Od 1. července 1985 do 31. prosince 1992 byla vesnice součástí města Kralovice a od 1. ledna 1993 je samostatnou obcí, ale Bukovina, Řemešín a Trojany již zůstaly součástí Kralovic. Od 1. ledna 1976 do 30. června 1985 k obci patřily Bukovina, Potvorov, Řemešín, Trojany a Vysoká Libyně.[5]
Památky
- Kaple z roku 1882
- Kamenné baby s vytesanými kříži
- Dřevěná sýpka čp. 17
- Boží muka z 1549 se smírčím křížem v sousedství
Rodáci
- Matěj Ondřej Kondel – stavitel plaského kláštera
Okolí
Bílov sousedí na východě s vesnicí Vysoká Libyně, na jihu se Sedlcem a na západě s Potvorovem. Jihovýchodně od vsi pramení Sedlecký potok, na severu je hranice přírodního parku Jesenicko.
Galerie
- Severozápadní část návsi
- Pomník padlým v první světové válce
- Kaple
- Boží muka u silnice do Vysoké Libyně
- Hraniční kámen
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 50, 446, 495, 580, 642. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
Literatura
- BUKAČOVÁ, Irena; FÁK, Jiří; FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I = Landkreis Pilsen Nord. I. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2001. ISBN 80-86125-23-8.
- Kralovicko – kronika regionu, ročník 2002/2003, číslo 2, Karel Rom, 2002
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílov na Wikimedia Commons
- Bílov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Obec Bílov
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Jik jik, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Bílov – severozápadní cíp návsi
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Bílov – boží muka u silnice do Vysoké Libyně
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Bílov – pomník padlým v první světové válce
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Bílov – domy na severním okraji návsi