Bücker Bü 180 Student

Bü 180 Student
Bücker Bü 180 Student (1937)
Určení	cvičný letoun
Výrobce	Bücker
Šéfkonstruktér	Carl C. Bücker a Andreas J. Anderson
První let	listopad 1937
Uživatel	Luftwaffe Švýcarské vzdušné síly
Výroba	1937–1939
Vyrobeno kusů	23
Vyvinuto z typu	Bücker Bü 133
Další vývoj	Bücker Bü 181
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bücker Bü 180 Student byl civilní sportovní a školní letoun vyráběný německou společností Bücker Flugzeugbau GmbH v druhé polovině 30. let 20. století. Byl to jednomotorový samonosný dolnoplošník s otevřenou dvoumístnou kabinou a pevným podvozkem.^[1]

Vývoj

Sportovní a cvičné letadlo Bü 180 vzniklo v roce 1937. Jedním z cílů konstruktéra bylo dosažení optimální ekonomičnosti provozu, zvláště nízké spotřeby paliva. Ta s použitým úsporným motorem Walter Mikron dosahovala hodnoty 7,5 l/100 km.^[1] První let typu proběhl v listopadu 1937.

Do vypuknutí druhé světové války bylo společností Bücker Flugzeugbau v Rangsdorfu vyrobeno celkem 23 letounů, z nichž několik bylo exportováno. Většina vyrobených letounů byla v době války – stejně jako mnoho jiných civilních sportovních letadel – zničena (sešrotována). Dnes existují pouze dva letouny, které byly za války ve Švýcarsku.

V roce 1938 bylo toto letadlo s imatrikulací D-ELIO použito k letu přes africký kontinent na trase dlouhé přes 25 000 km. V dubnu 1939 byl tímto letounem ustanoven rychlostní rekord v letu na trase v délce více než 1000 kilometrů s průměrnou rychlostí 171,95 km/h.^[2] Na začátku války byla sériová výroba tohoto letounu přerušena.

Popis letounu

Letadlo bylo vyvinuto jako samonosný dolnoplošný letoun smíšené konstrukce. U tohoto Bü 180 si konstruktér Bücker vyzkoušel nový způsob stavby. Namísto osvědčené rámové konstrukce trupu z ocelových trubek zcela pokryté plátnem, která byla použita u předchozích typů Bü 131 Jungmann a Bü 133 Jungmeister, se trup skládal ze dvou částí, které byly spojeny za zadním sedadlem. Přední část trupu byla tvoření svařovanou ocelovou kostrou potaženou částečně plátnem a na horní části plechem a jehp zadní část byla tvořena skořepinou z překližky. Zadní část byla ukončena snímatelným plechovým krytem a byl v ní i prostor pro menší zavazadla (15 kg).

Štíhlé samonosné křídlo o stranovém poměru 9:1 bylo vyrobené ze dřeva potaženého dýhou, vyjma zadní části, kterou kryl plátěný potah. Kroutící síly byly přenášeny dýhovým potahem.^[1] Křídlo mělo náběžnou hranu šípovitou pod úhlem 8°, zatímco odtoková hrana byla téměř přímá.

Podvozek měl nezávisle zavěšené hlavní podvozkové nohy svařené z ocelových trubek, s koly opatřenými mechanickými brzdami DuoServo, a odpružením spirálovými pružinami s hydraulickými tlumiči. Ocasní kolo tlumené kapalinovými tlumiči mohlo být buď připojeno ke směrovému kormidlu anebo se mohlo volně otáčet o 360°.

Letoun byl původně poháněn francouzským čtyřválcovým řadovým motorem Train-4T o výkonu 40 koní (29 kW), později s motorem typu Zündapp 9-092 (verze A) o výkonu 50 k (37 kW).^[3] Později (verze B) byl použit silnější motor o výkonu 60 k (44 kW) Walter Mikron II, se kterým byl vykonán let přes africký kontinent. Motor s dřevěnou vrtulí HENIE o průměru 180 cm byl pružně zavěšen na gumových tlumičích. Prostor motoru byl oddělen od ostatního prostoru trupu protipožární stěnou. Palivová nádrž svařená z hliníkového plechu měla kapacitu 50 litrů.

Jeden prototyp plánované verze C měl být vybaven motorem M-700 o výkonu 80 k (59 kW). Posádka seděla v otevřeném kokpitu se sedadly v tandemovém uspořádání. Byla také uváděna možnost instalace krytu kabiny.

Dochované letouny

Letoun Bü 180 B-1 se sériovým číslem 2106 byl postaven v roce 1938 a byl exportován do Švýcarska. Nejprve létal v Locarnu, pak ve Sisselnu a naposledy v Eikenu. Od roku 1971 byl letoun vystaven v ateliéru Bücker v německém Göppingenu. Později byl přemístěn do Německého technického muzea v Berlíně.

Druhý dochovaný letoun z roku 1939 se sériovým číslem 2115 byl také dodán do Švýcarska. Tam létal zpočátku s imatrikulací HB-UTO. Mezi roky 1945 a 1947 byl přestavěn na plovákovou verzi společností Dornier z Friedrichshafenu u Bodamského jezera. Po několika dalších destinacích ve Švýcarsku byl přemístěn v roce 1969 do Německa, kde byl krátce registrován jako D-EFTO. Krátce před přelomem tisíciletí byla zahájena jeho rekonstrukce, kterou provedla specializovaná firma Eichelsdörfer z Bambergu. Na začátku roku 2016 získal tento letoun zpět letovou způsobilost pod imatrikulací D-EUTO a byl prodán do Aeroklubu historických letadel Quax-Flieger, který sídlí na letišti Paderborn-Lippstadt v Německu (Quax – Verein zur Förderung von historischem Fluggerät e.V.). Na slavnostní inauguraci 5. března 2016 byl pojmenován „Franz Herrmann“, podle jeho prvního majitele, a představen veřejnosti.^[4]

Varianty

• verze A – s motorem Zündapp 9-092 o výkonu 50 k (37 kW)
• verze B – s motorem Walter Mikron o výkonu 60 k (44 kW)
• verze C (plánovaná) – s motorem M-700 o výkonu 80 k (59 kW)

Specifikace

Údaje pro verzi B s motorem Walter Mikron dle^[1]

Technické údaje

• Posádka: 2
• Rozpětí: 11,50 m
• Délka: 7,1 m
• Výška: 1,85 m
• Nosná plocha: 15,00 m²
• Prázdná hmotnostn: 295 kg
• Max. vzletová hmotnost: 540 kg
• Pohonná jednotka: Walter Mikron II
• Výkon pohonné jednotky: 60 k (44 kW)
• Vrtule: dřevěná HENIE o průměru 180 cm
• Spotřeba paliva: 7,5 l/100 km

Výkony

• Cestovní rychlost: 160 km/h
• Maximální rychlost: 175 km/h
• Přistávací rychlost: 70 km/h
• Dolet: 650 km
• Stoupavost: do 1000 m za 7,2 min, do 2000 m za 16,8 min
• Dostup: 4500 m

Uživatelé

Německo

• Luftwaffe

Švýcarsko Švýcarsko

• Švýcarské vzdušné síly

Galerie - Let přes Afriku

• 
  Bücker Bü 180 Student, trasa letu přes Afriku
• 
  Bücker Bü 180 Student během letu přes Afriku
• 
  Bücker Bü 180 Student, let přes Afriku
• 
  Bücker Bü 180 Student (D-ELIO)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bücker Bü 180 na německé Wikipedii.

Literatura

• Peter W. Cohausz: Deutsche Flugzeuge bis 1945. Aviatic Verlag, 2015, ISBN 978-3-942645-12-6.
• Heinz J. Nowarra: Die deutsche Luftrüstung 1933–1945. Band 1, Bernard & Graefe Verlag, 1985, ISBN 3-7637-5465-2.
• Stefan Schmoll: Klassiker der Luftfahrt. 3/2016, Motor Presse Stuttgart.
• Stefan Schmoll: Flugzeug Classic. März 2016, GeraMond Verlag.

Související články

• Walter Mikron
• Bü 131 Jungmann
• Bü 133 Jungmeister

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bücker Bü 180 Student na Wikimedia Commons

• (německy) D-EUTO Bücker Bü 180 Student na stránkách Quax-Fliger.de
• (německy) Bücker Bü 180 Student na stránkách Luftarchiv.de
• (anglicky) Bücker Bü 180 Student na stránkách historyofwar.org
• (německy) Bücker Bü 180 "Student" na stránkách Lexikon der Wehrmacht