Spisovná němčina

Spisovná němčina (Standarddeutsch, Hochdeutsch)
Národní a regionální varianty standardní němčiny po roce 1945.[1]
Rozšíření	Němečtí mluvčí v Evropě
Počet mluvčích	70 000 000 (2012) 8 000 000 (L2) v Německu (2012)
Klasifikace	Indoevropské jazyky Germánské jazyky Západogermánské jazyky Hornoněmecká větev Spisovná němčina
Písmo	Latinka (německá abeceda) Braillovo písmo
Postavení
Regulátor	Žádná oficiální regulace
Úřední jazyk	Rakousko Belgie Německo Jižní Tyrolsko (Itálie) Lichtenštejnsko Lucembursko Švýcarsko
Kódy
ISO 639-1	de
ISO 639-2	ger (B) deu (T)
ISO 639-3	deu
Ethnologue	deu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spisovná němčina (německy Standardhochdeutsch, Standarddeutsch, Hochdeutsch nebo Schriftdeutsch) je kodifikovaná, standardizovaná forma němčiny používaná v německy mluvících zemích ve formálním styku, zejména jako jazyk úřední, vědecké a publicistické literatury.

Němčina je hlavní úřední řečí v Německu, Rakousku a německy mluvící části Švýcarska, přičemž neexistuje společná jazyková autorita, a proto se kodifikace poněkud liší v jednotlivých státech. V Německu o spisovný německý jazyk pečuje zejména Institut für Deutsche Sprache (IDS), v Rakousku ministerstvo školství (BMUKK) a ve Švýcarsku Schweizerische Verein für die deutsche Sprache (SVDS). Základními výkladovými slovníky jsou pro německou variantu spisovného jazyka Duden, pro rakouskou Österreichisches Wörterbuch (ÖWB) a pro švýcarskou Schweizer Wörterbuch der deutschen Sprache.

Existují však snahy jazyk kodifikovat německý jazyk přes hranice států. K výsledům této spolupráce patří slovník variant Variantenwörterbuch des Deutschen (VWB). Rada pro německý pravopis (Rat für deutsche Rechtschreibung), v níž spolupracovali zástupci šesti států s německy hovořícím obyvatelstvem, stála za pravopisnou reformou z roku 1996, jež ovšem i nadále podržela určité výjimky pro Rakousko a Švýcarsko.

Vznik jednotné německé spisovné výslovnosti od 19. století podporovali především divadelníci. Poprvé byla výslovnost němčiny kodifikována na konferenci germanistů a ředitelů divadel roku 1898 v Berlíně; výsledky shrnula standardní příručka Deutsche Bühnenaussprache (Německá jevištní výslovnost), jejímž autorem byl vratislavský profesor germanistiky Theodor Siebs. Od roku 1969 se vydává pod titulem Deutsche Aussprache (Německá výslovnost).

Reference