Běžci
Běžci | |
---|---|
Nandu pampový (Rhea americana) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | běžci (Paleognathae) Pycraft, 1900 |
řády | |
Sesterská skupina | |
letci (Neognathae) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Běžci (Paleognathae) je jedna ze dvou současných podtříd ptáků (druhou podtřídou jsou letci).[p 1]
Mezi běžce se řadí několik současných řádů ptáků, tinamy (Tinamiformes), kiviové (Apterygiformes), kasuáři (Casuariiformes), nanduové (Rheiformes) a pštrosi (Struthioniformes). Všichni dobře běhají a kromě tinam jsou nelétaví. K běžcům patří i vícero vyhynulých řádů: aepyornisové (Aepyornithiformes), Ambiornithiformes, dinornisové (Dinornithiformes, např. moa), Gansuiformes, Paleocursornithiformes a Lithornithiformes.
Obecné znaky
Společnými rysy běžců jsou lebeční báze paleognátního typu, specifická stavba pánve, zjednodušené (pravidelné) rozmístění opeření na těle, přítomnost penisu a způsob hnízdění, kde o vejce a mláďata pečuje především samec.[1]
Fylogeneze
Běžci byli dlouhodobě považováni za samostatnou skupinu ptáků (mimo tinam), záhadou však bylo rozšíření těchto velkých nelétavých ptáků na izolovaných místech jižní polokoule. Rozluštění přinesl objev kontinentálního driftu – nelétaví byli předci dnešních běžců, jejichž potomci se zachovali na troskách bývalého kontinentu Gondwana. Řada pozdějších studií dnes společný původ běžců potvrdila. V průběhu vývoje se běžci rozšířili několikrát i do dalších částí světa (fosilní pozůstatky z Evropy a Jižní Ameriky, ptáci moa na Novém Zélandu, kteří nejsou příbuzní s recentími kivi).
Nejstarší skupinou podřádu jsou pštrosi, kteří tvoří sesterskou skupinu všech ostatních běžců. Mezi ostatními běžci pak tvoří monofyletické skupiny australo-asijské druhy (kiviové, emuové a kasuáři) a jihoamerické druhy (nanduové a tinamy). Ke ztrátě schopnosti létat nedošlo u předka všech běžců, ale nejméně třikrát po sobě nezávisle v průběhu vývoje běžců (u pštrosů, australských a jihoamerických běžců).[2]
Rozměry této skupiny ptáků se v průběhu evoluce zvětšovaly zejména vlivem klimatických změn, nejpravděpodobněji pak výrazným postupným ochlazováním. Podrobný výzkum ukázal, že největší druhy, jejichž hmotnost přesahovala zhruba 120 kg, se objevily až v posledních 9 milionech let.[3]
Systém
- † Lithornithiformes – primitivní běžci, podobní tinamám, kteří dosud neztratili schopnost letu; několik druhů je známo ze starších třetihor Evropy a Severní Ameriky
- † Dinornithidae, ptáci moa – několik druhů obřích běžců (výška až 3,3 m), žijících v miocénu až holocénu na Novém Zélandu; vymřeli s příchodem prvních kolonistů
- † Anomalopteryx – menší druh, žijící v pobřežních lesích převážně na Severním ostrově[5]
- † Dinornis – obří druhy
- † Emeus
- † Euryapteryx
- † Megalapteryx
- † Pachyornis – asi 5 druhů s mohutným tělem a nohami
- † Zelornis
- † Aepyornithiformes – vyhynulí běžci, žijící na Madagaskaru
- Struthionidae, pštrosi – dva druhy v Africe (dříve i v Asii); řada dalších fosilních druhů
- Struthio camellus, pštros dvouprstý
- Struthio molybdophanes, pštros somálský
- † Palaeotis wiegelti – fosilní pštros z eocénu Evropy
- Casuariidae, kasuáři
- Casuarius casuarius, kasuár přilbový
- C. bennetti, kasuár menší
- C. unappendiculatus, kasuár jednolaločný
- † C. lydekkeri
- Dromaius novaehollandiae, emu hnědý
- † D. baudinianus, emu ostrovní – žil na ostrově Kangaroo Island, byl vyhuben kolem roku 1827
- † D. ater, emu malý – malý druh, žil na ostrově King Island mezi Austrálií a Tasmánií; poslední jedinec zemřel v zajetí v roce 1822
- † D. ocypus – fosilní druh (pliocén Austrálie)
- † Emuarius – dva fosilní druhy (oligocén až miocén severní Austrálie)
- Apterygidae, kiviové
- skvrnití kiviové
- Apteryx owenii, kivi Owenův
- A. haastii, kivi Haastův
- hnědí kiviové
- A. rowi, kivi okaritský
- A. mantelli, kivi hnědý
- A. australis, kivi jižní
- skvrnití kiviové
- Rheidae, nanduové
- Rhea americana, nandu pampový
- Pterocnemia pennata, nandu menší (Darwinův)
- † Heterorhea – fosilní rod (miocén Argentiny)
- † Hinasuri – fosilní rod (pliocén Argentiny)
- † Opisthodactylidae
- Tinamiidae, tinamy – 48 druhů ve střední a Jižní Americe[7]
- Tinaminae, lesní tinamy
- Crypturellus – 21 druhů
- Nothocercus – 3 druhy
- Tinamus – 5 druhů
- Nothurinae, stepní tinamy
- Eudromia – 2 druhy chocholatých tinam
- Nothoprocta – 7 druhů
- Nothura – 5 druhů
- Rhynchotus – 2 druhy
- Taoniscus – 1 druh
- Tinamotis – 2 druhy
- Tinaminae, lesní tinamy
Odkazy
Poznámky
- ↑ V dřívějším pojetí byli jako běžci označováni titéž ptáci mimo tinam, s latinským označením Ratitae.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paleognathae na anglické Wikipedii.
- ↑ GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan. Zoologie obratlovců. 2., přepracované vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1484-9. Kapitola Běžci, s. 476.
- ↑ HARSHMAN, John, a kol. Phylogenetic evidence for multiple losses of flight in rarite birds. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2008, roč. 105, čís. 36, s. 13462-13467. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-20. Archivováno 20. 3. 2009 na Wayback Machine.
- ↑ Nicholas M. A. Crouch & Julia A. Clarke (2019). Body size evolution in palaeognath birds is consistent with Neogene cooling-linked gigantism. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2019.05.046
- ↑ http://www.absoluteastronomy.com/topics/Paleognathae
- ↑ Jamie R. Wood, Melanie J. Vermeulen, Nicola Bolstridge, Shar Briden, Theresa L. Cole, Jessica Rivera-Perez, Lara D. Shepherd, Nicolas J. Rawlence & Janet M. Wilmshurstaf (2021). Mid-Holocene coprolites from southern New Zealand provide new insights into the diet and ecology of the extinct little bush moa (Anomalopteryx didiformis). Quaternary Science Reviews. 106992. doi: https://doi.org/10.1016/j.quascirev.2021.106992
- ↑ GREALY, Alicia; MILLER, Gifford H.; PHILLIPS, Matthew J.; CLARKE, Simon J.; FOGEL, Marilyn; PATALWALA, Diana; RIGBY, Paul. Molecular exploration of fossil eggshell uncovers hidden lineage of giant extinct bird. S. 914. Nature Communications [online]. 2023-02-28 [cit. 2023-03-08]. Roč. 14, čís. 1, s. 914. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-023-36405-3. PMID 36854679. (anglicky)
- ↑ BERTELLI, Sara; GIANNINI, Norberto P.; GOLOBOFF, Pablo A. A phylogeny of the Tinamous (Aves: Palaeognathiformes) based on integumentary characters. Syst. Biol.. 2002, roč. 51, čís. 6, s. 959-979. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Literatura
- CRACRAFT, Joel. Phylogeny and evolution of the rarite birds. Ibis. 1974, roč. 116, s. 494-521. Dostupné online.
- VAN TUINEN, Marcel; SIBLEY, Charles G.; HEDGES, S. Blair. Phylogeny and biogeography of ratite birds inferred from DNA sequences of the mitochondrial ribosomal genes. Molecular Biology and Evolution. 1998, roč. 15, čís. 4, s. 370-376. Dostupné online. ISSN 0737-4038.
- Shengkai Pan; et al. (2019). Convergent genomic signatures of flight loss in birds suggest a switch of main fuel. Nature Communication 10, Article number: 2756 (2019). doi: https://doi.org/10.1038/s41467-019-10682-3
- Klara Widrig and Daniel J. Field (2022). The Evolution and Fossil Record of Palaeognathous Birds (Neornithes: Palaeognathae). Diversity. 14 (2): 105. doi: https://doi.org/10.3390/d14020105
- Mariana B. J. Picasso, Carolina Acosta Hospitaleche & María C. Mosto (2022). An overview and update of South American and Antarctic fossil rheidae and putative ratitae (Aves, Palaeognathae). Journal of South American Earth Sciences. 103731. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2022.103731
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu běžci na Wikimedia Commons
- Taxon Palaeognathae ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Comparison of a kiwi (Apteryx sp., Apterygidae, Struthioniformes), ostrich (Struthio camelus, Struthionidae, Struthioniformes), and giant moa (Dinornis giganteus, Dinornithidae, Dinornithiformes), each with its egg.
Autor: Paul Hermans, Licence: CC BY-SA 3.0
reconstructie van een olifantsvogel in het museum "de wereld van Kina" in gent, België
Autor: Hannes Grobe, Licence: CC BY-SA 2.5
Kiwi with egg in the Kauri Museum, New Zealand
Grazing ostrich (Struthio camelus) in the Thoiry zoo.
Autor: Lip Kee Yap, Licence: CC BY-SA 2.0
Greater Rhea Rhea americana roaming the fields of Entre Rio, Argentina on 8 April 2006.
Emeu (Dromaius novaehollandiae).Zoo d'Amiens.
In the early 20th century, when this moa was reconstructed by Augustus Hamilton, moa were still thought to have a very upright neck. At the time Hamilton was registrar at the Otago Museum. He then placed the moa in the Dunedin Public Gardens and persuaded Peter Buck (left), Hēmi Papakura (middle) and Tūtere Wī Repa (Q23930961) (right) to pose as if in a moa hunt. This famous image was reproduced at the 1906–7 Christchurch International Exhibition.[1]