Bělá (Děčín)

Bělá
	Pohled na Saskou ulici z jihovýchodu.
Lokalita
Charakter	část města
Obec	Děčín
Okres	Děčín
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°47′25″ s. š., 14°10′41″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	907 (2021)
Katastrální území	Bělá u Děčína (5,64 km²)
PSČ	405 02
Počet domů	257 (2011)
	(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Bělá
Další údaje
Kód části obce	407313
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bělá (německy Bielau) je X. část statutárního města Děčín. Nachází se na severozápadě Děčína. Celou Bělou protéká Bělský potok, kde kromě toho taktéž napájí Terezínský rybník.

Z Teplické ulice v Dolním Oldřichově odbočuje severozápadním směrem Saská ulice, podél níž se rozkládá stará údolní vesnice Bělá. Vzhledem k vysokému převýšení si v horní části dochovala horský charakter a díky silničnímu napojení směrem k Děčínskému Sněžníku má význam pro turistiku i pro rekreaci. Do konce 19. století se rozvinula v jednu z největších obcí na Děčínsku.

Děčín X-Bělá leží v katastrálním území Bělá u Děčína o rozloze 5,64 km².^[3] V katastrálním území Bělá u Děčína leží i Děčín XIX-Čechy.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1454.^[4] Od roku 1882 zde působila porcelánka Juliuse Dresslera zaměřená na výrobu fajáns, majoliky a porcelánu, která zanikla v období během druhé světové války nebo krátce po ní.^[5]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 v Bělé žilo 1 990 obyvatel (z toho 975 mužů), z nichž bylo 54 Čechoslováků, 1 869 Němců, dva příslušníci jiné národnosti a 65 cizinců. Většina (1 836 osob) se hlásila k římskokatolické církvi, ale ve vsi bylo také osmdesát evangelíků, 49 příslušníků nezjišťovaných církví a 25 lidí bez vyznání.^[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla Bělá 2 296 obyvatel: 62 Čechoslováků, 2 134 Němců, tři příslušníky jiné národnosti a 97 cizinců. Převažovala římskokatolická většina (1 586 osob), 537 lidí bylo bez vyznání a 141 se jich hlásilo k evangelickým církvím. Kromě nich byl jeden člověk členem církve československé, 26 lidí patřilo k církvi starokatolické a dva k jiným nezjišťovaným církvím.^[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů^[4]^[8]
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	792	1 065	1 370	1 597	2 229	1 990	2 296	1 409	1 495	1 428	1 260	1 040	1 137	1 023
Domy	107	131	144	161	192	199	255	270	—	222	223	237	247	257
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Děčín.

Pamětihodnosti

Kostel svatého Františka Xaverského
Fara čp. 74
Venkovská usedlost čp. 25
Venkovská usedlost čp. 30, Saská ulice

Galerie

Bělá a Terezínský rybník
Bělský potok
Začátek Družstevní ulice
Kostel svatého Františka Xaverského
Fara
Pohled od posledního domu v ulici 5. května

Reference

↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
↑ ^a ^b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 366, 367.
↑ KNÁPEK, Zdeněk. Rukověť sběratele porcelánu. Olomouc: Rubico, 2003. 351 s. ISBN 80-7346-007-6. S. 29.
↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 178.
↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 44.
↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 283.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Děčín X-Bělá na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Bělá v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Katastrální mapa katastru Bělá u Děčína na webu ČÚZK

[9023ab7ef288de47a49355aecfa7c6546e388db9-1] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].

[6637e77189822d525d5399b4f0d2439fc792d4f3-2] Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.

[Katastr-3] Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.

[sldb2001-4] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 366, 367.

[knapek-5] KNÁPEK, Zdeněk. Rukověť sběratele porcelánu. Olomouc: Rubico, 2003. 351 s. ISBN 80-7346-007-6. S. 29.

[sldb1921-6] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 178.

[sldb1930-7] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 44.

[sldb2011-8] Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 283.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Navigation

Navigace

Tématické portály