Běla Kolářová

Běla Kolářová
Narození24. března 1923
Terezín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. dubna 2010 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánífotografka, sochařka, kolážistka, ilustrátorka, překladatelka a umělkyně
Webová stránkawww.artlist.cz/bela-kolarova-1467/
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Běla Kolářová, rozená Helclová (24. března 1923 v Terezíně – 12. dubna 2010 v Praze) byla česká fotografka a výtvarná umělkyně. Jako žena Jiřího Koláře zůstala pro veřejnost v jeho stínu a tvořila mu zázemí po dobu jejich společného života[1], Jiří a Běla Kolářovi ale dlouhá léta spolupracovali, vytvářeli i společná díla.[2]

Život a dílo

V roce 1941 ukončila studium na obchodní škole a nastoupila v knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy (pozdější Dílo). Po jeho zavření nacisty v roce 1943 odešla pracovat do Baťových závodů ve Zlíně, čímž se vyhnula totálnímu nasazení. Tam se v roce 1944 setkala s Jiřím Kolářem, který do Zlína přijel sestavovat poválečný ediční program družstva Dílo. V roce 1949 se vzali. V letech 1952–1953 byl Jiří Kolář vyslýchán Stb a vězněn.

V roce 1956 onemocněla tuberkulózou, pobývala po sanatoriích a odešla ze zaměstnání. Začala se věnovat fotografii, na zdravotních procházkách po vršovické, žižkovské a vinohradské periferii. Začátkem 60. let přešla i na jiné formy umění – přímou práci s fotografickým papírem, lepené koláže a asambláže.

Poprvé vystavovala 1962 v pražském Mánesu, pak 1964 se skupinou Křižovatka, kterou spoluzaložila (1963). První samostatnou výstavu měla v roce 1966 v Galerii na Karlově náměstí.

Po normalizaci nesměli Kolářovi vystavovat, ani publikovat. V roce 1977 podepsal Jiří Kolář Chartu 77. V roce 1979 Kolářovi odjeli na roční studijní pobyt do západního Berlína, ale nebylo jim povoleno se vrátit, usadili se tedy v Paříži. Jiří Kolář byl odsouzen za nedovolené opuštění Československa k ročnímu vězení a ztrátě majetku. Běla Kolářová se v roce 1981 vrátila do Prahy vyřizovat záležitosti spojené s propadnutím jeho majetku, ale úřady jí až do roku 1985 nepovolily odjet za manželem.

Tehdy se Běla Kolářová zcela věnovala své výtvarné činnosti a tehdy vzniklo mnoho jejích koláží a asambláží. Po čtyřech letech odloučení jí pak bylo povoleno vydat se za manželem, který byl v Paříži uznávaný a hojně vystavovaný.

Po listopadu 1989 Běla Kolářová navštívila Prahu a v roce 1999 se manželé definitivně vrátili. Jejich vztah zůstal bezdětný.

Jiří a Běla Kolářovi také sbírali díla svých přátel. Ještě rok předtím než Kolář zemřel, pořádali v roce 2001 ve Veletržním paláci výstavu Kolář-Sběratel. Tuto kolekci[3], spolu s některými vlastními díly v roce 2002 věnovali pražskému Museu Kampa, které založili manželé Jan a Meda Mládkovi.

Běla Kolářová byla autodidakt. Pro své experimentální postupy je řazena k průkopníkům českého neokonstruktivního a minimálního umění a po roce 1989 se jí dostalo i mezinárodního uznání.

Zastoupení ve sbírkách

Autorské výstavy

  • 1966 Galerie na Karlově náměstí, Praha
  • 1975 Fotografie, Minigalerie VUVL, Brno
  • 1990 Galerie J. & J. Donguy, Paříž
  • 1991 Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1992 Fotografie / Photographs 1961 - 1966, Pražský dům fotografie Praha
  • 1992 Galerie Stará radnice, Brno
  • 1992 Fotografie z počátku šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně, Galerie Stará radnice, Brno
  • 1995/96 Malá retrospektiva, Galerie ’60/’70, Praha
  • 1997 Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Dům umění města Brna, Dům U Jonáše, Pardubice
  • 1998 Neznámé písmo, Galerie U prstenu, Praha
  • 2001 Galerie Jiřího a Běly Kolářových, Praha
  • 2003 Amos Andersonin taidemuseo (Amos Anderson Art Museum), Helsinky
  • 2003/4 Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
  • 2004 Fotografie a asambláže, Galerie Montanelli, Praha
  • 2006 Veletržní palác, Národní galerie v Praze
  • 2006 Intimní experiment: Tvorba Běly Kolářové, Galerie Magna, Ostrava
  • 2006 Experiment, řád, důvěrnost: Ženské rastry Běly Kolářové, Muzeum umění Olomouc
  • 2008 Asambláže a fotografie, Museum Kampa, Praha
  • 2010 Galerie Louvre, Praha
  • 2013 Běla Kolářová, Raven Row, Londýn

Odkazy

Reference

  1. ↑ Eva Bobůrková: Život ve stínu slavného muže, Český a slovenský svět, 2006
  2. ↑ Jiří Machalický: Portrét Běly Kolářové Archivováno 11. 3. 2007 na Wayback Machine. u příležitosti výstavy Fotografie a asambláže, Galerie Montanelli, říjen 2004
  3. ↑ Sbírka Jiřího a Běly Kolářových Archivováno 30. 6. 2007 na Wayback Machine., Museum Kampa, sbírka moderního středoevropského umění

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“