Běleč (okres Tábor)
Běleč | |
---|---|
Dům na návsi | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Mladá Vožice |
Obec s rozšířenou působností | Tábor (správní obvod) |
Okres | Tábor |
Kraj | Jihočeský |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 49°32′37″ s. š., 14°50′14″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 201 (2024)[1] |
Rozloha | 12,23 km²[2] |
Katastrální území | Běleč u Mladé Vožice |
Nadmořská výška | 457 m n. m. |
PSČ | 391 43 |
Počet domů | 80 (2021)[3] |
Počet částí obce | 3 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 2 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Běleč 22 391 43 Mladá Vožice info@obecbelec.cz |
Starosta | Stanislav Šmejkal |
Oficiální web: www | |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Běleč | |
Další údaje | |
Kód obce | 560448 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Obec Běleč (německy Bieltsch) se nachází v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Leží asi tři kilometry severovýchodně od Mladé Vožice, osmnáct kilometrů severovýchodně od Tábora a šedesát sedm kilometrů severovýchodně od Českých Budějovic. Žije v ní 201[1] obyvatel.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1375.
Od 1. července 1975 do 31. prosince 1991 byla vesnice spolu se svou částí Bzová a Elbančice součástí města Mladá Vožice a od 1. ledna 1992 se stala samostatnou obcí.[4]
Právo užívat znak a vlajku bylo obci uděleno rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 18. května 2012.[5]
Obyvatelstvo
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 559 | 569 | 489 | 468 | 450 | 457 | 400 | 287 | 279 | 253 | 230 | 183 | 187 | 168 | 194 |
Počet domů | 68 | 68 | 73 | 73 | 68 | 69 | 73 | 70 | 62 | 58 | 59 | 73 | 71 | 73 | 80 |
Přírodní poměry
Západní částí katastrálního území Běleč u Mladé Vožice protéká řeka Blanice, jejíž zdejší úsek je chráněn v přírodní památce Vlašimská Blanice. Do řeky se Poblíž Bělče se nachází rybníky Bažantnice, Nadoborný a Obora, kterými protéká Bělečský potok (Novodvorský potok).
Části obce
V letech 1869–1921 k obci patřily i Vilice.[8]
Pamětihodnosti
- Hrad Šelmberk – k němu vede z Mladé Vožice červená turistická značka.
- Šelmberský Mlýn – o kus dále na červené značce.
- Židovský hřbitov u silnice z Elbančic do Vilic
- Kaplička sv. Václava na návsi v Bělči
- Kaplička ve Bzové
Osobnosti
Narodil se zde Jan Váňa (1848–1915), filolog a satirický básník
Galerie
- Domy na návsi
- Kaplička
- Silnice
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869–2011: IV. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. [cit. 2023-03-25]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Běleč [online]. 2012-05-18 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 621. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Běleč na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Běleč v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky
- Běleč v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Běleč (TA), vlajka. List tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a zubatý žlutý, v poměru 1 : 9. Žlutý pruh má pět obdélníkových zubů, dva poloviční a šest čtvercových mezer. Ve žlutém pruhu černá kančí hlava s bílými kly. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Běleč(TA), znak. Ve zlatém štítě pod modrou cimbuřovou hlavou černá kančí hlava se stříbrnými kly.