Bělomech sivý

Bělomech sivý
Bělomech sivý
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	rostliny vyšší (Cormobionta)
Oddělení	mechorosty (Bryophyta)
Třída	mechy vlastní (Bryopsida)
Řád	prutníkotvaré (Bryales)
Čeleď	bělomechovité (Leucobryaceae)
Rod	bělomech (Leucobryum)
Binomické jméno
Leucobryum glaucum (Hedw.) Schimp.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bělomech sivý (Leucobryum glaucum) je mech z řádu prutníkotvarých. Vytváří velké polštáře, vyhledává kyselá stanoviště.

Řadí se mezi mechorosty, jeho tělo je tvořeno stélkou. Roste na skalách, borce stromů, v lese. Je přizpůsoben životu na souši.

Rozmnožování probíhá dělením.

Popis

Vypouklé, světle zelené polštáře dorůstající průměru až 0,5 m jsou zlehka přichyceny k substrátu pomocí malého množství rhizoidů. Lodyžky rostoucí v trsech kolmo jsou velmi hustě směstnané, též velmi křehké a tudíž lámavé. Lodyžky dorůstající délky 50 až 150 mm se větví vidličnatě nebo keříčkovitě; v horní části jsou světle zelené, v dolní bílé. Současně v jednom trsu můžeme nalézt samčí (štíhlejší) a samičí (silnější) lodyžky.

Odstávající celokrajné lístky vejčitě kopinatého tvaru vyrůstají na lodyžkách hustě, uspořádány do šroubovice. Okraj čepele lístku je zavinutý; lístky nemající znatelné žebro jsou u špičky zúžené, jejich délka se pohybuje v rozmezí 3 až 5 mm. Lístky obsahují buňky dvojího typu – asimilující chlorocyty se zeleným barvivem a hyalocyty. Jedná se o odumřelé buňky perforované ve stěnách, jež jsou v suchu vyplněny vzduchem, za deště pojmou značné množství vody, kterou dlouho zadržují. Vyskytují se hlavně u rašeliníků (Sphagnum sp.).

Na pokrouceném, tmavě červeném, 30 až 70 mm dlouhém štětu vyrůstá 1 až 2 mm dlouhá, u báze zúžená, převislá, velmi zakřivená, tmavě hnědá, lesklá, osmi rýhami zbrázděná tobolka, jejíž víčko nese dlouhý zobánek, je kryta světlou, nafouklou čepičkou. Výtrusy, které dozrávají jen zřídka, se objevují v tobolkách na jaře.

Možnost záměny

Podobným, ale většinou vzácnějším druhem je L. juniperoideum, který se liší v příčném řezu lístkem. L. glaucum má ve střední části lístku čtyři vrstvy hyalocytů, L. Juniperoideum pouze dvě vrstvy.

Stanoviště a rozšíření

Typická stanoviště bělomechu jsou chudé, kyselé, podzolové půdy se špatně se rozkládajícím surovým humusem. V lesním hospodářství hraje důležitou roli: jednak indikuje kyselé půdy chudé na minerální látky, jednak jeho rozsáhlé polštáře zadržují značné množství vody a brání lesním dřevinám v přirozeném zmlazení. Krom smrkových lesů můžeme bělomech nalézt i v dubových a borových porostech s kyselou půdou, občas na zazemněných vlhkých skalách a vřesovištích. Vyhledává polostinná a stinná místa od nížin až do hor. Roste v celé Evropě (také v Kanadě a Africe).

Využití

Bělomech sivý se používá při zařizování a výzdobě terárií, je zde schopen i růstu.

Odkazy

Literatura

• KREMER, Bruno et MUHLE, Hermann. Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty. 1. vyd. Praha: Ikar, 1998. 288 s. ISBN 80-7176-804-9
• KREJČA, Jindřich. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. 2. vyd. Praha: Příroda a. s., 1997. 384 s. ISBN 80-07-00595-1
• RABŠTEJNEK, Otomar, PORUBA, Miroslav et SKUHROVEC, Josef. Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty ve fotografii. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 224 s.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bělomech sivý na Wikimedia Commons
• Taxon Leucobryum glaucum ve Wikidruzích
• http://botany.cz/cs/leucobryum-glaucum/