Beloselští-Belozerští

Beloselští-Belozerští / Белосельские-Белозерские
Země	Ruské carství Ruské carství, Ruské impérium Ruské impérium
Mateřská dynastie	Rurukovci (dle pověsti)
Tituly	knížata
Mytický zakladatel	varjažský bojovník, kníže Rurik
Rok založení	snad 9. století
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Běloselští-Bělozerští (rusky Белосельские-Белозерские) je jméno ruského knížecího rodu z rozrodu Rurikovců, která patřila mezi vysokou šlechtu.

Historie rodu

Podle tradice má rod původ u zakladatele ruské říše Rjurika. Jeho potomek ve 12. generaci Gleb Vasiljevič byl poražena belozerskými vojsky. Jako sídlo legendárního varjažského vládce Sinea se Běloozero objevuje již v pramenech z roku 862, který do historické sbírky Pověst dávných let v letech 1112-1113 přidal mnich a kronikář Nestor Kyjevský. Místo se tehdy nacházelo na protějším břehu Bílého jezera, nedaleko dnešní obce Kisnema. Od roku 1283 bylo Běloozero sídlem autonomního panství.

Gleb Vasiljevič se oženil s dcerou chána Sartaka ze Zlaté hordy, který konvertovala ke křesťanství jako Feodora. Gleb se stal zakladatelem rodu Běloselských, ale byl předkem také knížecích rodů Andomských, Kargolomských, Kemských, Šelespanských, Sugorských, Uchtomských a Wadbolských.

Prvním nositelem knížecího titulu Běloselských byl Gavriil Fjodorovič v 16. století a byl praprastrýcem posledního apanovaného knížete Jurije Vasiljeviče z této linie. Kníže Michail Vasiljevič Běloselskij, který se podílel na znovudobytí Smolenska v rusko-polské válce, byl v roce 1634 nucen odejít do exilu. ^[1]

Jeho potomek kníže Alexandr Michajlovič Běloselský, synovec námořního admirála hraběte Ivana Grigorjeviče Černyševa, absolvoval několik let vojenského výcviku v jezdectvu. V roce 1779 byl vyslán jako nástupce svého zemřelého bratra Andreje v hodnosti kamerjunkera jako carský vyslanec k Saskému kurfiřt dvoru v Drážďanech. V letech 1789 až 1793 byl velvyslancem u královského sardinského dvora v Turíně.

V roce 1799 udělil car Pavel I. povolení užívat spojené jméno Běloselskij-Bělozerskij, s odkazem na někdejší panství. V roce 1823 car Alexandr I. toto právo potvrdil. ^[2]

V roce 1797 si Běloselští-Belozerští v Petrohradu nechali postavit rodový palác na řece Fontance, levém přítoku Něvy. Již dříve byl na tomto místě byl postaven v roce 1747 první palác pro knížete Michaila Andrejeviče Běloselského. Po ruské revoluci odešli všichni členové rodiny do exilu. Jejich majetek byl zkonfiskován a znárodněn.

Rodový erb

"Příčně dělený vlnitým řezem, nahoře modrý, dole stříbrný štít, převýšený vycházejícím stříbrným měsícem, nad nímž se vznáší stříbrný náboženský kříž, dvě propletené ryby přirozené barvy s hlavami trčícími z vody". ^[3]

Význační členové rodu

• Michail Andrejevič Beloselskij (1702-1755), ruský viceadmirál
• Alexandr Michajlovič Beloselskij (1752-1809), ruský diplomat a filozof
• Zinaida Alexandrovna Běloselská (1792-1862), ruská dvorní dáma, básnířka a zpěvačka
• Esper Konstantinovič Běloselsky (1871-1921), ruský námořník

• Palác Běloselských-Bělozerských
• Seznam rurikovských rodů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Beloselští-Belozerští na Wikimedia Commons

• Knížecí rodina Běloselských-Belozerských (rus. )
• Palác Běloselských-Bělozerských v Petrohradě

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belosselski-Beloserski (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.