Bělověžský prales

Bělověžský prales
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státBěloruskoBělorusko Bělorusko
PolskoPolsko Polsko
Souřadnice
Typpřírodní dědictví
Kritériumix, x
Odkaz33 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení1979 (3. zasedání)
Změny1992, 2014

Bělověžský prales (bělorusky Белавежская пушча, polsky Puszcza Białowieska) je zbytek původního panenského pralesa, který v minulosti pokrýval klimaticky mírné pásmo evropské pevniny.

Bělověžský prales leží po obou stranách hranice Polska a Běloruska mezi řekami Narewka a Hwoźna. Reliéf krajiny je rovinný s výškou 150 až 170 m nad mořem. Klima je mírně kontinentální. Oblast zařazená na seznam světového dědictví UNESCO tvoří v obou zemích území o rozloze 1 418 km². Hranice mezi Polskem a Běloruskem probíhá napříč pralesem a je zcela uzavřena nejen pro turisty, ale i pro jakoukoliv větší zvěř.

Poloha pralesa na hranicích mezi Polskem a Běloruskem
Řeka Lutownia protékající pralesem

Historie

Původně byla celá oblast střední a východní Evropy pokryta hlubokými lesy obdobnými těm, které se dochovaly v této rezervaci. Až do 14. století putovali lidé pouze podél řek. Cesty a mosty se v této oblasti začaly objevovat až mnohem později.

První zmínky o místě dnešní přírodní rezervace spadají do 10. století v souvislosti s lovem zvířat. Název Bělověžský prales se odvozuje od malé pohraniční vesničky Bělověže, dnes na polském území. Během století prales střídavě ovládala litevská knížata, polští králové a ruští carové.

V 14. století patřil tento kraj králi Vladislavovi II. Jagellonskému, který využil jeho přírodního bohatství jako zdroj potravy pro svá vojska před bitvou u Grunwaldu a dřevěný lovecký zámeček v obci Bělověž jako útočiště před morovou epidemií v roce 1426. První dokument, který se vztahuje k jisté ochraně tohoto území, je znám z doby panování krále Zikmunda I. Starého (1538), který vyhlásil přísné tresty za pytláctví a za ulovení zubra dokonce trest smrti.

Jako lovecký revír byl prales vyhlášen roku 1541 se zvláštním důrazem na ochranu populace zubrů. Král Vladislav IV. Vasa vydal v roce 1639 zvláštní dekret, kterým osvobodil všechny obyvatele pralesa z poddanství za to, že budou poskytovat králi lovecké služby, ba dokonce je osvobodil od daňové povinnosti, pokud budou pečovat o les.

Až do 17. století byl prales prakticky neobydlený. Teprve za vlády Jana II. Kazimíra zde vzniklo několik osad, jejichž obyvatelé se zabývali výrobou dehtu a zužitkováním malých ložisek železné rudy. V 17. a 18. století byly lesní požáry velmi běžné.[1] Neví se, zda byly úmyslné či přirozené.[2]

Po prvním dělení Polska připadl celý kraj Rusku a car Pavel I. (syn Kateřiny II.) znovu uvrhl obyvatele do poddanství a prakticky zrušil ochranu lesa. Počet zubrů poklesl během 15 let na pouhých 200 kusů. Za carů Alexandra I. a Alexandra II. byla ochrana zubrů znovu zavedena, takže koncem 19. století se stav blížil až k 1000 kusům.

V průběhu 1. světové války utrpěl prales i jeho obyvatelé těžké ztráty. Německá armáda obsadila kraj v srpnu 1915. Okamžitě následovaly snahy o rychlou industrializaci země a stáda zubrů byla bez milosti střílena. Poslední zubr byl zastřelen pytlákem těsně po skončení války, patrně v lednu roku 1919.

Ihned po skončení bojů (1. světová válka zde de facto skončila až v roce 1921 polsko-sovětskou válkou) byla polskou vládou vyhlášena na území Puszcza Białowieska v roce 1923 národní přírodní rezervace. Bylo však zjištěno, že zubr evropský byl ve volné přírodě zcela vyhuben a v různých zoologických zahradách přežívá posledních 54 exemplářů. Polský stát proto zakoupil čtyři zubry v evropských zoologických zahradách a na západním Kavkaze, vyhlásil Bělověžský národní park se zpřísněnou ochranou a otevřel pro zubry chovnou stanici. Zdálo se, že opětovnému uvedení zubra do přírody nestojí nic v cestě. V roce 1939 mělo stádo již 16 kusů.

V roce 1939 podle dohody s nacistickým Německem tento kraj obsadila Rudá armáda a původní polští obyvatelé byli deportováni na Sibiř. V roce 1941 vystřídali ruské okupanty okupanti němečtí a pro změnu bylo deportováno ruské obyvatelstvo. Hermann Göring zde plánoval vytvoření největšího loveckého revíru na světě. Prales se však stal spíše útočištěm polských a sovětských partyzánů. V červnu byla oblast znovu obsazena Rudou armádou. V bojích na konci války byl zcela zničen historický lovecký zámek v Bělověži. Stádečko zubrů však zůstalo zachováno, částečně i proto, že obě bojující strany vyhlásily za zabití zubra trest smrti. V roce 1952 byli první zubři vypuštěni do volné přírody a v roce 1957 se narodilo na svobodě první zubří tele.

Po válce byl prales rozdělen mezi Polsko a Běloruskou sovětskou republiku. Na seznam světového dědictví UNESCO byl prales zapsán již v roce 1979. Roku 1993 byl uznán jako biosférická rezervace pod ochranou UNESCO. V letech 1992 a 2014 došlo k úpravě (rozšíření) území chráněného jako světové přírodní dědictví UNESCO.

8. prosince 1991 byla na vládní lovecké chatě Viskuli na běloruské straně pralesa podepsána tzv. Bělověžská dohoda o ukončení existence Sovětského svazu a vytvoření Společenství nezávislých států.

Bělorusko otevřelo v roce 2004 ve své části Muzeum Nového roku a vyhlásilo prales za domov Dědy Mráze.

Flóra

Královský dub

Lesy pokrývají více než 96 % plochy celé oblasti. Zbývající plochy jsou pole, louky, cesty a vodní plochy. V posledních letech se plocha lesů rozšiřuje, tak jak prales dobývá zpět louky a opuštěná pole.

Převládajícím typem lesa je přirozený listnatý les, který pokrývá téměř polovinu celkové plochy. 37 % tvoří jehličnaté porosty a zbytek jsou smíšené lesy. Nejčastěji zastoupeným druhem je smrk ztepilý (26 %), borovice lesní (24 %), olše lepkavá (17 %), dub letní (12 %) a bříza bílá i pýřitá (11 %). Zbytek tvoří jasan ztepilý, javor mléč, lípa malolistá, habr obecný, topol osika a jilm. Průměrné stáří stromů je 73 let. Téměř 40 % plochy pralesa je tvořeno stromy staršími 80 let. V centrální části pralesa je průměrný věk stromů 130 let.

V rezervaci je řada dubů, jejichž obvod ve výšce 130 cm je větší než 600 cm. Mnohé mají svá vlastní jména a požívají nejpřísnější ochrany (např.: Velký Mamamuši – 690 cm, Král Nieznanowa – 630 cm, Vládce jihu – 610 cm, Vládce severu – 605 cm, Jižní kříž – 630 cm atd.). Všechny tyto stromy dosahují výšky okolo 40 m. Nejznámějším stromem v této kategorii je Jagelonský dub, pod kterým prý odpočíval Vladislav Jagellonský před bitvou u Grunwaldu roku 1410.

Celkem bylo dosud v pralese identifikováno více než 1 000 druhů cévnatých rostlin, z nichž zhruba 660 lze považovat za původní druhy. Zbytek jsou druhy zavlečené činností člověka, kterých stále přibývá.

Nejčastějšími zástupci jsou:

Fauna

Zubr evropský

S ohledem na klimatické podmínky žije v pralese obrovské množství živočišných druhů. Doposud jich bylo popsáno více než 12 tisíc, ale odhaduje se, že skutečný počet bude přibližně dvojnásobný.[zdroj?]

Přirozeně nejvyšší počet druhů se týká hmyzu, pavouků, červů atd., ale v pralese žije také na 32 druhů ryb, 7 druhů plazů, 250 druhů ptáků a 58 druhů savců.

Nejslavnějším představitelem fauny je zubr evropský (Bison bonasus bonasus), jehož znovuuvedení do přírody má nádech dobrodružného románu (podrobnosti v kapitole Historie). Stádo zubrů se ze čtyř zvířat vypuštěných z chovné stanice do přírody v roce 1952 rozrostlo na dnešních 250 až 300 kusů.[3] Tento počet je již o něco vyšší, než může Bělověžský prales uživit, a tak počet zvířat musí být dokonce regulován.

Dalším slavným představitelem fauny je pak tarpan lesní, zpětným křížením vzkříšený divoký kůň.

Kontroverzní kácení pralesa

Polská vláda, která byla ustavena po vítězství strany Právo a spravedlnost v roce 2015, rozhodla o ztrojnásobení objemu těžby dřeva v Bělověžském pralese. Důvodem měl být údajně zvýšený výskyt kůrovce a v té souvislosti též zajištění bezpečnosti návštěvníků. Na základě kontrol a pečlivé dokumentace, prováděné aktivisty z různých zemí, však bylo dokázáno, že se kácejí i zcela zdravé, někdy až 150 let staré stromy, a to i v hloubi pralesa.[4] Výbor pro světové dědictví UNESCO na svém 41. zasedání, které se konalo v Krakově ve dnech 2. až 12. července 2017, proto požádal polskou vládu, aby okamžitě zastavila veškeré kácení a těžbu dřeva.[5] Koncem července 2017 Soudní dvůr Evropské unie vydal předběžné rozhodnutí, kterým přikázal polské vládě okamžitě ukončit kácení v Bělovežském pralese do doby, než soud rozhodne, zda je opatření polských úřadů legální. Představitelé polské vlády však stanoviska UNESCO i evropského soudního dvora odmítli a rozhodli se je nadále ignorovat.[4]

Odkazy

Reference

  1. NIKLASSON, Mats; ZIN, Ewa; ZIELONKA, Tomasz. A 350‐year tree‐ring fire record from Białowieża Primeval Forest, Poland: implications for Central European lowland fire history. Journal of Ecology. 2010-11, roč. 98, čís. 6, s. 1319–1329. Dostupné online [cit. 2024-01-24]. ISSN 0022-0477. DOI 10.1111/j.1365-2745.2010.01710.x. (anglicky) 
  2. KOVÁŘÍKOVÁ, Zdeňka. Našim lesům a krajině by oheň prospěl, říká entomolog Lukáš Čížek. Ekolist.cz [online]. 2020-05-04 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  3. Bělověžský národní park. www.polsko.travel [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  4. a b BROLÍK, Tomáš. Kouzlo přesných informací. Reportáž z bitvy o duši nejcennějšího evropského pralesa. Respekt. 2017-09-25 - 2017-10-01, roč. XXVIII, čís. 39, s. 34–37. 
  5. Otevřený dopis velvyslankyni Polské republiky v České republice paní Graźině Bernatowicz [online]. Praha: Český svaz ochránců přírody, Společnost pro trvale udržitelný život, Greenpeace Česká republika, Děti Země, Hnutí Duha, Česká společnost ornitologická a další, 2017-10-19 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bělověžský prales na Wikimedia Commons
  • Trees of Bialowieza National Park [online]. Janusz Korbel i Tomasz Niechoda. Dostupné online. (anglicky) 
  • Puszcza Białowieska [online]. www.polska.pl - Turistický a kulturní průvodce Polskem. Dostupné online. (polsky) 
  • Białowieski Park Narodowy [online]. www.bpn.com.pl - Oficiální webové stránky polského národního parku. Dostupné online. (polsky) 

Média použitá na této stránce

Puszcza Białowieska - orientacyjne położenie.png
Autor: Pełnik, Licence: CC BY-SA 3.0
Approximate range of compact stands of the Białowieża Forest on the border of Poland and Belarus (Range of Białowieża Forest). Based on: Marcin Kozieł. Protection of natural and landscape values ​​in the Polish-Belarusian borderland on the example of the Białowieża Primeval Forest. "Problems of Landscape Ecology". Vol. XXVI, pp. 271-284. 2010, and maps of the Natura 2000 area "Puszcza Białowieska" (PLC200004).
Wisent.jpg
Autor: Henryk Kotowski na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, Licence: CC BY-SA 3.0
European wisent photographed in Białowieża, Poland
Lutownia River.JPG
Autor: Leszek Jańczuk, Licence: CC BY-SA 3.0
River Łutownia, 7th km from the spring