Bělská tabule
| Bělská tabule | |
|---|---|
 Vrchol Rokytské horky | |
| Nejvyšší bod | 410 m n. m. (Rokytská horka) |
| Rozloha | 66,3 km² |
| Nadřazená jednotka | Středojizerská tabule |
| Sousední jednotky | Skalská tabule, Ralská pahorkatina, Jičínská pahorkatina |
| Podřazené jednotky | Radechovská pahorkatina, Bukovinská tabule, Březinská tabule[1] |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Horniny | pískovec, slínovec, jílovec, čedič |
| Povodí | Jizera, Bělá, Zábrdka |
| Souřadnice | 50°32′4″ s. š., 14°49′50″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bělská tabule je geomorfologický okrsek v severní části Středojizerské tabule, ležící v okresech Mladá Boleslav a Česká Lípa. Jakýmsi centrem okrsku je město Bělá pod Bezdězem, východní hranice okrsku dosahuje téměř k Bakovu nad Jizerou a Mnichovu Hradišti, na jihu je hraniční obec Březovice, na severu u Kuřívod zasahuje území okrsku do obory Židlov.
Geomorfologické členění
Okrsek Bělská tabule náleží do celku Jizerská tabule a podcelku Středojizerská tabule. Dále se člení na podokrsky Radechovská pahorkatina na severu a v centru, Bukovinská tabule na východě a Březinská tabule na jihozápadě. Tabule sousedí na jihu s druhým okrskem Středojizerské tabule, Skalskou tabulí, na západě ji svírá Ralská pahorkatina a z východu Jičínská pahorkatina.[1]
Významné vrcholy
Nejvyšším vrcholem Bělské tabule, potažmo celé Jizerské tabule, je Rokytská horka (410 m n. m.)
- Rokytská horka (410 m), Radechovská pahorkatina
- Jezovská horka (400 m), Radechovská pahorkatina
- Radechov (392 m), Radechovská pahorkatina
- Orlí (381 m), Radechovská pahorkatina
- Lysá hora (365 m), Radechovská pahorkatina
- Malý Radechov (357 m), Radechovská pahorkatina
- Komošín (351 m), Březinská tabule
- Šibeniční vrch (337 m), Radechovská pahorkatina
Odkazy
Reference
- ↑ a b BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“