Břeh
Břeh je v obecném smyslu pruh pevné půdy podél vodní plochy. Zjednodušeně bývá chápán jako pobřežní linie/pobřežní čára[p. 1] nebo břehová linie[p. 2] či místo na rozhraní souše a vodní plochy, např. oceánu, moře, jezera nebo řeky.
V oceánografii je břeh některými autory ztotožňován s pobřežím, skládajícím se z příbřeží a zábřeží.[1]
Tvar břehu je ovlivněn druhem horniny, ze které je tvořen, erozí způsobenou vodou a také sedimenty, které může voda přinést.
Oblast, která se na souši k pobřežní čáře napojuje, se rovněž nazývá břeh (např. „vesnice na levém břehu řeky“) či pobřeží (zejména v případě mořských břehů).
Břehy vodních toků se definují jako pravý a levý, a to podle strany ve směru toku. Ve fluviální geomorfologii jsou rozpoznávány nárazové břehy (výsepní břehy, výsepy), které jsou vyduté, a nánosové břehy (jesepní břehy, jesepy), které jsou vypuklé.[2] Bočnou erozí dochází k podemílání nárazových břehů a následné akumulaci splavenin na březích nánosových.[3]
Pokud hladina vodní plochy stoupá, břeh ustupuje a naopak pokud hladina klesá, břeh postupuje.
Poznámky
- ↑ pobřežní čára – čára odpovídající na námořních mapách hranici přílivu (dle vugtk.cz Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine)
- ↑ břehová linie – 1. průsečnice plochy břehu (bočního ohraničení koryta vodního toku) s plochou přilehlého území; 2. čára, sloužící k zobrazení hranice mezi pevninou a střední hladinou moří nebo oceánů (dle vugtk.cz Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine)
Odkazy
Reference
- ↑ THURMAN, Harold V.; TRUJILLO, Alan P. Oceánografie. Tajemný svět moří a oceánů. Praha: Computer Press, 2005. ISBN 80-251-0353-6. Kapitola Pobřeží: Pláže a utváření břehů, s. 266–292.
- ↑ DEMEK, Jaromír. Obecná geomorfologie. Praha: ČSAV, 1988. 476 s. S. 244.
- ↑ KARÁSEK, Jaromír. Základy obecné geomorfologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001 (2001 tisk). 216 s. (Učební texty). ISBN 80-210-2567-0. Kapitola Fluviální modelační procesy, s. 77.
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce