Břehouš velký

Břehouš velký
Břehouš velký
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád	bahňáci (Charadrii)
Čeleď	slukovití (Scolopacidae)
Rod	břehouš (Limosa)
Binomické jméno
Limosa fedoa (Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření      hnízdiště      zimoviště
Synonyma
Scolopax fedoa Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Břehouš velký (Limosa fedoa) je bahňák z rodu břehouš (Limosa) z čeledi slukovití (Scolopacidae). Jedná se o největšího zástupce břehoušů. Páří se ve středních částech severních Spojených států, na Aljašce a na jihu střední Kanady, na zimu migruje hlavně do pobřežních oblastí Spojených států, Mexika a střední Ameriky.

Taxonomie

První popis druhu pochází z roku 1758 z pera švédského přírodovědce Carla Linného, který druh zařadil do svého přelomového 10. vydání knihy Systema Naturae.^[2]

Binomické jméno druhu zní Limosa fedoa. Rodové jméno Limosa pochází z latiny a znamená „bahnitý“ (z latinského limus, „bahno“) a odkazuje k upřednostňovanému biotopu břehoušů. Druhové jméno fedoa pochází ze staroangličtiny; jedná se o synonymum pro břehouše (v moderní angličtině godwit).^[3]

Rozeznávají se dva poddruhy:^[4]

• L. f. beringiae (Gibson & Kessel, 1989), páří se na Aljašském poloostrově
• L. f. fedoa (Linnaeus, 1758), páří se v Kanadě a ve Spojených státech

Popis

Břehouši velcí jsou statní bahňáci s tělem aerodynamického tvaru, dlouhýma tenkýma nohama a dlouhým tenkým zobákem jemně zahnutým nahoru. Měří kolem 42–48 cm, rozpětí křídel dosahuje 74–78 cm, váží kolem 285–454 g. Samice jsou o něco větší než samci.^[5]

Svatební šat je na svrchní straně skořicově žlutohnědý s tmavým kropením. Spodní strana je světle skořicová. Krk, hruď a boky mají jemné světle hnědé kropení. Prostý šat má stejné vzorování jako svatební s tím rozdílem, že je mnohem bledší a vzorování je jednodušší. Skořicová barva prostého šatu vyniká hlavně za letu, když kontrastuje s černými konci primárních letek. Juvenilní jedinci mívají podobné zbarvení jako dospělci v prostém šatu, jen svrchní části mají o něco sytější žlutohnědé barvy a spodní části ještě o něco sytější skořicové.^[6]

Je podobný břehoušovi rudém, od kterého se liší hlavně bledě bílou hlavou a bílým kostřecem.^[7]

Rozšíření a habitat

Jsou rozšíření hlavně ve středních částech severních Spojených států amerických, jižní Aljašky a jižní části střední Kanady, kde se páří. Vyhledávají hlavně otevřenou mokřadní krajinu s nepříliš hustou trávou. Vedle husté vegetace jim vadí i vysoké stromy. Občas je lze spatřit u rybníčků, na pastvinách a polích se senem.^[5]

V zimních měsících se stahují do teplejších zimovišť, především při východním i západním pobřeží Spojených států, Mexika a střední Ameriky. Při migrační cestě je lze spatřit i ve vnitrozemských močálech a bažinách, mělkých rybníčcích, podél říčních delt a oceánských zátok.^[5]

Celková populace se k roku 2012 odhadovala na cca 174 tisíc kusů.^[4]

Biologie a chování

Rozmnožování začíná v dubnu a červnu namlouvacími lety samců, kteří předvádí své okružní lety nad hejnem a hlasitě se přitom projevují. Jakmile se o samce začne zajímat samice, samec začne s hloubením hnízda, který nejprve představuje jen důlek v zemi. Jakmile ho samice schválí a vztah začne být vážný, oba partneři nejdříve dokončí hnízdo, načež dochází ke kopulaci.^[5]

Hnízda bývají na otevřených travnatých pláních, někdy si hnízdo postaví přímo na vegetaci na vodě. Samice klade 4 vejce, inkubují oba partneři.^[7] Inkubace trvá kolem 24–26 dnů. Prvních cca 2–4 týdny po narození se o mláďata starají oba rodiče, avšak poté se většinou samice odděluje a samec zůstane s mláďaty až do doby, kdy se naučí létat.^[5] Může se dožít až 29 let.^[7]

Živí se hlavně bezobratlými živočichy, potravu doplňuje občas i rostlinami. Potravu hledá tak, že při vykračování bahnem či močálem zastrkuje do bláta svůj dlouhý citlivý zobák; občas zasune pod vodu celou hlavu.^[5]

Ohrožení a ochrana

I když je populace na ústupu, populační trend není natolik výrazný, aby ho Mezinárodní svaz ochrany přírody považoval za zranitelný druh (zranitelný taxon je ten, jehož populace poklesne o více než 30 % za 10 let nebo během tří generací). I přes klesající trend je tedy druh hodnocen jako málo dotčený.^[8]

Galerie

• 

  (c) Stephen Lea, CC BY-SA 3.0

  Břehouši při krmení v Kalifornii

• 

  Přistávání

• 

  Jedinec v letu

• 

  Hejno břehoušů velkých

• 

  Břehouši ve spánku

Odkazy

Reference

Literatura

česky

• BURNIE, David. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2235-6. S. 228. 

anglicky

• Birds of North America. Příprava vydání François Vuilleumier. New York, US: DK Publishing, 2020. Dostupné online. ISBN 978-0-7440-2053-3. S. 175. (anglicky) 
• COLWELL, Mark A., 2010. Shorebird ecology, conservation, and management. Berkeley: University of California Press. ISBN 978-0-520-26640-7. (anglicky) 
• ENGELMOER, Meinte; ROSELAAR, Cees S., 1998. Geographical variation in waders. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers. ISBN 978-0-7923-5020-0. (anglicky) 
• HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony, 2011. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu břehouš velký na Wikimedia Commons
• Taxon Limosa haemastica ve Wikidruzích
• (anglicky) Břehouš velký na Animal Diversity Web