Břetislavova dekreta

Břetislavova dekreta (též hnězdenská) je soubor právních předpisů, který v roce 1039 nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně vyhlásil český kníže Břetislav I. Jedná se o nejstarší českou právní památku (odhlédneme-li od staroslověnského zákoníku Zákon sudnyj ljudem) a významný historický pramen, který poskytuje významné informace o raně středověké společnosti, dosud jen částečně christianizované. Základní myšlenky tohoto zákoníku prosazoval už sv. Vojtěch a byl za to českou společností ostrakizován, jak výmluvně dokazují nejenom svatovojtěšské legendy. Aby Břetislav I. zdůraznil platnost dekret vyšší mocí, odcizil v Hnězdně světcovy ostatky a také ostatky jeho bratra arcibiskupa sv. Radima a převezl je s velkou slávou do Prahy.

Dekreta směřovala k tomu, aby v zemi zmizely všechny pohanské zvyky, které se mezi křesťanským obyvatelstvem udržely z pohanských dob. Proto se podle těchto dekret přísně zakročovalo proti všem pohanským zvyklostem mezi lidem, proti pohanským věrám, pověrám i kouzlům, jež se přes všechna pronásledování a tresty stále mísily do křesťanské víry.

Dekreta Břetislavova dále uváděla mezi prohřešeními například to, když muž zapudil od sebe svou manželku a nahradil ji ženou jinou, nemanželské mateřství, nesvěcení nedělí a svátků a jiné. Tresty za takové přestupky byly velmi různé a mnohdy i velmi přísné — např. prodej celé rodiny do zahraničního otroctví, vyhnání ze země, zabavení veškerého majetku, tělesné tresty jako mrskání, peněžité pokuty a řada jiných trestů.

Jestliže obžalovaný popíral vinu a nebylo svědků, kteří by trestný čin dokázali, přikročilo se k důkazu pomocí božích soudů neboli ordaliím, které byly v období 11. století velmi časté.

Podle českého historika a archeologa Jiřího Slámy měly dekrety posílit knížecí moc a jejich vyhlášení souviselo z vnitřních ekonomických potřeb českého státu. Formulaci jednotlivých nařízení ovlivnily soudobé zákoníky. Pravděpodobně (jakýkoliv důkaz ovšem chybí) byly vyhlášeny už někdy na počátku Břetislavovy vlády (tedy po r. 1034) a teprve později kronikář Kosmas spojil jejich vyhlášení s Břetislavovým polským tažením.[1]

Reference

  1. ↑ SLÁMA, Jiří. Kosmovy záměrné omyly. In: KLÁPŠTĚ, Jan; PLEŠKOVÁ, Eva; ŽEMLIČKA, Josef. Dějiny ve věku nejistot : sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-647-8. S. 264.

Literatura

  • BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. 
  • KRZEMIEŃSKA, Barbara. Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. 2. vyd. Praha: Garamond, 1999. 390 s. ISBN 80-901760-7-0. 
  • LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců III. Správa a obrana země (1012-1055). Od Oldřicha po Břetislava I. Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-365-7. 
  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. 

Externí odkazy