Consolidated B-24 Liberator
| B-24 Liberator | |
|---|---|
.jpg) B-24D Liberator na Maxwell Field v Alabamě. | |
| Určení | strategický bombardér |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Consolidated Aircraft |
| První let | 29. prosince 1939 |
| Zařazeno | 1941 |
| Vyřazeno | 1968 (indické letectvo)[1] |
| Uživatel | USAAF United States Navy Royal Air Force Royal Australian Air Force |
| Výroba | 1940 - 1945 |
| Vyrobeno kusů | 18 188 ks[2] |
| Varianty | Consolidated PB4Y-2 Privateer Consolidated C-87 Liberator Express Consolidated XB-41 Liberator |
| Další vývoj | Consolidated R2Y |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Consolidated B-24 Liberator (Osvoboditel) byl americký čtyřmotorový bombardovací letoun, vyvinutý ve společnosti Consolidated Aircraft ze San Diega v Kalifornii. V továrně byl známý jako Model 32 a některá počáteční výrobní letadla určená na export nesla různá označení LB-30 (konstrukční kategorie Land Bomber).
Ve svých začátcích byl B-24 moderní stroj s hornoplošnou konstrukcí s vysokou štíhlostí křídla (Davisovo křídlo), díky čemuž měl vysokou cestovní rychlost, dlouhý dolet a velkou nosnost. Rané Liberatory ve službách RAF byly prvními letadly, která v rámci rutinních úkolů během druhé světové války běžně přelétávala nad Atlantským oceánem. Ve srovnání s jeho současníky byl však B-24 relativně obtížný na pilotáž a při nízkých rychlostech trpěl horšími výkony. Měl také nižší dostup a oproti letounu Boeing B-17 Flying Fortress byl méně robustní. Zatímco posádky měly tendenci upřednostňovat B-17, generální štáb upřednostňoval B-24 a obstarával jej ve velkých počtech pro širokou paletu úkolů.[3][4] Celkem vzniklo přibližně 18 500 letounů B-24, včetně více než 4 600 vyrobených společností Ford Motor Company, čímž drží rekord jako nejvíce vyráběný bombardér, těžký bombardér, vícemotorový letoun a americký vojenský letoun v historii.
B-24 Liberator se za druhé světové války dočkal značného nasazení. Sloužil ve všech odvětvích amerických ozbrojených sil, jakož i v několika spojeneckých leteckých a námořních silách na všech bojištích. Spolu s B-17 byl B-24 pilířem amerických strategických bombardovacích sil na západoevropském bojišti. Díky svému doletu se osvědčil i při operacích v Tichomoří, včetně bombardování Japonska. Protiponorkové stroje s dlouhým doletem sehrály důležitou roli při uzavírání "mezery" uprostřed oceánu během bitvy o Atlantik. Z B-24 byl odvozen i transportní letoun C-87 Liberator Express, který s delším doletem a vyšší kapacitou sloužil jako protějšek letounu Douglas C-47 Skytrain.
Technologické pokroky letounu Boeing B-29 Superfortress a dalších moderních typů bombardérů na konci druhé světové války stroje, které sloužily už od počátku války, překonaly. Tím pádem byl B-24 z amerických služeb rychle vyřazen, ačkoli z B-24 odvozený námořní hlídkový letoun PB4Y-2 Privateer, pokračoval u amerického námořnictva ve službě během korejské války.
Na strojích B-24 Liberator létali od května 1943 i letci 311. československé bombardovací perutě RAF.
Vývoj
Roku 1935 byl v USA zadán vývoj nového čtyřmotorového bombardovacího letounu s velkým doletem. Kalifornská firma Consolidated Aircraft Corporation vypracovala projekt bombardéru, který byl označen jako Model 32.
Prototyp XB-24 vzlétl poprvé 29. prosince 1939 z letiště v San Diegu v Kalifornii, ale očekávané výkony nepodal. Přesto Francie a Spojené království o tento stroj projevily zájem, avšak dodávkám do Francie zabránila její rychlá porážka nacistickým Německem. XB-24 byl poháněn čtyřmi hvězdicovými čtrnáctiválci Pratt & Whitney R-1830-33 Twin Wasp s mechanickými kompresory s maximálním výkonem 1200 hp (895 kW).
Americké letectvo brzy objednalo sérii sedmi ověřovacích strojů YB-24, které se od prototypu odlišovaly jen minimálně, a 38 sériových B-24A. Na jaře roku 1941 bylo do Británie dodáno šest YB-24 s označením LB-30A, které sloužily jako dopravní u Atlantic Return Ferry Service a 19 B-24A, které se jako nevyzbrojené dopravní letouny označovaly LB-30B, s výzbrojí u Velitelství pobřežního letectva pak Liberator Mk.I.
Výroba letounů označených LB-30 s prodlouženým trupem o 0,79 m, určených po porážce Francie pro Velkou Británii, byla zastavena po dokončení 139 strojů. Z nich Royal Air Force odebralo mezi srpnem 1941 a červencem 1942 86 většinou nevyzbrojených Liberatorů, ostatní převzalo americké armádní letectvo. Některé kusy z LB-30 byly ve Velké Británii vyzbrojeny čtyřkulometnými střeleckými věžemi Boulton-Paul dvou typů instalovanými na hřbetě trupu a na zádi a jako takové nesly označení Liberator Mk.II.
Američané využívali LB-30 a B-24A převážně k dopravním účelům. Ve Velké Británii pak tyto letouny s instalovanými čtyřmi kanóny ráže 20 mm ve výstupku pod přední částí trupu a s radiolokátorem pro vyhledávání plavidel ASV Mk.I létaly jako Liberator GR Mk.I. Jeden LB-30 upravený jako salónní dopravní letoun využíval ministerský předseda Winston Churchill.
Roku 1940 byla testována nová varianta XB-24B se samosvornými nádržemi, která byla osazena čtyřmi motory Pratt & Whitney R-1830-41 (S4C4G) s turbokompresory, které udržely výkon motorů 895 kW (1200 hp) až do výšky 25,000 stop (7620 metrů).
Z tohoto prototypu byla odvozena verze B-24C, která nesla střeleckou věž Martin těsně za kabinou pilotů a další tři kulomety v přídi a v bocích trupu. V zádi byla instalovaná otočná věž Consolidated A-6.
Počátkem února 1942 začaly být dodávány modernizované letouny B-24D, jejichž vybavení se neustále zlepšovalo a zdokonalovalo. Poslední B-24D nesly novou kulovitou střeleckou věž Sperry pod trupem. Z celkové produkce 2738 kusů odebralo RAF a Coastal Command od dubna 1942 366 exemplářů jako Liberator Mk.III. Dalších 147 letounů upravených pro námořní hlídkovou službu s označením Liberator GR Mk.V převzalo RCAF, RAAF a Coastal Command.
Dne 7. července 1942 podepsal náčelník generálního štábu generál George Catlett Marshall dokument uvolňující část sérií Liberatorů pro potřeby amerického námořnictva. Od srpna 1942 tak začlenilo verzi B-24D do své výzbroje také US Navy pod označením PB4Y-1 Liberator. Byly používány k námořním hlídkovým letům a protiponorkovému boji. Nejstarší stroje poháněla čtveřice motorů Pratt and Whitney R-1830-43 Twin Wasp po 1200 hp (895 kW). Výzbroj tvořil jeden kulomet ráže 12,7 mm v přídi a po dvou ve věžích na hřbetě trupu a zádi. Osádku tvořilo 9 až 10 mužů. Od dalších výrobních bloků byla zaváděna nová příďová věž s dvojkulometem a následně i boční střeliště a pohonné jednotky R-1830-65. Místo spodní kulové věže Sperry armádních B-24 zaujal protilodní radar. První německou ponorku pak PB4Y-1 amerického námořnictva se základnou na Islandu potopil již 5. listopadu 1942. Po zkušenostech s PB4Y-1 si americké námořnictvo vyžádalo novou konstrukci, která vycházela z Liberatoru, s označením Consolidated PB4Y-2 Privateer.
V průběhu války docházelo k postupným modernizacím, čímž se množství typů letounu B-24 Liberator značně rozšířilo. Kromě bojových letounů bylo vyrobeno také 291 kusů dopravních C-87 Liberator Express bez střeleckých věží s pumovnicí upravenou k přepravě cestujících a nákladu, cisternové C-109, fotoprůzkumné F-7, námořní dopravní RY-1 a RY-2, cvičné TB-24 a naváděcí CB-24. Továrnou Ford ve Wilow Run v Michiganu byl v roce 1943 postaven prototyp varianty XB-24K s jedinou svislou ocasní plochou. Poháněly jej motory Pratt and Whitney R-1830-75 Twin Wasp 1350 hp (po 1006,7 kW).
Stejný výrobce vyprodukoval i 791 kusů verze B-24E (Liberator Mk.V), které se společně s 430 letouny varianty B-24G od „déčka“ odlišovaly délkou trupu a variantami výzbroje. První otočná věž v přídi prodloužené o 0,254 m se objevila u verze B-24G-1.
3100 letounů B-24H (Liberator Mk.VI) mělo v upravené přídi instalovánu věž Emerson A-15 nebo Consolidated A-6A. Verze B-24J (Liberator B/GR Mk.V) byla vyrobena v počtu 6678 kusů s řadou dílčích úprav. V případě instalace radiolokátoru bylo označení změněno na Liberator B/GR Mk.VIII.
1667 vyrobených B-24L mělo zlepšené turbokompresory a zjednodušenou střeleckou věž Consolidated M-6A v zádi, 2593 B-24M mělo zadní střeliště vybaveno odlehčenou střeleckou věží Motor Product.
Na počátku roku 1945 bylo dokončeno sedm tvarově pozměněných YB-24N s jednou svislou ocasní plochou, následně však byla 31. května 1945 výroba Liberatorů ukončena. Produkce probíhala v Consolidated Aircraft Corporation, San Diego, Kalifornie, USA, vyráběn byl také ve firmách Douglas v Tulse, Ford a North American Aviation.
Bojové nasazení
První Liberatory Mk.I, dodané v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu z USA do Velké Británie, převzala v září 1941 120. squadrona RAF dislokovaná u Belfastu. Operovaly jako protiponorkové ve středních oblastech Atlantiku.
V srpnu 1943 předalo USAAF US Navy všech svých 20 squadron vyzbrojených B-24D i s technickým vybavením a částí personálu, výměnou za shodný počet Liberatorů novějších verzí dodávaných z výroby ve standardní bombardovací podobě. Koncem léta pak USAAF své protiponorkové velitelství rozpustilo úplně. Čtyři z předaných squadron byly vybaveny upravenými fotoprůzkumnými PB4Y-1P s kamerami v pumovnicích. PB4Y-1 US Navy byly umístěny také ve Velké Británii u squadron VB-103, VB-105, VB-110 a krátce také VB-114 s reflektorovými letouny. Společně s RAF operovaly i v Biskajském zálivu.
Letoun B-24 se díky svému dlouhému doletu stal významným strojem na tichomořském bojišti. V Evropě se spolu s Boeingem B-17 staly hlavními letouny amerického strategického letectva určenými k bombardování Říše. Nálety na cíle v samotném Německu zahájila 8. letecká armáda startující z britských základen 27. ledna 1943 vysláním 27 strojů B-24 a 64 B-17 nad přístav Wilhelmshaven a muniční sklad v blízkém Mariensielu.
Byl používaný i britskou RAF pří hlídkování nad Atlantským oceánem a byla jimi vyzbrojena i 311. čs. bombardovací peruť v rámci československých jednotek v RAF. Ta během působení u Pobřežního velitelství potopila jednu velkou nákladní loď (Alsterufer), poškodila 4 hladinová plavidla a několik menších. Dále zaútočila na 35 ponorek, z nichž 4 potopila a vyřadila z boje přibližně 17 nepřátelských stíhačů. Z celkového počtu 212 ponorek zničených Coastal Command připadlo do kapitulace Německa na posádky Liberatorů 71 zničených a 27 vážně poškozených ponorek.
O významu B-24 svědčí i počet vyrobených kusů, který do roku 1945 dosáhl úctyhodných 18 188.
Uživatelé
Austrálie
Brazílie
Československo
Čínská republika- Letectvo Čínské republiky (B-24 a PB4Y-1)
Čína- Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2 ukořistěné B-24)
Francie- Aéronavale (PB4Y-1)
Honduras- Honduraské letectvo (PB4Y-1)
Indie
Italské království- Regia Aeronautica (1 ukořistěný kus)
Jihoafrická unie
Kanada- Royal Canadian Air Force (B-24 a PB4Y-1)
Německá říše- Luftwaffe (opravené ukořistěné exempláře)
Nikaragua- Nikaragujské letectvo
Nizozemsko
Nový Zéland
Polsko
Portugalsko- Portugalské letectvo (používalo stroje internované na jeho území za války)
Rumunské království- Rumunské královské letectvo (4 ukořistěné kusy)
Sovětský svaz- Sovětské letectvo (1 kus dodaný v rámci programu Lend-Lease, další restaurovány z poškozených strojů)
Spojené království
Spojené státy americké
Turecko- Turecké letectvo (používalo 5 strojů z 11 internovaných za války na tureckém území)
Specifikace (B-24J)
Quest for Performance,[7] Jane's Fighting aircraft of World War II,[8] General Dynamics aircraft and their predecessors[9]
Technické údaje
- Osádka: 11 mužů (pilot, druhý pilot, navigátor, bombometčík, rádista, střelci - příďová věž, horní věž, 2 boční střelecká stanoviště s kulomety na kloubových závěsech, spodní a zadní věž)
- Rozpětí: 33,528 m
- Délka: 20,47 m
- Výška: 5,372 m
- Nosná plocha: 97,36 m²
- Prázdná hmotnost: 16 556 kg
- Vzletová hmotnost : 24 948 kg
- Maximální vzletová hmotnost : 29 484 kg
- Pohonná jednotka: čtyři dvouhvězdicové čtrnáctiválce Pratt & Whitney R-1830-65 Twin Wasp přeplňované turbokompresorem, každý o maximálním výkonu 1200 hp (895 kW)
Výkony
- Maximální rychlost: 478 km/h
- Cestovní rychlost: 346 km/h
- Pádová rychlost: 153 km/h
- Dolet: 2 480 km (1 340 nmi) při rychlosti 381 km/h a 7 600 m s běžnou kapacitou paliva a maximálním vnitřním nákladem pum
- Přeletový dolet: 6 000 km (3200 nmi)
- Dostup: 8 500 m
- Počáteční stoupavost: 274 m/min (1,025 ft/min, tj. cca 5,21 m/s)
- Plošné zatížení: 256 kg/m²
- Poměr výkon/hmotnost: 0,1435 kW/kg
Výzbroj
- 10× kulomet Browning ráže 12,7 mm (8 umístěno v párech v motoricky ovládaných střeleckých věžích typu Consolidated/Motor Product nebo Emerson v přídi, typu Martin na hřbetu trupu, v kulovité spodní věži typu Briggs-Sperry a ve věži Consolidated/Motor Product na zádi, 2 kulomety ručně ovládané střelci v bocích přední části trupu)
- 2 pumovnice pro až 3629 kg pum, 2 pumy o hmotnosti až 2980 kg mohly být podvěšeny pod křídlo namísto interního nákladu pum
Odkazy
Reference
- ↑ Bhargava, Kapil, Group Captain (ret'd). "India's Reclaimed B-24 Bombers". Archivováno 12. 12. 2009 na Wayback Machine. bharat-rakshak.com. Retrieved: 16 June 2010.
- ↑ Munson, Kenneth, "Bombers 1939-45, Patrol and Transport Aircraft", Macmillan Publishing Company, Inc., New York, Blandford Press Ltd., 1969, LCCN 77-92035, page 156.
- ↑ Birdsall 1968, p. 3.
- ↑ The Boeing B-17 Flying Fortress vs. the Consolidated B-24 Liberator [online]. [cit. 2019-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-06.
- ↑ ŠNAJDR, Miroslav. První Liberatory Jeho Veličenstva. NV Military revue. 25.9.2014, roč. 2014, čís. 10, s. 12–15.
- ↑ ŠNAJDR, Miroslav. První Liberatory Jeho Veličenstva. NV Military revue. 27.8.2014, roč. 2014, čís. 9, s. 8–11.
- ↑ LOFTIN, L.K. Jr. Quest for Performance: The Evolution of Modern Aircraft. NASA SP-468. [s.l.]: NASA Scientific and Technical Information Branch, 1985. Dostupné online.
- ↑ Jane's Fighting aircraft of World War II. Redakce Bridgman Leonard. 1995. vyd. New York: Military Press, 1989. ISBN 0517679647. S. 215–216.
- ↑ WEGG, John. General Dynamics aircraft and their predecessors. 1st. vyd. Annapolis, Md.: Naval Institute Press, 1990. ISBN 0-87021-233-8. S. 82–90.
Literatura
- BALOUS, Miroslav. Consolidated PB4Y-1 Liberator. Letectví a kosmonautika. Září 2002, roč. 78., čís. 19, s. 43.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 14, 38, 184 a 191.
- GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka & Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. S. 362 až 364.
- GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 134 a 135.
- NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Junkers Ju 52, s. 60.
- SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla USA. Plzeň: Fraus, 1998. 131 s. ISBN 80-7238-022-2.
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.
- ŠOREL, Václav. Češi a Slováci v oblacích. 1.. vyd. Plzeň: Mustang, 1993. ISBN 80-85831-02-3. S. 82 až 84, 90.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Consolidated B-24 Liberator na Wikimedia Commons - Galerie Consolidated B-24 Liberator na Wikimedia Commons
- (česky) B-24 Liberator - obsáhlý popis, fotografie
- (anglicky) Kamufláže letounu Consolidated B-24 Liberator Archivováno 3. 12. 2018 na Wayback Machine.
- (anglicky) Fotogalerie letounu Consolidated B-24 Liberator
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
.svg)
Note: The color selected is «turquoise blue» (the color mentioned in the decree), as defined by Pantone.
_crowned.svg)
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
.svg)
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
.svg)
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
.svg)
An air-to-air left front view of a B-24 Liberator "Diamond Lil" aircraft flying in an air show held during the Air Force Association's "Gathering of Eagles", a convention commemorating spectacular achievements in the free world's aerospace development.
- Location: LAS VEGAS, NEVADA (NV) UNITED STATES OF AMERICA (USA).
Autor: Martin Čížek, Licence: CC BY-SA 4.0
Consolidated Liberator Mk.I od 120. perutě Velitelství pobřežního letectva RAF vybavený pro protiponorkovou činnost. Peruť jej používala od prosince 1941
WASP pilots: (left to right) Eloise Huffines Bailey, Millie Davidson Dalrymple, Elizabeth McKethan Magid, Clara Jo Marsh Stember. In the background, a B-24. (Courtesy: USAF)
The U.S. Army Air Force Consolidated B-24L-10-FO Liberator, s/n 44-49710, named "STEVENOVICH II", of the 779th Bombardment Squadron, 464th Bombardment Group, shot down by Flak during an attack on ground troops near Lugo, Emilia Romagna, Italy, on 10 April 1945.[1], see official loss report MACR 13711 [2]
A 3-view line drawing of the Consolidated B-24J Liberator.
Consolidated B-24J Liberators under construction at the Consolidated-Vultee plant in San Diego, CA. during the summer of 1944.
Royal Air Force 1939-1945- Coastal Command
A Liberator crew of No 311 (Czech) Squadron at Beaulieu, 21 July 1943. The aircraft is a Mk IIA, serial number LV343.
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
Autor: Martin Čížek, Licence: CC BY-SA 4.0
Consolidated LB-30A sériového čísla AM260 používaný Atlantic Ferry Command
A Consolidated B-24 Liberator from Maxwell Field, Alabama, four engine pilot school, glistens in the sun as it makes a turn at high altitude in the clouds.
The B-24 is B-24D-7-CO 41-23828, which was later assigned to the 90th Bomb Group, Fifth Air Force in Australia and named "CZECK'EM." It survived the war.Consolidated B-24 1940's -- Consolidated B-24's over Friedrichshaven, Germany. The B-24 was employed in operations in every combat theater during World War II. (U.S. Air Force photo)[1]
"A Consolidated B-24M-1-FO Liberator (s/n 44-50443) of the 15th A.F. releases its bombs on the railyards at Mühldorf, Germany on 19 March 1945. Bombers of the 15th A.F. are slicing vital rail lines from Vienna to Munich as the air offensive against the enemy reaches an all time high".
This plane was assigned to the 451st Bombardment Group, 15th Air Force. It is distinguished by the red upper tailfin over a red circle.
451st Bombardment Group Formed at Davis-Monthan AB, Arizona April 1943. Arrived at Gioia del Colle, Italy January 1944, to San Pancrazio March 1944, to Castelluccio, Italy April to June 1945. Inactivated September 1945. 724th Bombardment Squadron 725th Bombardment Squadron 726th Bombardment Squadron 727th Bombardment SquadronA Consolidated B-24, its rear fuselage blown off, begins its plunge to destruction on German soil.