BT-7

BT-7
Tank BT-7 v muzeu ve Verchňaje Pyšmě
Typ vozidla	lehký tank
Země původu	Sovětský svaz
Historie
Období výroby	1935–1939
Vyrobeno kusů	2700
Základní charakteristika
Posádka	3
Délka	5,66 m
Šířka	2,29 m
Výška	2,42 m
Hmotnost	13,9 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	10-22 mm
Hlavní zbraň	45mm kanón 20-K
Sekundární zbraně	2x 7,62mm kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon	zážehový motor M-17 T: vidlicový, 12válcový, čtyřdobý, vodou chlazený 500 hp (370 kW)
Odpružení	podvozek Christie
Max. rychlost	76 km/h (na kolech) 53 km/h (na pásech)
Poměr výkon/hmotnost	36 hp/tunu
Dojezd	730 km (na kolech) 430 km (na pásech)

Tanky BT-7 představovaly poslední a nejrozšířenější variantu sovětských rychlých tanků řady BT. Tank vycházel z typu M1930^[1] amerického konstruktéra Johna Waltera Christieho, byl poháněm motory Mikulin M-17 (v licenci vyráběnými německými BMW VI).^[2][3][4] Zajímavostí u tohoto tanku je, že mohl jezdit i bez pásů.

Varianty

• BT-7 Model 1935
• BT-7 Model 1937 – nová věž s šikmým pancéřováním
• BT-7A – stroj přímé dělostřelecké podpory. Vyzbrojen byl plukovní houfnicí ráže 76,2 mm, lafetovanou v prodloužené věži a dvěma kulomety Děgťarjev. Pro hlavní zbraň byla vezena zásoba 50 kusů munice. Celý stroj byl o něco málo těžší než základní verze BT-7.

• BT-7TU – velitelská verze s rámovou anténou, později nahrazená méně nápadnou anténou prutovou
• BT-7M – též BT-8, naftový motor

Přestavby a prototypy

• BT-42 – finské samohybné dělo na podvozcích ukořistěných BT-7, vyzbrojené britskou 114 mm houfnicí
• KhBT-7 – verze určená pro rozprašování chemikálií, zamořování, odmořování a tvorbu kouřových clon
• KBT-7 – velitelský tank s pevnou věží
• OT-7 – (огнемётный танк) plamenometná verze s pancéřovanou nádrží na hořlavinu na levé straně korby
• SBT – mostní tank
• BT-IS – kola místo pásů
• TTBT-7 – Teletank (dálkové ovládaný tank)
• Thubten-7 – rádiem řízený tank

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu BT-7 na Wikimedia Commons