Bašár al-Asad

Bašár al-Asad, M.D.
بشار حافظ الأسد
Bašár al-Asad v roce 2020
prezident Sýrie
Úřadující
Ve funkci od:
17. července 2000
Předseda vládyMuhammad Mustafa Mero
Muhammad Naji al-Otari
Adel Safar
Rijád Hidžáb
Omar Ibrahim Ghalawanji
Vaíl Halkí
PředchůdceHáfiz al-Asad
Stranická příslušnost
ČlenstvíSocialistická strana arabské obrody

Narození11. září 1965 (57 let)
Damašek, Sýrie Sýrie
ChoťAsma al-Asad
RodičeHáfiz al-Asad a Anisa Makhlouf
PříbuzníBásil al-Asad, Máhir al-Asad, Majd al-Asad a Bushra al Assad (sourozenci)
Ali Sulayman al-Assad (dědeček)
Anwar Hilal al-Assad (bratranec)
Rifaat al-Assad (strýc)
Jamil al-Assad (strýc)
Na'isa Shalish (babička)
Alma materUniverzita v Damašku
Zaměstnáníoftalmolog
Profesestátník, oftalmolog a vojevůdce
Náboženstvímuslim (Alavité)
Oceněnívelkokříž Řádu čestné legie (2001)
Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy (2002)
Řád Františka I. (2004)
Řád Zajda (2008)
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (2009)
… více na Wikidatech
Webová stránkasana.sy/en
CommonsBashar al-Assad
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bašár Háfiz al-Asad (* 11. září 1965 ad-Darbasíja;[zdroj?!] arabsky ‏بشار حافظ الأسد, Baššār Ḥāfiẓ al-Asad), je syrský lékař a od roku 2000 prezident Sýrie. Jeho otcem je předchozí prezident Háfiz al-Asad.

Osobní život a vzdělání

Narodil se jako druhorozený syn, což ho vylučovalo z asadovských dynastických pravidel dědění. Proto mohl studovat. Bašár Háfiz al-Asad vystudoval na univerzitě v Damašku a na Western Eye Hospital v Londýně lékařství a stal se očním lékařem. Začal kariéru oftalmologa, v Londýně se seznámil s Londýňankou syrského původu Asmou al-Akhras. Po nešťastné dopravní nehodě[1] roku 1994, ve které přišel jeho starší bratr Básil al-Asad o život, se navrátil do Sýrie, z rozhodnutí otce se stal jeho vybraným nástupcem. Absolvoval vojenskou akademii v Homsu.[2]

Se ženou Asmou mají tři děti.

Politická kariéra

Po smrti jeho otce na srdeční infarkt 10. června 2000 byl v ústavě Syrské republiky změněn minimální věk na kandidaturu do prezidentského křesla, takže se mohl ve svých 34 letech stát otcovým následníkem. O měsíc později 10. července 2000 byl oficiálně zvolen v referendu 97,29 % hlasů prezidentem. V roce 2005 se musel s armádou stáhnout z okupovaného území Libanonu po propuknutí tzv. libanonské cedrové revoluce.

S Bašárovým nástupem k moci byly spojovány naděje na uvolnění a reformu syrského režimu strany BAAS, která je v Sýrii u moci od roku 1963. Hovořilo se dokonce o tzv. damašském jaru. Krátké období reforem z roku 2000 však proměnu režimu zevnitř nakonec nepřineslo.

Forma vlády, kterou staví Bašar al-Asad, je dnes politology považována za autoritářský režim. Asad vlastní režim popisuje jako sekulární, nicméně pozorovatelé a zahraniční experti popisují, že u moci se drží etnickými a sektářskými tlaky.[3][4] Ačkoli byl dříve Asad viděn jako místní a mezinárodní, tedy mezi arabskými státy výjimečným,[5] očekávání odborníků nenaplnil, když tvrdě zasáhl (a vojensky obléhal) podporovatele Arabského jara, čímž způsobil konflikt dnes známý jako syrská občanská válka. Syrská opozice, EU, Spojené státy a většina státu Arabské ligy vyzvali Asada k rezignaci.[6][7] Během syrské občanské války byl Asad obviněn za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti organizací OSN.[8]

V roce 2007 byl zvolen ještě jednou na další sedmileté období. Asad se hlásí k náboženskému směru alavitů. Od roku 2011 je terčem mezinárodní kritiky v souvislosti s jeho bojem proti rebelům v syrské občanské válce, která stále trvá (2022). V roce 2013 byl jeho režim obviněn vládami některých členských států OSN ze zneužití mezinárodně zakázaných chemických zbraní, jejich použití však nebylo dosud prokázáno.

Koncem dubna 2014 Asad ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách. Byly to po desetiletích první prezidentské volby s více kandidáty. Tyto volby vyhrál a 16. července 2014 složil v damašském paláci prezidentskou přísahu na třetí sedmileté období. Evropská unie volby považuje za nelegální, spojenci Damašku naopak za demokratické.[9]

Prezidentský mandát obhájil i ve volbách konaných 26. května 2021, kdy získal, dle oficiálních údajů, 95,1% hlasů při téměř 79% volební účasti. [24]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. DOČKAL, Ondřej. Current crysis in Syria. Praha : Asociace pro mezinárodní otázky, 2012. www.studentsummit.cz [online]. [cit. 2015-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  2. Profil na E15. euro.e15.cz [online]. [cit. 2013-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. Flight of Icarus? The PYD’s Precarious Rise in Syria. www.crisisgroup.org. International Crisis Group, May 8, 2014, s. 23. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-20. (anglicky) 
  4. MEUSE, Alison. Syria's Minorities: Caught Between Sword Of ISIS And Wrath of Assad [online]. NPR, 18 April 2015 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Syria's Assad tightens grip after four years of war. www.dailymail.co.uk. The Daily Mail, 12 April 2015. Dostupné online [cit. 12 March 2015]. (anglicky) 
  6. Bassem Mroue. Bashar Assad Resignation Called For By Syria Sit-In Activists. www.huffingtonpost.com. The Huffington Post, 18 April 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2011. (anglicky) 
  7. Arab League to offer 'safe exit' if Assad resigns. www.cnn.com. CNN.com, 23 July 2012. Dostupné online [cit. 13 March 2015]. (anglicky) 
  8. UN implicates Bashar al-Assad in Syria war crimes. www.bbc.co.uk. BBC News, 2 December 2013. Dostupné online [cit. 13 March 2015]. (anglicky) 
  9. http://www.rozhlas.cz/zpravy/blizkyvychod/_zprava/prezidentske-volby-v-syrii-drtive-vyhral-soucasny-prezident-basar-asad--1358684
  10. Légion d’honneur, enquête sur un système opaque. Le Monde.fr. 2017-06-06. Dostupné online [cit. 2020-08-10]. (francouzsky) 
  11. PÉREZ-PEÑA, Richard. A French Honor Not Always for the Honorable; Assad Returns His. The New York Times. 2018-04-20. Dostupné online [cit. 2020-08-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  12. zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  13. Врученный Кучмой Асаду орден аннулировать невозможно - Банковая. news.bigmir.net [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (rusky) 
  14. SYRIA-ASSAD-BOURBON. www.mediafaxfoto.ro [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 
  15. رئيس دولة الامارات يقلد الرئيس السوري وسام زايد تعبيرا عن عمق العلاقات التي تربط البلدين. دنيا الوطن [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (arabsky) 
  16. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  17. الملك عبدالله والرئيس الأسد يتفقان على إزالة العوائق في العلاقات الثنائية والتنسيق على جميع المستويات. جريدة الرياض [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (arabsky) 
  18. 4/17085 : CAMERA - ITER ATTO. banchedati.camera.it [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 
  19. Gaceta Oficial de la República Bolivariana de Venezuela. 2010-6-28, s. 377480. Dostupné online. (španělsky) 
  20. EBC. memoria.ebc.com.br [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (portugalsky) 
  21. Bancada na Câmara dos Deputados [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-29. (portugalsky) 
  22. President Michel Suleiman hosts Syrian President Bashar al-Assad and Saudi King Abdullah bin Abdel Aziz | The Marada News. web.archive.org [online]. 2014-04-29 [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-29. (anglicky) 
  23. Iran Awards Syrian Leader Highest Medal of Honor. web.archive.org [online]. 2014-04-29 [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-29. 

Literatura

  • LESCH, David W. The new lion of Damascus: Bashar al-Asad and modern Syria. New Haven: Yale University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0300109911. (anglicky) 
  • BRUNSWIG, Muriel. Syrien. Bielefeld: Reise Know-How Verlag P. Rump, 2000. ISBN 3894168293. (německy) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the United Arab Republic.svg
Flag of Egypt (1958-1971) and flag of Syria (1958-1961) in the United Arab Republic. It also became the official flag of Syria since 1980.
Flag of the United Arab Republic (1958–1971).svg
Flag of Egypt (1958-1971) and flag of Syria (1958-1961) in the United Arab Republic. It also became the official flag of Syria since 1980.
Legion Honneur GC ribbon.svg
Autor: Orem (wiki-pl: Orem, commons: Orem), Licence: CC-BY-SA-3.0
Ribbon bar: Legion of Honour, Grand Cross rank
Order of Prince Yaroslav the Wise 1st 2nd and 3rd Class of Ukraine.png
Ribbon bar of Order of Prince Yaroslav the Wise
Order Zayed rib.png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Order of Zayed ribbon
LBN National Order of the Cedar - Grand Cordon BAR.png
National Order of the Cedar - Grand Cordon
Orden al Mérito IRI.png
Ribbon bar of the Order of Merit of the Islamic Republic of Iran
VEN Order of the Liberator - Grand Cordon BAR.png
Order of the Liberator - Grand Cordon
ITA OMRI 2001 GC-GCord BAR.svg
Ribbon bar: Order of Merit of the Italian Republic – Knight Grand Cross Decorated with Grand Cordon (since 2001).
Bashar al-Assad (2020).jpg
(c) Kremlin.ru, CC BY 4.0
President of the Syrian Arab Republic Bashar al-Assad during a meeting with the Patriarch of Antioch and the whole East John X.
Reale ordine di francesco I.png
Reale ordine di Francesco I
Order of the Southern Cross Grand Collar Ribbon.png
(c) Dandvsp na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of a Grand Collar of the Order of the Southern Cross (Brazil)
FIN Order of the White Rose Grand Cross BAR.png
Order of the White Rose Grand Cross