Bašár al-Asad

Bašár al-Asad
Bašár al-Asad (2022)
19. prezident Sýrie
Úřadující
Ve funkci od:
17. července 2000
Předseda vládyMuhammad Mustafa Mírú
Muhammad Nádží al-Utrí
Ádil Safar
Rijád Hidžáb
Umar Ibráhím Ghaláwandží
Wá'il al-Halkí
Imád Chamís
Husajn Arnús
PředchůdceHáfiz al-Asad
Generální tajemník Národní rady Socialistické strany arabské obrody
Úřadující
Ve funkci od:
18. května 2017
PředchůdceHáfiz al-Asad
Generální tajemník Ústředního velení Socialistické strany arabské obrody
Úřadující
Ve funkci od:
24. června 2000
PředchůdceHáfiz al-Asad
Stranická příslušnost
ČlenstvíSocialistická strana arabské obrody
Vojenská služba
SlužbaSýrie
SložkaSyrské ozbrojené síly
Doba služby1988–současnost
Hodnostpolní maršál
Bitvy/válkyobčanská válka v Sýrii

Narození11. září 1965 (58 let)
Damašek, Sýrie Sýrie
ChoťAsmá al-Asad (od 2000)
RodičeHáfiz al-Asad (otec)
Anísa Machlúf (matka)
Děti3
PříbuzníBásil al-Asad, Máhir al-Asad, Majd al-Asad a Bushra al Assad (sourozenci)
Ali al-Assad (dědeček)
Anwar Hilal al-Assad (bratranec)
Rifaat al-Assad (strýc)
Jamil al-Assad (strýc)
Na'isa Shalish (babička)
Rami Makhlouf (maternal cousin)[1]
Alma materDamašská univerzita
Zaměstnáníoftalmolog
Profeseoftalmolog
Náboženstvímuslim (Alavité)
Oceněnívelkokříž Řádu čestné legie (2001)
Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy (2002)
Řád Františka I. (2004)
Řád Zajda (2008)
Řád krále Abd al-Azíze (2009)
… více na Wikidatech
PodpisBašár al-Asad, podpis
CommonsBashar al-Assad
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bašár Háfiz al-Asad (arabsky بشار حافظ الأسد‎; * 11. září 1965 Damašek) je syrský lékař a politik, od července 2000 devatenáctý prezident Sýrie. Kromě toho je vrchním velitelem Syrských ozbrojených sil a generálním tajemníkem Ústředního velení Socialistické strany arabské obrody, která se nominálně hlásí k neoba'athismu. Jeho otcem a předchůdcem byl generál Háfiz al-Asad, jehož prezidentství v letech 1971–2000 znamenalo přeměnu Sýrie z republiky v dynastickou diktaturu.

Narodil se a vyrůstal v Damašku, v roce 1988 absolvoval Lékařskou fakultu Damašské univerzity a začal pracovat jako lékař v Syrské armádě. O čtyři roky později absolvoval postgraduální studium v Londýně, kde se specializoval na oftalmologii. Po smrti staršího bratra Básila v roce 1994 byl povolán do Sýrie, aby převzal jeho roli následníka. Nastoupil na vojenskou akademii a v roce 1998 převzal velení nad okupací Libanonu. V červenci 2000 se po smrti svého otce Hafíze stal prezidentem. V únoru 2005 byl zavražděn libanonský předseda vlády Rafík Harírí, což vyvolalo cedrovou revoluci, která donutila Asada ukončit okupaci Libanonu.

Způsob vlády Bašára al-Asada je popisován jako personalistická diktatura,[2] která vládne jako totalitní policejní stát.[3] Asadův režim se vyznačuje četným porušováním lidských práv a tvrdými represemi. Ačkoli se režim označuje za sekulární, různí politologové a pozorovatelé uvádějí, že využívá sektářského napětí v zemi. První desetiletí Asadova prezidentství bylo poznamenáno intenzivní cenzurou, hromadnými popravami, nucenými zmizeními, diskriminací etnických menšin a rozsáhlým sledováním ze strany tajné policie. Spojené státy, Evropská unie a většina státu Ligy arabských států vyzvaly Asada k odstoupení z funkce prezidenta v roce 2011 poté, co nařídil násilné potlačení Arabského jara, což vedlo k vypuknutí občanské války v Sýrii. V této válce zahynulo přibližně 580 000 lidí, z toho minimálně 306 000 civilistů, přičemž více než 90 % civilních obětí mají na svědomí proasadovské jednotky.[4][5] Válka také vyhnala z domovů 14 milionů Syřanů, z nichž více než polovina je uprchlíky, což způsobilo největší uprchlickou krizi na světě. Dalších 154 000 civilistů nuceně zmizelo či bylo svévolně zadrženo; více než 135 000 osob bylo mučeno, vězněno nebo zemřelo ve vládních vazebních střediscích.[6][7]

Osobní život a vzdělání

Narodil se jako druhorozený syn, což ho vylučovalo z asadovských dynastických pravidel dědění. Proto mohl studovat. Bašár Háfiz al-Asad vystudoval na univerzitě v Damašku a na Western Eye Hospital v Londýně lékařství a stal se očním lékařem. Začal kariéru oftalmologa, v Londýně se seznámil s Londýňankou syrského původu Asmou al-Akhras. Po nešťastné dopravní nehodě[8] roku 1994, ve které přišel jeho starší bratr Básil al-Asad o život, se navrátil do Sýrie, z rozhodnutí otce se stal jeho vybraným nástupcem. Absolvoval vojenskou akademii v Homsu.[9]

Se ženou Asmou mají tři děti.

Politická kariéra

Po smrti jeho otce na srdeční infarkt 10. června 2000 byl v ústavě Syrské republiky změněn minimální věk na kandidaturu do prezidentského křesla, takže se mohl ve svých 34 letech stát otcovým následníkem. O měsíc později 10. července 2000 byl oficiálně zvolen v referendu 97,29 % hlasů prezidentem. V roce 2005 se musel s armádou stáhnout z okupovaného území Libanonu po propuknutí tzv. libanonské cedrové revoluce.

S Bašárovým nástupem k moci byly spojovány naděje na uvolnění a reformu syrského režimu strany BAAS, která je v Sýrii u moci od roku 1963. Hovořilo se dokonce o tzv. damašském jaru. Krátké období reforem z roku 2000 však proměnu režimu zevnitř nakonec nepřineslo.

Forma vlády, kterou staví Bašar al-Asad, je dnes politology považována za autoritářský režim. Asad vlastní režim popisuje jako sekulární, nicméně pozorovatelé a zahraniční experti popisují, že u moci se drží etnickými a sektářskými tlaky.[10][11] Ačkoli byl dříve Asad viděn jako místní a mezinárodní, tedy mezi arabskými státy výjimečným,[12] očekávání odborníků nenaplnil, když tvrdě zasáhl (a vojensky obléhal) podporovatele Arabského jara, čímž způsobil konflikt dnes známý jako syrská občanská válka. Syrská opozice, EU, Spojené státy a většina státu Arabské ligy vyzvaly Asada k rezignaci.[13][14] Během syrské občanské války byl Asad obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti organizací OSN.[15]

V roce 2007 byl zvolen ještě jednou na další sedmileté období. Asad se hlásí k náboženskému směru alavitů. Od roku 2011 je terčem mezinárodní kritiky v souvislosti s jeho bojem proti rebelům v syrské občanské válce, která stále trvá (2022). V roce 2013 byl jeho režim obviněn vládami některých členských států OSN ze zneužití mezinárodně zakázaných chemických zbraní, jejich použití však nebylo dosud prokázáno.

Koncem dubna 2014 Asad ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách. Byly to po desetiletích první prezidentské volby s více kandidáty. Tyto volby vyhrál a 16. července 2014 složil v damašském paláci prezidentskou přísahu na třetí sedmileté období. Evropská unie volby považuje za nelegální, spojenci Damašku naopak za demokratické.[16]

Prezidentský mandát obhájil i ve volbách konaných 26. května 2021, kdy získal, dle oficiálních údajů, 95,1% hlasů při téměř 79% volební účasti.

V listopadu roku 2023 byl na Asada vydán Francií mezinárodní zatykač kvůli chemickému útoku z roku 2013 ve městě Ghúta, na kterém se měl údajně podílet. Zatykač byl rovněž vydán na jeho bratra Máhira a dva generály syrské armády.[17][18]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. Rami Makhlouf: The rift at the heart of Syria's ruling family. Dostupné online.
  2. GEDDES, Barbara; WRIGHT, Joseph; FRANTZ, Erica. How Dictatorships Work. [s.l.]: Cambridge University Press, 2018. Dostupné online. ISBN 978-1-316-33618-2. DOI 10.1017/9781316336182. S. 233. 
  3. SALADDIN, Ahmad. Totalitarian Space and the Destruction of Aura. [s.l.]: State University of New York Press, 2019. ISBN 9781438472911. S. 144,149. 
  4. Assad, Iran, Russia committed 91% of civilian killings in Syria. Middle East Monitor [online]. 2022-06-20 [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. 
  5. 91 percent of civilian deaths caused by Syrian regime and Russian forces: rights group. The New Arab [online]. 2022-06-19 [cit. 2023-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-05. 
  6. Record of Arbitrary Arrests. SNHR [online]. 2023-08-14 [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. 
  7. On the 12th Anniversary of the Popular Uprising: A Total of 230,224 Civilians Documented as Dead, including 15,275 Who Died due to Torture, 154,871 Arrested and/or Forcibly Disappeared, and Roughly 14 Million Syrians Displaced. ReliefWeb [online]. 2023-03-15 [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. 
  8. DOČKAL, Ondřej. Current crysis in Syria. Praha : Asociace pro mezinárodní otázky, 2012. www.studentsummit.cz [online]. [cit. 2015-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  9. Profil na E15. euro.e15.cz [online]. [cit. 2013-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. Flight of Icarus? The PYD’s Precarious Rise in Syria. www.crisisgroup.org. International Crisis Group, May 8, 2014, s. 23. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-20. (anglicky) 
  11. MEUSE, Alison. Syria's Minorities: Caught Between Sword Of ISIS And Wrath of Assad [online]. NPR, 18 April 2015 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Syria's Assad tightens grip after four years of war. www.dailymail.co.uk. The Daily Mail, 12 April 2015. Dostupné online [cit. 12 March 2015]. (anglicky) 
  13. Bassem Mroue. Bashar Assad Resignation Called For By Syria Sit-In Activists. www.huffingtonpost.com. The Huffington Post, 18 April 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2011. (anglicky) 
  14. Arab League to offer 'safe exit' if Assad resigns. www.cnn.com. CNN.com, 23 July 2012. Dostupné online [cit. 13 March 2015]. (anglicky) 
  15. UN implicates Bashar al-Assad in Syria war crimes. www.bbc.co.uk. BBC News, 2 December 2013. Dostupné online [cit. 13 March 2015]. (anglicky) 
  16. http://www.rozhlas.cz/zpravy/blizkyvychod/_zprava/prezidentske-volby-v-syrii-drtive-vyhral-soucasny-prezident-basar-asad--1358684
  17. ČTK, iDNES cz. Francie vydala mezinárodní zatykač na Asada za chemický útok z roku 2013. iDNES.cz [online]. 2023-11-15 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  18. Francie vydala mezinárodní zatykač na syrského prezidenta Asada. Měl mít podíl na chemickém útoku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-11-15 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  19. Légion d’honneur, enquête sur un système opaque. Le Monde.fr. 2017-06-06. Dostupné online [cit. 2020-08-10]. (francouzsky) 
  20. PÉREZ-PEÑA, Richard. A French Honor Not Always for the Honorable; Assad Returns His. The New York Times. 2018-04-20. Dostupné online [cit. 2020-08-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  21. zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  22. Врученный Кучмой Асаду орден аннулировать невозможно - Банковая. news.bigmir.net [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (rusky) 
  23. SYRIA-ASSAD-BOURBON. www.mediafaxfoto.ro [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 
  24. رئيس دولة الامارات يقلد الرئيس السوري وسام زايد تعبيرا عن عمق العلاقات التي تربط البلدين. دنيا الوطن [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (arabsky) 
  25. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  26. الملك عبدالله والرئيس الأسد يتفقان على إزالة العوائق في العلاقات الثنائية والتنسيق على جميع المستويات. جريدة الرياض [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (arabsky) 
  27. 4/17085 : CAMERA - ITER ATTO. banchedati.camera.it [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 
  28. Gaceta Oficial de la República Bolivariana de Venezuela. 2010-6-28, s. 377480. Dostupné online. (španělsky) 
  29. EBC. memoria.ebc.com.br [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (portugalsky) 
  30. Bancada na Câmara dos Deputados [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-29. (portugalsky) 
  31. President Michel Suleiman hosts Syrian President Bashar al-Assad and Saudi King Abdullah bin Abdel Aziz | The Marada News. web.archive.org [online]. 2014-04-29 [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-29. (anglicky) 
  32. Iran Awards Syrian Leader Highest Medal of Honor. web.archive.org [online]. 2014-04-29 [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-29. 

Literatura

  • LESCH, David W. The new lion of Damascus: Bashar al-Asad and modern Syria. New Haven: Yale University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0300109911. (anglicky) 
  • BRUNSWIG, Muriel. Syrien. Bielefeld: Reise Know-How Verlag P. Rump, 2000. ISBN 3894168293. (německy) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the United Arab Republic.svg
Flag of Egypt (1958-1972) and flag of Syria (1958-1961) in the United Arab Republic. It also became the official flag of Syria since 1980.
Flag of the United Arab Republic (1958–1971).svg
Flag of Egypt (1958-1972) and flag of Syria (1958-1961) in the United Arab Republic. It also became the official flag of Syria since 1980.
Legion Honneur GC ribbon.svg
Autor: Orem (wiki-pl: Orem, commons: Orem), Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar: Legion of Honour, Grand Cross rank
Order Zayed rib.png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Order of Zayed ribbon
ITA OMRI 2001 GC-GCord BAR.svg
Ribbon bar: Order of Merit of the Italian Republic – Knight Grand Cross Decorated with Grand Cordon (since 2001).
LBN National Order of the Cedar - Grand Cordon BAR.png
National Order of the Cedar - Grand Cordon
Orden al Mérito IRI.png
Ribbon bar of the Order of Merit of the Islamic Republic of Iran
Al-Assad 2022 (cropped).jpeg
(c) Khamenei.ir, CC BY 4.0
Photo of Syrian president Bashar al-Assad in Iran
VEN Order of the Liberator - Grand Cordon BAR.png
Order of the Liberator - Grand Cordon
Order of Prince Yaroslav the Wise 1st 2nd and 3rd Class of Ukraine.png
Ribbon bar of Order of Prince Yaroslav the Wise
Bashar Hafez al-Assad Signature.png
Autor: Asd3131, Licence: CC BY-SA 4.0
Bashar Hafez al-Assad Signature
Reale ordine di francesco I.png
Reale ordine di Francesco I
Order of the Southern Cross Grand Collar Ribbon.png
(c) Dandvsp na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of a Grand Collar of the Order of the Southern Cross (Brazil)
FIN Order of the White Rose Grand Cross BAR.png
Order of the White Rose Grand Cross