Babka (houba)

Babka je původní národní název hřibu žlutomasého (Xerocomellus chrysenteron),[1][2] který se užívá jako lidové synonymické označení, případně k souhrnnému označení blízce příbuzných druhů. Ty původně byly řazené mezi suchohřiby (Xerocomus), ale na základě bližší příbuznosti[3] s hřibem žlutomasým vyčlenil tento okruh druhů mykolog Josef Šutara jako samostatný rod Xerocomellus.[4] V širším slova smyslu jsou mezi houbaři jako „babky“ označované obecně méně kvalitní druhy suchohřibů.[5]

Systematické členění

Nebezpečnost babek – kauza

Chemik a mykolog Jiří Baier v pořadu „Zaostřeno na občana“ Českého rozhlasu 6 dne 13. října 2011 poukázal na rizika spojená s konzumací babek v důsledku přítomnosti nižší houby (plísně) nedohubu zlatovýtrusého, který se na jejich plodnicích vyskytuje.[6] Přítomnost nedohubu pomocí stěrů identifikoval na všech testovaných plodnicích bez ohledu na stáří. Babky jsou jedlé, ovšem parazitující nedohub vytváří mykotoxiny, které se v houbě hromadí: „Aby ten nedohub zachvátil celou plodnici babky, tak ji kolonizuje a nakonec je plodnice jedovatá. On je na všech, u malinkých je nákaza na povrchu, ale není ještě průnik do těla houby. Když tu malou vezmete a nakrájíte s ostatními houbami, tak se nedohub rozšíří i na ostatní houby … Je jich tam [toxinů] několik, končí to rakovinou slinivky a zažívacích cest.“[6] Ing. Baier podal tuto informaci s určitou porcí nadsázky,[7] kterou umocnil slovy: Těm hodným to říkáme a ti prevíti nechávají vydělat krematoriu.[6]

Téměř o rok později, 29. června 2012, publikoval několik upravených vět z výše uvedeného pořadu bulvární deník Aha v článku s názvem: „Houbaři, pozor na babky. Hrozí z nich rakovina“ a poté i bulvární deník Blesk. Upravená konstatování, ze kterých již nebyla patrná původní nadsázka, vyvolala vlnu nevole mezi některými mykology a reakci České mykologické společnosti.[7] Ta připomněla, že jde o osobní stanovisko Jiřího Baiera, nikoli samotné společnosti. Dále uvedla, že forma nadsázky je v rozporu s názorem a způsobem prezentace společnosti.[7] K samotným zdravotním důsledkům konzumace babek a přítomnosti mykotoxinů v nedohubu se však nevyjádřila.

K tomu se však vyjádřil mykolog Jan Borovička, který některá Baierova tvrzení zpochybňuje v pořadu „Zaostřeno na občana“ ČRo 6 dne 12. července 2012. Borovička přesto doporučil:[5]

  • nekonzumovat plesnivé i naplesnivělé plodnice kvůli zvýšenému riziku sekundární otravy[pozn. 1]
  • nepoužívat babky k sušení (případně sušit rychle).[pozn. 2]

K tématu se dále vyjádřil profesor toxikologie Jiří Patočka, který potvrdil, že nedohub zlatovýtrusý obsahuje mykotoxin hypotemicin, který je biologicky aktivní, cytotoxický a jedovatý pro savce.[5] Existuje proto důvodné podezření, že příčinou sekundárních otrav jedlými houbami může být právě hypotemicin.[5] Existuje také hypotetická možnost souvislosti s melanomem – formou rakoviny kůže.[5] Patočka nedoporučuje vyhýbat se babkám zcela, ale doporučuje:[5]

  • nekonzumovat popraskané plodnice
  • nekonzumovat staré plodnice
  • nesušit babky, aby nedohub neinfikoval i další houby.

V potravinářství jsou obecně mykotoxiny považovány ze velmi nebezpečné. „Téměř všechny mykotoxiny poškozují játra a ledviny a negativně působí na imunitní systém, některé jsou potenciálně karcinogenní. Příjem určitých mykotoxinů lidmi a zvířaty může vést k poškození jater, trávicího traktu, k rakovině a odumírání svaloviny.“[8]

Jiří Baier se k tématu vrátil na žádost Přemka Podlahy v televizním pořadu Receptář odvysílaném 14. října 2012. Uvedl, že jeho konstatování byla upravena bulvárem a že nadsázka zůstala některými mykology nepochopena. Připomněl také riziko při sušení babek, kdy se může nedohub přenést na ostatní houby.[9]

Poznámky

  1. ↑ Houby se stopami plísně se dle obecných zásad nesbírají, natož aby se konzumovaly.
  2. ↑ Dužnina babek má vysoký obsah vody, takže velice špatně vysychá i ve výkonné sušičce a parazitický nedohub roste dále i na rozkrájené houbě a produkuje nebezpečné mykotoxiny. (PATOČKA, Jiří. Nedohub ... Vesmír. 2011, roč. 90, č. 3, s. 137. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2011/cislo-3/nedohub-houba-ktera-nam-kazi-radost-z-houbareni.html)

Odkazy

Reference

  1. ↑ PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha: SPN, 1964. 191 s. Kapitola Babka, s. 44. 
  2. ↑ PILÁT, Albert; UŠÁK, Otto. Atlas hub. Praha: SPN, 1964. 72 s., 94 listů obr. tabulí na samost. přílohách. Kapitola Babka, s. 23, tabule 20. 
  3. ↑ BINDER, Manfred; HIBBETT, David S. Toward a global phylogeny of the Boletales [online]. Clark University, 2004 [cit. 2012-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-25. (anglicky) 
  4. ↑ a b ŠUTARA, Jiří. Xerocomus s. l. in the light of the present state of knowledge. Czech Mycology [online]. 2008 [cit. 2012-09-13]. Roč. 60, čís. 1. Přístup z: http://www.czechmycology.org/czech-mycology-content.php#v60. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f VOPÁLENSKÁ, Lucie; BOROVIČKA, Jan; PATOČKA, Jiří. Občané opět vyrážejí do lesa aneb Houby opředené pověstmi a mýty. Český rozhlas [online]. 2012-07-12 [cit. 2012-09-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c VOPÁLENSKÁ, Lucie, Jiří Baier. Houbaření – česká národní vášeň. Český rozhlas [online]. 2011-10-13 [cit. 2012-09-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c VÍT, Aleš. Stanovisko České mykologické společnosti k rozhlasovému vystoupení ing. Jiřího Baiera. Česká mykologická společnost [online]. 2012-06-28 [cit. 2012-09-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ Informační centrum bezpečnosti potravin. Mykotoxiny [online]. agronavigator.cz [cit. 2012-09-13]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. ↑ Archivovaná kopie. Receptář prima nápadů [online]. 2012-10-14 [cit. 2012-10-14]. Roč. 2012. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-18. 

Literatura

Externí odkazy