Javor babyka

Javor babyka
Javor babyka
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď	mýdelníkovité (Sapindaceae)
Rod	javor (Acer)
Binomické jméno
Acer campestre L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Javor babyka (Acer campestre) nebo též javor polní je strom, domácí téměř v celé Evropě s výjimkou Skandinávie. Roste jako keř, stromek či mohutný strom, a to hlavně na okrajích lesů a keřových porostů. Preferuje vápenitou půdu, ale prospívá i v půdě mírně kyselé.

Pro rostlinu s označením javor babyka (Acer campestre) je používáno více rozdílných názvů, například Euacer scharkense, Acer affine, A. bedoi, A. collinum, A. eriocarpon, A. erythrocarpum, A. haplolobum, A. heterolobum, A. heterotomum, A. macrocarpon, A. marucum, A. microcarpon, A. microphyllum, A. molle, A. orthopteron, A. palmatisectum, A. polycarpon, A. praecox, A. quinquelobatum, A. robustum, A. suberosum, A. sylvestre, A. tauricum, A. tauschianum, Euacer affine, Euacer scharkense, a další.

Pro rostlinu s označením javor babyka je používáno více rozdílných názvů, například staročesky „klenicě“.^[2]

Je pěstováno mnoho kultivarů, které se výrazně liší především růstem, ale i jinými vlastnostmi.

Babyka roste téměř všude v Evropě, od Skandinávie až na jih, v západní Asii a severozápadní Africe i v oblasti Středozemí, kde je však omezena na vyšší nadmořské výšky. Ve střední Evropě je rozšířena od rovin po hory. V severních Alpách roste i na hranici 800 m n. m. Jen málo se však pěstuje, protože je malého vzrůstu. V parcích a zahradách je běžná jako volně stojící okrasný strom nebo jako živý plot.

Javor babyka je opadavý keř nebo strom dorůstající 5–15, ale i 25 m výšky. Dožívá se věku 150 až 200 let. Má srdčitý kořenový systém, středně hluboký (do 1 metru), délky do 6 metrů.

(c) Sten, CC BY-SA 3.0

Často vytváří nižší vícekmenné stromy, kmen bývá křivý. Kmen může být široký až do 1 m v průměru, s jemně popraskanou, často poněkud korkovitou šedohnědou borkou, ve stáří rozpukanou. Výhonky jsou hnědé, s tmavě hnědými zimními pupeny. Starší větve na sobě mají rezavě hnědé korkovité lišty.

Vstřícné listy jsou v párech, protistojné, 5–16 cm dlouhé a 5–10 cm široké. Mají pět vejčitých, tupě zašpičatělých laloků s hlubokými zářezy. Řapík je 3–9 centimetrů dlouhý. Čepel je na obou stranách chlupatá, vespod světlejší než svrchu. Řapík po nalomení roní mléčnou šťávu. Listy jsou na podzim před opadem jasně žluté.

V dubnu a květnu, hned po vyrašení listů nebo i současně s rašícími listy, se objevují zelenožluté květy ve vzpřímených, chocholičnatých, 4–6 cm velkých květenstvích. Obvykle jsou jednodomé. Květy jsou opylovány hmyzem.

Plody jsou dvounažky s 2,5 cm dlouhými křídly, která jsou vodorovně rozložená. Každá nažka je 8–10 mm široká, plochá, s 2cm křídlem.

Preferuje vlhké až suché půdy bohaté na živiny. Nachází se jako příměs v porostech dubu, habru, ve smíšených lesích, bukových porostech, na lesních okrajích a v mlází. Javor babyka toleruje částečný stín. Dobře snáší znečištěné ovzduší ve městech, průmyslové znečištění a posypové soli kolem cest. Z tohoto důvodu je často používána pro výsadby v městských oblastech.

Babyka nachází použití v mnoha oborech. V Alsasku větve babyky visící nad vchodem domů údajně odrazují netopýry.

Odolné, načervenalé dřevo je vhodné k soustružení.

Babyka se dá použít do živých plotů, ale dost rychle roste, proto se musí až 4× ročně řezat. Babyka je používaná pro výsadby podél silnic jako alej, pro větrolamy i jako pozadí zahradních úprav.

Listy jsou v některých regionech používány jako příměs do krmiva. Babyka je jako medonosný druh ceněna ve včelařství.

Používá se hlavně kůra, externě v kosmetice na zarudlou kůži nebo vnitřně jako čaj se svíravou chutí.^[3] Kůra se používá vysušená na slunci a udržovaná v suchu. Obsahové látky: fytosteroly, choliny, allantoiny, taniny.

Mnohdy se vyskytují hálky na listech, způsobené roztoči rodu Aceria. V suchém počasí se vyskytují listové plísně (padlí).

Babyky patří k pomaleji rostoucím stromům, takže i ve vyšším věku dosahují drobnějších rozměrů. K našim nejmohutnějším babykám patří:

• Babyka v Ústí nad Orlicí (600 cm, 2023)
• Babyka v Riegrově sadu (500 cm, 2009)
• Čížkovská babyka (465 cm, 2009)
• Babyka v Bludově (413 cm, 2009, od roku 2009 jen pahýl)
• Třanovická babyka (380 cm, 2007)
• Babyka u hájovny (380 cm, 2009)
• Babyka u Potštejna (380 cm, 1940, zanikla roku 1940)
• Babyka U Babky (358 cm, 2009)
• Svítkovská babyka (350 cm, 2000)
• Babyka u Vinařic (290 cm)
• Babyka v Seminářské zahradě (285 cm, 2013)
• Javor babyka v Pisárkách (280 cm)

• Helmut Pirc: Ahorne. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 1994, ISBN 3-8001-6554-6.

• Javor klen

• Obrázky, zvuky či videa k tématu javor babyka na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo babyka ve Wikislovníku
• Galerie javor babyka na Wikimedia Commons

• (anglicky)Acer campestre na garten.cz
• (německy)Choroby
• rozšíření
• (německy)Zum Reproduktionssystem des Feldahorns (Acer campestre L.) – Blühphänologie und genetische Untersuchungen