Babylas z Antiochie

Svatý
Babylas
Svatý Babylas v menologu císaře Basileia II.
biskup a mučedník
Narození?
Úmrtí253
Příčina úmrtípoprava stětím
Svátekpravoslavní a východní katolické církve 4. září
římští katolíci 24. ledna
Uctíván církvemivšechny křesťanské církve s kultem svatých
Významné zasvěcené kostelyCremona
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Babylas (řecky Βαβύλας Αντιοχείας; † 253) byl patriarcha antiochijský (237–253), který zemřel ve vězení během Deciova pronásledování.[1] Pravoslavní a východní katolické církve byzantského ritu slaví svátek 4. září (dle juliánského kalendáře), zatímco římští katolíci 24. ledna (památka). Stal se prvním svatým, u kterého je zaznamenán přenos ostatků z náboženských důvodů (translace); taková praxe se stala běžnou až v pozdějších staletích.[2]

Život

Jako biskup antiochijský nastoupil po Zebinovi za vlády císaře Gordiana III. (238–244), na stolec nastoupil jako dvanáctý v pořadí. Během Deciova pronásledování (250) byl pro své pevné postoje uvržen do vězení, kde na následky utrpení zemřel. Proto je uctíván jako mučedník.[3]

Jan Zlatoústý ve svém kázání o Babylovi nezmiňuje jméno císaře a není ani ve Skutcích mučedníků; Skutky jmenují Numeriana. Pravděpodobnější je současník Philippus Arabs, kterého, podle Eusebia, biskup nepustil na shromáždění křesťanů o velikonoční vigilii. Pozdní legenda vysvětluje, že Babylas požadoval, aby se císař kál za svou roli při vraždě mladého Gordiana III. dříve, než dovolí Philippovi slavit Velikonoce.

K němu je přiřazováno dalších pět mučedníků, jeho duchovních následovníků:

  • Agapius
  • Epolonius
  • Prilidianus
  • Timoteus
  • Urbanus

Uctívání

Císař Constantius Gallus nechal v roce 351 postavit nový chrám k Babylově slávě v Harbiji na předměstí Antiochie a přikázal přenést tam Babylovy ostatky.[3] Gallovým cílem bylo translací potlačit pohanské zvyky rozvíjené v místním Apollónově chrámu, neboť, jak pravil Jan Zlatoústý: „lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní“.

Jak zaznamenal Jan Zlatoústý: když císař Julianus Apostata v roce 362 obcoval s věštci v chrámu v Dafné, nedostalo se mu odpovědi a dozvěděl se, že je to kvůli Babylově blízkosti.[4] Nechal proto otevřít sarkofág, mučedníka exhumovat a tělo uložit v původním hrobě.[4] O pár dní později, 22. října, záhadně vypuknul v Apollónově chrámu požár, při kterém vzala zasvé střecha i socha boha Apollóna,[4] která byla kopií Feidoovy sochy Dia v Olympii. Julián, podezřívaje namíchnuté křesťany, nařídil uzavřít katedrálu v Antiochii,[4] a vyšetřit příčinu požáru. Historik Ammianus Marcellinus zmíňuje frivolní zvěsti, podle kterých za požár mohou svíce rozžehnuté pohanem v pozdní noci (XXII, 13). Jan Zlatoústý tvrdí, že požár způsobil úder blesku. Babylovy ostatky byly znovu pohřbeny v kostele jemu zasvěceném na druhém břehu řeky Orontes. Na konci svého kázání Jan Zlatoústý zmiňuje stavbu kostela zasvěceného Babylovi a horlivost biskupa Melétia, který ke zdaru díla přispěl vlastníma rukama.

Je to první záznam translace pohřbeného svatého, které byla obvyklá až ve středověku.

Ještě o dvacet let později byly zmiňovány sloupy a stěny zhrouceného chrámu. Podle středověké legendy byly ostatky Babila přesunuty do Cremony.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Babylas of Antioch na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Podle Eusebiovy Církevní historie, VI, 39.
  2. ↑ Eduard Syndicus; Early Christian Art; p. 73; Burns & Oates, London, 1962
  3. ↑ a b New Advent [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d Frendo 2007, s. 86.

Literatura

  • Eusebios z Caesareje. Církevní dějiny = (Ecclesiastica historia). Překlad J. J. Novák. Praha: Česká katolická Charita v Ústředním církevním nakladatelství, 1988. 225 s. (Teologické studie). 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Babylas, Bishop of Antioch, and with him Martyrs Urban, Prilidian, and Epolonius, and their mother Christodula (Menologion of Basil II).jpg

Священномученик Вавила и с ним три отрока Урван, Прилидиан, Епполоний и мать их Христодула

Константинополь. 985 г. Миниатюра Минология Василия II.

Ватиканская библиотека. Рим.