Baccio del Bianco

Baccio del Bianco
Narození	4. října 1604 nebo 31. října 1604 Florencie
Úmrtí	29. dubna 1656 (ve věku 51 let), 29. června 1657 (ve věku 52 let) nebo červenec 1657 (ve věku 52 let) Madrid
Povolání	malíř, architekt a scénograf
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Luigi Baccio del Bianco nebo Baccio di Bianco (31. října 1604 Florencie – červenec 1657 Madrid) byl italský barokní architekt, inženýr, štukatér, scénograf a manýristický kreslíř, karikaturista a malíř. Ve Španělsku byl znám pod jménem Bartolomeo del Blanco. Působil také v Praze ve službách Albrechta z Valdštejna.

Život

Narodil se v rodině florentského obchodníka Cosima del Bianca a jeho manželky Cateriny Portigianiové. Byl pokřtěn jako Luigi Baccio, ale psal se zpravidla krátce Baccio.

Otec z něj chtěl mít obchodníka, ale Baccio již v osmi letech projevoval výtvarný talent a urputnou píli, kreslil uhlem a rudkou podle modelů i své fantazie. V letech 1612–1620 se vyučil malířem u Giovanniho Biliverta a Giulia Parigiho. Tato i další léta svého životopisu popsal formou dopisů, zasílaných příteli Biagovi Marmimu. Již tehdy proslul svými návrhy kostýmů, triumfálních vozů a scén pro různé festivity rodiny Medicejů. Vzory si vypůjčoval jak od svých učitelů, tak od tehdy slavného malíře architektury v perspektivní zkratce, Ludovica Cigoliho, kde vytvořil dekorace pro několik domů a malby pro kostely a divadla.

Bratislava, Vídeň a Praha

Jako šestnáctiletého si jej v Římě vyhlédl pevnostní architekt Giovanni Battista Pieroni, odvezl ho do Germanie, což nebylo Německo, ale Rakousko a Uhersko. Zaměstnal Baccia jako svého asistenta nejdříve v Uhrách, pravděpodobně při fortifikaci Bratislavy a Baccio k tomu provedl také voskový model.^[1]

Poté spolu s Pieronim na jaře 1622 dorazil do Prahy, kde Pieroni onemocněl. Baccio pracoval nejprve na blíže neurčených malbách na Petříně a poté v letech 1623–1625 získal svou první velkou zakázku, když pracoval pro Albrechta z Valdštejna. Ve Valdštejnském paláci vytvořil fresky ve Valdštejnově kapli sv. Václava, v Audienčním sále štukatury a fresku Albrecht z Valdštejna jako Mars jedoucí na válečném voze. Dále vyzdobil Mytologickou chodbu 22 výjevy z Ovidiových Metamorfóz a Astrologickou chodbu se čtyřmi alegorickými postavami světadílů, planetami a měsíčními emblémy, možná i nedochovanou výzdobu Valdštejnovy pracovny.^[2] Další výzdoba následovala v sala terreně ve Valdštejnské zahradě. Baccio vytvořil manýristické práce s dynamismem a prvky baroka podle vzoru soudobých italských mistrů.^[3]

Milán, Florencie, Livorno

V roce 1625 se na přímluvu pražských přátel Pandolfiniho a Miseroniho přesunul ke Gasparu Miseronimu do Milána, po tamní práci se usadil v rodné Florencii jako malíř a pedagog. Roku 1626 navrhl jezuitský chrám sv. Ignáce z Loyoly v Győru.

Ve svých dopisech se chlubil také návrhem na fasádu florentského dómu (neprovedenou) a na výzdobu grotty v paláci Pitti rodiny Medicejských, pro něž dlouhodobě pracoval, podle jeho návrhů byly například vytkány čtyři tapiserie.

Navrhoval kostýmy a scény pro divadelní a jiné slavnosti, údajně působil v divadle také jako tenorista a herec.^[4]

Na stěnách domu Buonarottiů (Casa Buonarotti) vymaloval iluzivní žánrové výjevy do dveřních rámů, zdánlivě se jimi otevírají dveře do přírody. V témže domě maloval technikou fresky na stěny také portréty ve štukových rámech. Dále maloval fresky například v Palazzo di San Clemente ve Florencii, nebo na zámku Torregalli v Toskánsku. Válečné ohrožení vlasti roku 1642 vrátilo Baccia k projektům fortifikací, pro města Livorno, Prato, Pistoia a dalším.

Madrid, Escorial a Buon Retiro

V roce 1651 byl poslán Ferdinandem II. Medicejským do Španělska, kde v Madridu a Escorialu pracoval pro krále Filipa IV. a jeho druhou manželku Marii Annu Habsburskou jako projektant několika zahrad toskánského typu, malíř, kreslíř a divadelní scénograf. Nejvýznamnější soubory scénických dekorací a kostýmů navrhl roku 1652 pro komedii Šelma, blesk a kámen a roku 1653 pro divadelní drama Andromeda a Perseus, obojí od Pedra Calderóna de la Barca, uváděné v divadle Colisseo při královském zámku Buen Retiro.^[5] Kromě vážného umění rád kreslil karikatury.

V roce 1657 nečekaně a náhle zemřel v Madridu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Baccio del Bianco na německé Wikipedii a Luigi Baccio del Bianco na anglické Wikipedii. (zčásti)

Literatura

• KRČÁLOVÁ, Jarmila - TRKULJA, S. Meloni: del Bianco, Baccio, in: Dizionario Biografico degli Italiani, Roma 2001
• PREISS, Pavel: Italští umělci v Praze. Panorama : Praha 1986, s. 148-149, 158, 235-250.
• ČEPIČKA, Ladislav - FUČÍKOVÁ, Eliška: Albrecht z Valdštejna. Inter Arma silent Musae?. Katalog výstavy, Academia Praha 2007, ISBN 978-80-200-1565-5
• WAGNER, Václav: Baccio Bianco a Valdštejnský palác, in: Ročenka Kruhu pro pĕstování dějin umĕní, 1917, s. 19-23.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Baccio del Bianco na Wikimedia Commons