Bagratovská Arménie
| Bagratovské království Arménie Բագրատունյաց Հայաստան (hy) Բագրատունիների թագավորություն (hy)
| |||||||||||||||||
geografie
| |||||||||||||||||
rozloha: | 140 000 km² (rok 1000) | ||||||||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||||||||
národnostní složení: | |||||||||||||||||
| státní útvar | |||||||||||||||||
dědičná monarchie | |||||||||||||||||
měna: | hyperpyron, abbásovský dinár | ||||||||||||||||
vznik: | cca 884 – založení království | ||||||||||||||||
zánik: | |||||||||||||||||
| státní útvary a území | |||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
Bagratovské království Arménie (arménsky Բագրատունյաց Հայաստան, Bagratunyats Hayastan nebo Բագրատունիների թագավորություն, Bagratunineri t’agavorut’yun, tj. „království Bagratovců“), zkráceně Bagratovská Arménie existovala zhruba v letech 884–1045 a jde o druhé velké období arménských dějin, o němž arménská historiografie hovoří jako o "druhém zlatém věku". Království bylo pojmenováno po dynastii Bagratuni, která ho založila a po celou dobu mu i vládla.[1]
Historie
Zakladatelem země byl Ašot I., zvaný též Ašot Veliký, vládl v letech 884–890. Ašot využil oslabení dvou velkých mocností, Byzance a Arábie. Šikovnou taktikou využívající rivality obou říší, kombinovanou s rostoucí vojenskou silou, dosáhl nakonec toho, že obě přijaly Arménii jako nárazníkový pás mezi sebou a přidělily jí vyšší míru nezávislosti, aby si ji získali na svou stranu. Za klíčový průlom historici považují, když Arabové Ašota roku 884 uznali za krále (brzy následováni Byzantinci). Jeho vláda byla ovšem delší, již roku 862 mu udělili titul "princ princů". Za své sídlo si zvolil pevnost Bagaran. Nakonec se stal spojencem spíše Byzance, ale udržoval dobré, zejména obchodní vztahy i s Araby. Svou autoritu rozšířil i za hranice Arménie, když ovládl Gruzii, Kavkazskou Albánii a několik arabských emirátů.
Jeho syn a nástupce Smbat I. vybojoval na Arabech 21. dubna 892 historické město Dvin, což však vedlo k dlouhé válce, která skončila tím, že Arabové Arménii vyplenili a roku 914 zajali a umučili i krále Smbata I. Jeho bezhlavé na kříž přibité tělo pak vystavili ve Dvinu. Arabové předtím nechali vytvořit i alternativní arménské království Vaspurakan v čele s jedním z lokálních nespokojenců Gagikem Artsrunim, ale když Gagik viděl arabské krutosti, postavil se nakonec proti nim. To a pomoc byzantské císařovny Zoe vedla k tomu, že byli muslimové z Arménie nakonec přece jen vytlačeni a království si zachránilo suverenitu.
Do jeho čela se postavil Ašot II. Toho nakonec v roce 919 uznali i Arabové. Byzanc i Arábie provedli ještě několik vpádů, avšak Ašot II. vždy odolal, čímž si vysloužil přízvisko Jerkat (Železný). Měl však i štěstí v tom, že Byzanc začala být zaneprázdněna boji v Sýrii a chalífát nástupnickými boji v Ázerbájdžánu. Z toho pak těžil především Ašotův nástupce Abas I. (vládl 928–953), který přinesl zemi éru klidu a prosperity. Novým hlavním městem učinil Kars.
Jeho syn Ašot III. (vládl 953–977) pak nechal postavit nové hlavní město Ani, ležící na dnešních hranicích Arménie a Turecka, na důležité obchodní cestě. Hlavním městem Arménie bylo až do roku 1045. V tomto "městě 1001 kostelů" žilo na vrcholu slávy až 200 000 lidí a patřilo k největším na světě (v 18. století však zcela zaniklo). Ašotova velkorysá podpora výstavby klášterů, kostelů a paláců v Ani mu vynesla přízvisko Voghormata (Milostivý). Novým jevem za vlády Ašota III., který pokračoval i za jeho nástupců, bylo zřízení "podkrálovství" na území bagratovské Arménie. Ašot III. tak svého bratra Mušegha I. ustanovil vládcem v Karsu (Vanandu) a dovolil mu užívat titul krále. Stejně přisoudil správní obvod Dzoraget u jezera Sevan svému synovi Gurgenovi a rovněž mu dal titul krále. Tato "správní reforma" fungovala velmi dobře, dokud v Ani seděl silný král (zejména sám Ašot III.) udržující si jasnou dominanci nad podkráli. V delším časovém horizontu se však ukázala jako jeden z faktorů, který zemi rozklížil.
K tomu se naneštěstí na konci 10. století přidružilo posílení Byzance, jejíž císař Basileios II. Bulgaroktonos zaznamenal takové úspěchy v bojích s Araby, že se cítil dost silný na to znovu ovládnout Arménii. Prvním regionem, který jí uzmul, byl Taron, následoval Vaspurakan. Pak již Basil vyvinul tlak i na dynastii Bagratuni. Král Hovhannes-Smbat v roce 1022 slíbil, že po jeho smrti připadne království Byzantincům. Když v roce 1041 skutečně zemřel, jeho nástupce Gagik II. odmítl vydat Ani a pokračoval v odporu proti Byzanci až do roku 1045, kdy jeho království, sužované vnitřními a vnějšími hrozbami, definitivně zaniklo, ovládnuto zcela Byzantskou říší.
Odkazy
Reference
- ↑ Bagratid Dynasty | Middle Ages, Armenia, Byzantium | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bagratovská Arménie na Wikimedia Commons
Související články
Média použitá na této stránce
No official flag.
Autor: Медун 1876, Licence: CC BY-SA 4.0
Attributed Coat of Arms of House Bagratuni, based on:
861 AD–1118 AD: Lion on the gates of the medieval Armenian capitol city of Ani. Depicting the coat of arms of the Armenian Bagratid (Bagratuni) dynasty.
https://i0.wp.com/www.peopleofar.com/wp-content/uploads/lion-on-the-gates-of-ani.jpg
Seal of Rubenid Kings:
https://i0.wp.com/www.peopleofar.com/wp-content/uploads/levon-i-1198-1219.jpg
Флаг династии Рубинянов, был послан им Папой Римским Целестином III в 1197 году
.png)
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
This image represents an early form of the byzantine tetragrammatic cross or the symbol preceding it, depicted in traditional colors golden on a red background. According to the historian A. Babuin, the images of flags with crosses quartered with golden discs survive from the 10th century, and a depiction of a flag almost identical to the Palaiologan design is known from the early 13th century. This image can be considered a possible reconstruction and can be used in some articles and templates as a flag or symbol of the Byzantine Empire, but beware, this image is highly speculative abd should avoid its use in infoboxes and articles, where it could be presented as a historical state insignia.
Autor: Sémhur ·✉·✍·, Licence: CC BY-SA 3.0
English map of Bagratuni Armenia, around the year 1000 AD
Autor: Gegart, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Armenian royal Bagratuni dynasty (according to armenianchurchofmetrowest.org The tradition of a Bagratuni lion-with-cross standard appears to be modern (Soviet-era?), apparently based on a relief of a lion on the gates of the medieval Armenian capital of Ani[1] and/or the depiction of a throne supported by lions[2]
(c) User: Hansm na projektu wikicesty shared, CC BY-SA 3.0
Ruine of the Ani Cathedral 40km east of Kars.
Autor: Ishxanaberd, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Standard of the Principality of Khachen (Kingdom of Artsakh, Armenia) during the reign of Grand Prince Asan Jalal Vahtangian (1214-1261). At the center are the flag-wide “senior” white (silver) cross of St. John the Baptist and four “junior” crosses of St. John—symbols also used in the Armenian Kingdom of Cilicia, Khachen’s ally state. The four traditional Armenian ecclesial abbreviations point to the words Jesus, Christ, Lord and God. The flag uses an intense shade of orange known in Armenian as Tzirani (literary—“color of apricot”) that symbolized nobility (RGB model: Red-250.Green-50.Blue-0). Reconstruction by ARACS/Gandzasar.com, 2010.
USED LITERATURE:
Thomas Woodcock. The Oxford Guide to Heraldry. Oxford University Press, USA; 2nd edition (December 6, 2001)
Heraldic Crests: A Pictorial Archive of 4,424 Designs for Artists and Craftspeople (Dover Pictorial Archive Series). Dover Publications (September 14, 1993)
Catherine Daly-Weir (Author), Jeff Crosby (Illustrator). Coat of Arms. Grosset & Dunlap (March 6, 2000)
Michael McCarthy. A Manual of Ecclesiastical Heraldry: Catholic, Anglican, Lutheran, Presbyterian and Orthodox. Thylacine Press (January 1, 2005)
Razmik Panossian. The Armenians: From Kings and Priests to Merchants and Commissars. Columbia University Press (September 4, 2006)
Richard G. Hovannisian (Editor), Simon Payaslian (Editor). Armenian Cilicia (Ucla Armenian History and Cutlure; Hisetoric Armenian Cities and Provinces). Mazda Publishers (July 15, 2008)
Esayi Hasan Jalaeants (Author), George A. Bournoutian (Translator). Brief History of the Aghuank Region: (Patmut'iwn Hamarot Aghuanits Erkri) a History of Karabagh and Ganje From 1702-1723 (Armenian Studies Series). Mazda Publishers (July 2009)
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag according to Angelino Dulcert (1339) and Pizzigano's (1367) maps
Flag which can be used to represent the Abbasid Caliphate. Note that the concept of rectangular national flags did not exist during Abbasid times, but black was the dynastic color of the Abbasids (just as green was the dynastic color of the Fatimids, etc.), and the "black banner" of the Abbasids is famous in Islamic history.
King Ashot I of Armenia.