Bahnatka malá

Bahnatka malá
	Ulity bahnatky malé
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	měkkýši (Mollusca);
Třída	plži (Gastropoda);
Řád	plicnatí (Pulmonata);
Nadčeleď	Lymnaeoidea;
(nekategorizováno)	klad Heterobranchia; informal group plicnatí (Pulmonata); informal group Basommatophora; klad Hygrophila;
Čeleď	plovatkovití (Lymnaeidae);
Rod	bahnatka (Galba);
Binomické jméno
	Galba truncatula; O. F. Müller, 1774
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bahnatka malá (Galba truncatula O. F. Müller, 1774) (dříve zvaná plovatka malá – Lymnaea truncatula) je drobný, velmi rozšířený vodní plž z čeledě plovatkovitých (Lymnaeidae).

Morfologie

Přehrát média

3D zobrazení skenu ulity Galba truncatula získané na mikrotomografu

Ulita bahnatky je úzce vejčitá, pravotočivá, s kuželovitě vytaženým kotoučem, s maximálně 6 závity. Povrch je jemně až silně rýhován, barvy hnědavé až světle rohové. Závity ulity jsou jakoby nafouklé a schodovitě odsazené. Ústí tupým horním rohem. Výška ulity je 5–11 mm a šířka 3–7 mm.

Výskyt

Jedná se o běžný druh a vyskytuje se na území celé Evropy a částečně i v Asii. Byl introdukován do Jižní Ameriky, kde se dobře adaptoval.

Stanoviště

Bahnatka malá je druhem s širokou ekologickou valencí, tzn. že se vyskytuje na hodně rozličných biotopech. Důležité je však, že se vyskytuje vždy na hranici vody a souše. Jde vlastně o nejsuchomilnějšího vodního plže. Nejčastěji obývá břehy pomalu tekoucích vodních toků, stojatých vod, periodických mokřad. Často obývá i prameniště a drobné tůňky. Největší populace jsou nacházeny v mokřadech (bažiny) či zatopených příkopech kolem cest a vodních kanálech. V podmínkách Česka obývá druh lokality v nadmořských výškách od 100 do 800 m n. m. Nejčastěji se však vyskytuje v rozmezí 200–300 m n. m.^[2] Naproti tomu, v Jižní Americe se bahnatka adaptovala na daleko vyšší nadmořské výšky. Hojný výskyt bahnatek na náhorní plošině Altiplano v Andách, jehož průměrná výška činí zhruba 4000 m n. m., je hlavní příčinou vysoké prevalence onemocnění fasciolózy tamních obyvatel (bahnatka figuruje jako mezihostitel motolice jaterní).^[3]

Biologie

Přehrát média

Pohyb bahnatky malé na Petriho misce

Bahnatka se živí nárosty (především řas) na bahně, odumřelými či živými částmi rostlin a detritem. Druh je obojetného pohlaví. Za jeden kalendářní rok mohou mít bahnatky dvě až tři generace.

Parazité

Bahnatka malá má velký význam z hlediska přenosu parazitárních onemocnění. Tento druh totiž slouží jako mezihostitel celé řady motolic a hlístic. Bahnatka figuruje jako hlavní mezihostitel motolice jaterní (Fasciola hepatica) a motolice velké (Fascioloides magna) v Evropě.^[2] Proto je bahnatka předmětem řady parazitologických studií a chovatelé dobytka se snaží již řadu let proti tomuto plži bojovat. V 60. a 70. létech byly na území Česka běžné aplikace moluskocidů na pastviny skotu a ovcí. Tlumení bahnatek bylo sice krátkodobě účinné, avšak další sezónu byly populace bahnatek opět obnoveny.^[4] Negativním faktorem bylo, že moluskocidy působily na všechny druhy měkkýšů, další bezobratlé a i ryby.^[5] Z těchto důvodů se moluskocidy přestaly v prevenci fasiolózy již používat. Mezi hlístice, kterým může plž sloužit jako paratenický hostitel, patří například Muellerius capillaris, což je původce plicní červivosti u ovcí a spárkaté zvěře.

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-06]
↑ ^a ^b Erhardová-Kotrlá B. The occurrence of Fascioloides magna (Bassi, 1875) in Czechoslovakia. Praha: Academia, 1971. S. 155. (anglicky)
↑ Mas-Coma S, Bargues MD, Valero MA. Fascioliasis and other plant-borne trematode zoonoses. Int. J. Parasitol.. October 2005, roč. 35, čís. 11–12, s. 1255–78. Dostupné online. DOI 10.1016/j.ijpara.2005.07.010. PMID 16150452.
↑ Willomitzer J., Chroustová E., Kolar Z. Tlumení fascioloidózy u jelení zvere. Veterinárství. 1976, roč. 26, s. 417–419.
↑ Balbo T, Rossi L, Meneguz PG. Integrated control of Fascioloides magna infection in northern Italy. Parassitologia. 1989, roč. 31, čís. 2–3, s. 137–44. PMID 2486993.

Literatura

Beran, L., 2002. Vodní měkkýši České republiky – rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření, ohrožení a ochrana, červený seznam. Sborník přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, Supplementum 10, 258 pp.
Jackiewicz, M., 2000. Blotniarky Europy (Gastropoda: Pulmonata: Lymnaeidae). Wydawnictwo Kontekst, Poznań. 115 pp.
Glöer, P., 2002. Überfamilie Lymnaeoidea Rafinesque 1815. Familie Lymnaeidae Lamarck 1812. In: Glöer, P. (ed.), Die Süßwassergastropoden Nord- und Mitteleuropas. Bestimmungschlüssel, Lebensweise, Verbreitung. Die Tierwelt Deutschlands 73. Conchbooks, Hackenheim, pp. 200–232.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu bahnatka malá na Wikimedia Commons

[18abebc909b7d2ea53c186b5e2c86d143193255d-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-06]

[Erhardova_71-2] Erhardová-Kotrlá B. The occurrence of Fascioloides magna (Bassi, 1875) in Czechoslovakia. Praha: Academia, 1971. S. 155. (anglicky)

[pmid16150452-3] Mas-Coma S, Bargues MD, Valero MA. Fascioliasis and other plant-borne trematode zoonoses. Int. J. Parasitol.. October 2005, roč. 35, čís. 11–12, s. 1255–78. Dostupné online. DOI 10.1016/j.ijpara.2005.07.010. PMID 16150452.

[willomitzer-4] Willomitzer J., Chroustová E., Kolar Z. Tlumení fascioloidózy u jelení zvere. Veterinárství. 1976, roč. 26, s. 417–419.

[pmid2486993-5] Balbo T, Rossi L, Meneguz PG. Integrated control of Fascioloides magna infection in northern Italy. Parassitologia. 1989, roč. 31, čís. 2–3, s. 137–44. PMID 2486993.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Navigation

Navigace

Tématické portály