Baia Mare

Baia Mare
historické centrum města
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	47°40′ s. š., 23°35′ v. d.
Nadmořská výška	228 m n. m.
Časové pásmo	Východoevropský letní čas
Stát	Rumunsko Rumunsko
Župa	Maramureș
Baia Mare
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	233,3 km²
Počet obyvatel	108 759 (2021)[1]
Hustota zalidnění	466,2 obyv./km²
Správa
Starosta	Cristian Anghel
Vznik	1329
Oficiální web	www.baiamarecity.ro
Telefonní předvolba	262
PSČ	430011–430435
Označení vozidel	MM
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baia Mare (česky přeložitelné jako Velký důl, maďarsky Nagybánya, německy Frauenbach, Neustadt, latinsky Rivulus Dominarum) je hlavní město župy Maramureș a významné centrum celé okolní oblasti. Nachází se na severu země a žije zde přibližně 109 tisíc^[1] obyvatel.

Úrodné území bylo osídleno od paleolitu. V antické době je osídlily kmenů Thráků jejich protivníků – Dáků, kteří je ovládli pod vedením krále Burebisty.

Historie středověkého města začíná v 12. století: nejstarší písemnná zmínka o souvislém a dlouhodobém osídlení dnešního Baia Mare německými kolonisty pochází z roku 1142, kdy uherský král Géza II. povolil, aby se zde usídlili sedmihradští Sasové. Během středověku se zde rozvíjelo hornictví; od roku 1469 bylo již město opevněno hradbami. Hlavním důvodem nutnosti opevnění města bylo osmanské nebezpečí z jihu; Turci podnikali mnohdy úspěšné výboje na sever od svých hranic. Město patřilo k Uhersku, a to až do přelomu let 1919 a 1920, kdy bylo rozhodnutím Trianonské smlouvy připojeno k Rumunsku. Tehdy však tři čtvrtiny obyvatel Baii Mare tvořili právě Maďaři, okolí města však bylo naopak silně rumunské. Maďaři svůj vliv nad městem uplatnili ještě mezi lety 1940 až 1944^[zdroj?], po této době již Baia Mare definitivně patří Rumunsku. Od roku 1968 je také centrem župy Maramureș.

V lednu 2000 došlo ke katastrofálnímu zamoření řek Tisy a Dunaje kyanidy a těžkými kovy ze zlatého dolu v Baia Mare, kde důlní společnost Aurul vlastněná částečně rumunským státem a částečně australskou společností Esmeralda Exploration užívala značně rizikový proces chemické těžby za pomoci kyanidových roztoků.^[2] Roku 2009 použila německá hudební skupina Rammstein tuto tragédii jako volně zpracované téma pro skladbu Donaukinder.

Hutní průmysl v této oblasti se tradičně soustředil na těžbu a zpracováni mědi, stříbra a zlata. Na začátku 20. století založili rumunští židovští podnikatelé Oscar a Arthur Weiserovi chemickou továrnu na výrobu kyseliny sírové a dalších chemických výrobků. Kolem roku 1925 ji rozšířili v kombinát, který do dvacetipětitisícového města přivedl po 2. světové válce 150 000 obyvatel (statistika z roku 1990). Vrcholem výroby byla produkce kolem 40 000 tun mědi, 120 tun stříbra a 12 tun zlata ročně. Po revoluci v roce 1989 kombinát převzali zahraniční investoři a přejmenovali na Phoenix. V roce 2003 dva rumunští bankéři týž podnik přejmenovali na Coprom Baia Mare. V roce 2009 noví majitelé podali návrh na konkurs a propustili posledních 190 zaměstnanců. Věž měďnářské těžební společnosti Phoenix o výšce 351,5 metrů je dominantou města i kraje a údajně nejvyšším komínem v Evropě.^[3]

• Bastiony a ochoz opevnění města ze 14.–15. století
• Hodinová věž zbořeného gotického kostela sv. Štěpána, ze 14. století
• Kostel Nejsvětějští Trojice – dvouvěžová barokní římskokatolická bazilka; založená jezuity roku 1718
• Katedrála Nanebevzetí Panny Marie muramarešské řeckokatolické epiarchie; historizující stavba z roku 1905
• Luteránský kostel

  

• Synagoga novobarokní z roku 1885
• Mincovna – nyní muzeum židovské historie
• Etnografické muzeum
• Pomník Mártona Lendvaye

• Márton Lendvay (1807–1858) - sedmihradský herec, pěvec a divadelní režisér, vystupoval v Bratislavě, Budě, Pešti, Vídni a Berlíně
• Kolonie Nágybanya (1890-1937) - Kolonie (škola) avantgardních výtvarných umělců, především malířů impresionistů, postimpresionostů, fauvistů, kubistů a futuristů; založili ji Simon Hollósy a Károly Ferenczy, působili v ní tři desítky výtvarníků a výtvarnic, mj. Ferenczyho sestřenice Olga Fialka s dcerou Noémi, Béla Iványi-Grünwald, István Réti, Alexander Kubínyi, Jenő Maticska, János Thorma nebo Sándor Ziffer.

• 
  Bastion středověkého opevnění
• 
  Hodinová věž sv. Štěpána
• 

  (c) h_laca, CC BY 3.0
  kostel Nejsv. Trojice
• 
  katedrála Nanebevzetí Panny Marie
• 
  Luteránský kostel
• 
  Dřevěný chrám monastýru
• 
  Mincovna
• 
  Moderní stavby
• 
  centrum moderního města
• 
• 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Baia Mare na Wikimedia Commons
• (rumunsky) Oficiální stránky
• Rozhovor o havárii: Stál jsem v úplně mrtvé řece, vzpomíná Přemysl Soldán na kyanidovou havárii v Baia Mare, Ekolist. cz, 30. 1. 2019