Bailletové de la Tour

Baillet de Latour
Země	Rakousko České království České království
Tituly	hrabě (1719)
Vymření po meči	Rod vymřel (1980)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bailletové de la Tour (Baillet de Latour) byl šlechtický rod původem z Burgundska. Po přesídlení do dnešní Belgie působili ve službách Habsburků a v roce 1674 dosáhli povýšení do šlechtického stavu, nakonec získali titul hrabat (1719). Jméno rodiny se někdy uvádí též jen jako Latour^[1], z rakouské a belgické větve pocházela řada výzanmných osobností. V rakouské větvi získal rod díky spříznění s Kolovraty majetek v Čechách (Radenín, Hroby), který jim patřil do roku 1948. Česká linie vymřela v roce 1970, belgická v roce 1980.

Nejstarší dějiny rodu sahají údajně až do 11. století se zmínkami k roku 1066. Prvním prokazatelně doloženým předkem rodu byl Jean de Baillet, který se v roce 1379 připomíná jako komorník u burgundských vévodů. Potomci rodu později přesídlili do dnešní Belgie, respektive tehdejšího Španělského Nizozemí a vstoupili do služeb španělských Habsburků. Od krále Karla II. získali ve Španělském Nizozemí šlechtický stav (1674). Po vymření španělské větve Habsburků a válce o španělské dědictví připadla Belgie jako enkláva rakouským Habsburkům a Bailletové přešli plynule do jejich služeb. V této době z rodiny vynikl Christophe Ernest Baillet (1668–1732), který byl členem státní rady v Rakouském Nizozemí a zasloužil se o potlačení nepokojů v roce 1718. Za to mu byl o rok později udělen císařem Karlem VI. titul hraběte s predikátem de Latour odvozeným od jména zámku Latour na hranici Francie, Belgie a Lucemburska, kde rodina sídlila od 17. století do roku 1794. Christophe Ernest zemřel bez potomstva a hraběcí titul přešel na potomstvo jeho bratra Jeana-Baptista (1665–1714). Ten byl také předkem pozdější rakouské větve Bailletů.^[2]

Zakladatelem rakouské větve byl Maxmilián (1737–1806), který vstoupil do císařské armády, vynikl ve válkách s republikánskou Francií a napoleonských válkách. Dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v závěru své kariéry byl zemským velitelem na Moravě a ve Slezsku (1799–1805).^[3] Jeho starší syn Theodor (1780–1848) se také vyznamenal v napoleonských válkách, později se stal polním zbrojmistrem a ve funkci ministra války^[4] byl v revolučním roce 1848 zavražděn ve Vídni. Jeho syn Karel Theodor (1822–1899) sloužil také v armádě, byl c. k. komořím a sňatkem s uherskou šlechtičnou hraběnkou Kristinou Szapáryovou získal statky v Banátě.^[5]V další generaci této linie vynikl Vincenc (1848–1913), který působil ve státních službách a nakonec byl rakouským ministrem školství a kultury (1897–1898).^[6] Po odchodu z aktivní politiky získal doživotní členství v rakouské Panské sněmovně.^[7]

Maxmiliánův starší syn Josef (1775–1831) dosáhl v napoleonských válkách hodnosti plukovníka. Jeho syn Josef Jan (1815–1891), c. k. komoří a major ve výslužbě, se v roce 1846 oženil s hraběnkou Henriettou Krakovskou z Kolovrat (1828–1902), která v roce 1878 zdědila po otci velkostatek Radenín v jižních Čechách.^[8] Zde se rodina usadila a tomu také předcházely stavební úpravy z druhé čtvrtiny 19. století. Jejich syn Jindřich (1847–1899) působil ve státních službách^[9], a protože zemřel ještě před matkou, Henrietta, rozená z Kolovrat, byla majitelkou dědictví až do roku 1902.^[10] Posledním potomkem této linie byl René (1878–1970), který byl poslancem českého zemského sněmu a v roce 1939 podepsal Národnostní prohlášení české šlechty. Po matce byl majitelem velkostatku Radenín, později svůj majetek rozšířil ještě o sousední Hroby. Do roku 1920 vlastnila Hroby Klotylda Krakovská z Kolovrat (1839–1920), vdova po jeho strýci Aloisu Krakovském z Kolovrat.^[11] Ta po sobě zanechala několik závětí s nejasným závěrem a René se po její smrti soudil o nároky na hrobský velkostatek s příbuznými z rodu Kolovratů. V roce 1923 se rozhodnutím soudu stal majitelem Hrobů^[12] a rodina pak střídala pobyty na zámcích v Radeníně a Hrobech. K oběma velkostakům po provedení pozemkové reformy patřilo přes 2 000 hektarů půdy. V roce 1948 mu byly velkostatky Radenín a Hroby zestátněny. S manželkou Johannou, rozenou Vratislavovou z Mitrovic (1886–1967), i přes vyvlastnění majetku dožil v Radeníně. Jejich starší dcera Eugenie (1911–1941) se provdala do rodiny Kolovratů, ale zemřela krátce po porodu. Mladší dcera Ernestina (1914–2011) žila později v Rakousku, ale v roce 1993 v restitučním řízení získala zpět velkostatky Radenín a Hroby (spolu se svou neteří Františkou).

K rakouské linii bývá řazen také Ludvík Baillet de Latour (1753–1836), mladší Maxmiliánův bratr. Ten také sloužil v rakouské armádě, byl účastníkem napoleonských válek, dosáhl taktéž hodnosti polního zbrojmistra, ale nakonec se vrátil do Belgie, kde také zemřel.

Ze starší belgické větve vynikl v 19. století hrabě Ferdinand Baillet de Latour (1850–1925), který byl guvernérem v Antverpách (1908–1912) a později belgickým senátorem. Z jeho potomstva proslul syn Henri (1876–1942), který byl dlouholetým předsedou Mezinárodního olympijského výboru. Za manželku měl pražskou rodačku hraběnku Elisabeth Clary-Aldringenovou (1885–1955), dcerou rakousko-uherského diplomata Siegfrieda Clary-Aldringena. Jejich syn Guy Marie (1905–1941) zahynul za druhé světové války při leteckém neštěstí. Posledním potomkem rodu byl Henriho synovec Alfred (1901–1980), který byl podílníkem pivovaru Artois a v roce 1974 založil nadaci Artois-Baillet Latour Foundation, která funguje v Belgii jako nezisková organizace.

• Maxmilián (1737–1806), c. k. polní zbrojmistr, vojevůdce napoleonských válek, člen dvorské válečné rady
• Louis (1753–1836)), c. k. polní zbrojmistr, vrchní velitel v Rakousku 1806–1807
• Theodor (1780–1848), c. k. polní zbrojmistr, vojevůdce napoleonských válek, rakouský ministr války, zavražděn za revoluce 1848
• Jindřich (1847–1899), rakouský státní úředník, okresní hejtman, sekční šéf na ministerstvu zeměbrany
• Vincenc (1848–1913), rakouský ministr školství a kultury 1897–1898, doživotní člen Panské sněmovny
• Ferdinand (1850–1925), guvernér v Antverpách, senátor Belgického království
• Henri (1876–1942), předseda Mezinárodního olympijského výboru 1925–1942

• Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

• KOŠŤÁLOVÁ, Renata, KOŠŤÁL, Vratislav: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; (kapitola Baillet de Latour s. 8–14); ISBN 978-80-7364-118-4
• POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2007; Praha, 2006; 488 s. ISBN 80-85955-34-2

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Baillet-Latour na Wikimedia Commons
• Informace o rodu Baillet de Latour na provenio.net^{[nedostupný zdroj]}