Balbisia

Jak číst taxoboxBalbisia
alternativní popis obrázku chybí
Balbisia miniata
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádkakostotvaré (Geraniales)
Čeleďfrankoovité (Francoaceae)
RodBalbisia
Cav., 1804
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Balbisia je rod rostlin z čeledi frankoovité. Jsou to polokeře a keře s jednoduchými nebo trojčetnými listy a pětičetnými, často nápadnými květy. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje 20 druhů a je rozšířen v západních a jižních oblastech Jižní Ameriky. Některé druhy mají velmi pohledné květy, dosud však téměř nejsou pěstovány jako okrasné rostliny.

Popis

Zástupci rodu Balbisia jsou větvené polokeře a keře dorůstající výšky od 30 cm do 2 metrů. Rostliny bývají chlupaté. Listy jsou vstřícné, celokrajné, zpeřeně laločnaté nebo trojlisté. Květy jsou nápadné, žluté, růžové, oranžové nebo červené, pětičetné, jednotlivé nebo v thyrsoidech. Každý květ je podepřen párem trojčetných listenů. Kališní i korunní lístky jsou volné. Tyčinek je 10, jsou volné a mají velké prašníky. Semeník obsahuje 5 komůrek s mnoha vajíčky a nese 5 přisedlých blizen. Plodem je tobolka obsahující u většiny druhů mnoho drobných semen a pukající od vrcholu 5 vytrvalými chlopněmi. U druhu Balbisia gracilis je v každé komůrce pouze po 1 semenu.[1][2]

  • Keř Balbisia v Peru

    Keř Balbisia v Peru

  • Balbisia peduncularis

    Balbisia peduncularis

Rozšíření

Rod zahrnuje 10 druhů a je rozšířen výhradně v západních a jižních oblastech Jižní Ameriky od Peru po jižní Chile a Argentinu.[3] Rostliny se vyskytují v oblastech s výrazným obdobím sucha. V jižní části areálu rostou i v nížinách, v severní části areálu (Peru) jsou nejhojnější v nadmořských výškách od 1500 do 3000 metrů. V některých oblastech (např. na západních svazích peruánských And v okolí Arequipa) tvoří dominantní složku horské vegetace.[1]

Ekologické interakce

Nápadné květy neobsahují nektar a jsou opylovány hmyzem vyhledávajícím pyl. U druhu Balbisia gracilis s drobnými korunními plátky je předpokládáno opylování větrem. Drobná semena bývají roznášena větrem. Za vlhka se jejich povrch stává lepkavým a slizovitým a semena mohou být roznášena i na srsti zvířat.[1]

Taxonomie

Rod Balbisia je v současné taxonomii řazen do široce pojaté čeledi Francoaceae. V minulosti byl často řazen do čeledi Geraniaceae.[2] V prvních verzích systému APG byl zprvu součástí čeledi Ledocarpaceae. Ta byla v APG III vřazena do čeledi Vivianiaceae. V APG IV došlo k další změně a čeleď Vivianiaceae byla spolu s dalšími čeleděmi řádu Geraniales vřazena do široce pojaté čeledi Francoaceae. Toto pojetí je odúvodněno tím, že fylogenetické studie přinášejí ohledně vývojových vztahů mezi jednotlivými rody daného řádu stále rozporuplné výsledky a takto je to konsistentní. Nejblíže příbuzným rodem je dle výsledků studií rod Rhynchotheca (jediný druh v Peru a Ekvádoru) a Viviania (6 druhů v Jižní Americe). Tyto tři rody tvoří dohromady monofyletickou skupinu.[4][5][6]

Význam

Některé druhy (zejména Balbisia peduncularis a B. weberbaueri) mají velmi nápadné a pohledné květy a mohly by být pěstovány jako okrasné rostliny. Navzdory tomu se ale dosud v podstatě nepěstují.[1] Druh Balbisia peduncularis je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 9. Berlin: Springer, 2007. ISBN 3-540-32214-0. (anglicky) 
  2. ↑ a b MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Geraniaceae. Fieldiana. Mar. 1949, čís. Vol. 13, p. 3, n. 2. 
  3. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online. 
  5. ↑ SYTSMA, Kenneth J.; SPALINK, Daniel; BERGER, Brent. Calibrated chronograms, fossils, outgroup relationships, and root priors: re-examining the historical biogeography of Geraniales. Biological Journal of the Linnean Societ. Sep. 2014, čís. 113(1). 
  6. ↑ PALAZZESI, Luis et al. First Miocene fossils of Vivianiaceae shed new light on phylogeny, divergence times, and historical biogeography of Geraniales. Biological Journal of the Linnean Society. Sep. 2012, čís. 107(1). 
  7. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Balbisia miniata (8439998647).jpg
Autor: Dick Culbert from Gibsons, B.C., Canada, Licence: CC BY 2.0

A striking flower from the mountains of northwest Argentina.

In context at www.dixpix.ca/sth_cordillera/flora/geraniums/index.html
13. flores en la cima del Amargoso abril 2013.jpg
Autor: Saulo montoya mayorga, Licence: CC BY-SA 4.0
Cerro El Amargoso

ARE-ARQ-104 Ubicado en el distrito de Caravelí, provincia de Caravelí, Región Arequipa – Perú a una altitud de 2,550 msnm, en este cerro se encuentran restos arqueológicos desde sus faldas hasta en la cima misma, siendo la forma de ascenso la caminata (2h 30m de ascenso) y/o cabalgata para una vez llegados a nuestro objetivo observar gran cantidad de flora y fauna (especialmente flora), junto a ello variedades de cactales, que se muestra en su plenitud en época de lluvias (enero – marzo), si es que estas se presentan. Aquí se encuentran abrigos rocosos y corrales al pie de un río estacional en los cuales se hallan herramientas hechas en piedra como buriles, raspadores, pequeños cuchillos y lascas, que evidencian su importancia en tiempos precolombinos puesto que en la zona abundan los guanacos los que eran cazados para la subsistencia del grupo humano. El Amargoso fue considerado como un Apu por los pueblos precolombinos que habitaron la zona puesto que a la llegada de los conquistadores españoles realizaron la imposición de la religión católica sobre la religión andina (yuxtaposición), esto se llevó a cabo con la colocación de una cruz en la cima de El Amargoso, cruz tallada en madera de lúcumo y que al día de hoy tiene una antigüedad aproximada de 200 años la que es festejada el 3 de mayo de cada año y de esta manera continua siendo considerado como un cerro de mucha importancia, tanto religioso, histórico-arqueológico y paisajístico.

Desde esta cima se observa el volcán nevado Sara Sara (Ayacucho) y el distrito de Caravelí en toda su magnitud.
Balbisia peduncularis Desierto Florido 2011 sector costero 03.jpg
Autor: Yastay, Licence: CC BY-SA 4.0
Balbisia peduncularis Desierto Florido 2011 sector costero, comuna de Huasco, Región de Atacama