Bamberk

Bamberk Bamberg
Stará radnice
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	49°53′30″ s. š., 10°53′30″ v. d.
Nadmořská výška	262 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 UTC+02:00
Stát	Německo Německo
Spolková země	Bavorsko
Vládní obvod	Horní Franky
Bamberk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	54,6 km²
Počet obyvatel	79 935 (2022)[1]
Hustota zalidnění	1 463,5 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokality	město Bamberk
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv
Odkaz	624 (anglicky)
Zařazení	1993 (17. zasedání)
Správa
Starosta	Andreas Starke (SPD)
Oficiální web	www.stadt.bamberg.de
Telefonní předvolba	0951
PSČ	96001 a 96052
Označení vozidel	BA
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bamberk (německy Bamberg, staroněmecky Babenberg) je starobylé město ležící v úrodném údolí mezi dvěma rameny řeky Regnitz v Bavorsku v jihovýchodní části Německa. Žije zde přibližně 80 tisíc^[1] obyvatel. Historické jádro je od roku 1993 součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

První zmínky o Bamberku jako o hradu ve vlastnictví rodu Babenberků pocházejí již z roku 902, ale předpokládá se zde starší, snad již keltské osídlení na vrcholu Altenburg. V době stěhování národů odsud Slovani vytlačili Germány. Nejstaršími bamberskými památkami jsou pískovcové kamenné plastiky, znázorňující mužské postavy. Jejich datace není jednotná: pohybuje se od pravěkého původu do 1. tisíciletí našeho letopočtu. Nalezeny byly v 19. století. Později však byla zdejší krajina znovu osídlena germánským obyvatelstvem. Roku 903 Babenberkové v boji s franskými Konrádovci o Bamberk přišli a město později připadlo královské koruně.

Roku 973 udělil císař Ota II. Bamberk svému bratranci, bavorskému vévodovi Jindřichu Svárlivému. Jeho syn, římský král a později císař Jindřich II., založil roku 1007 v Bamberku biskupství. Zároveň zde začal stavět císařskou falc a honosný Dóm (od roku 1004). Předpokládá se, že si Bamberk zvolil za své sídelní město. Biskupství bylo původně podřízeno přímo papeži. Později se biskupové stali pány města a nic na tom nezměnila ani měšťanská povstání (největší proběhlo roku 1435), město svobodu nezískalo. Zpočátku se zde úspěšně rozvíjel dálkový obchod, Bamberští měli obchodní kontakty v Porýní i v Čechách (z Norimberka přes Bamberk do Tachova vedla Zlatá cesta),^[2] ve 13. století je však o jejich postavení v tranzitu připravil Norimberk.

Biskupská moc byla oslabena v době nástupu reformace. Za třicetileté války město zůstalo na straně Katolické ligy a bylo v letech 1631–1648 obsazeno švédskými vojsky (tehdy biskupství dočasně zaniklo). Těsně předtím, mezi léty 1625–1631, ve městě a jeho okolí proběhla série brutálních čarodějnických procesů, za něž nesl zodpovědnost bamberský biskup Jan Jiří z Dornheimu. Přesný počet obětí není znám, podle odhadů a neúplných dokumentů mohlo jít přibližně o tisícovku popravených či umučených osob, převážně žen. Po válce nastala pro Bamberk doba vrcholného kulturního rozkvětu. V roce 1647 byla založena jezuitská kolej a její akademie – nynější univerzita Otto-Friedricha.

Pod vedením biskupů z rodu Schönbornů došlo v první polovině 18. století k rozsáhlé výstavbě ve stylu baroka a barokizaci interiérů středověkých kostelů. Jako stavitelé působili tehdy v biskupských službách čtyři bratři Dientzenhoferové (pátý Christoph zůstal trvale v Čechách, kam se bratři vypravili na zkušenou).

Roku 1801 připadl Bamberk po ujednání francouzsko-rakouského míru v Lunéville Bavorsku jako kompenzace za ztrátu Rýnské Falce. Roku 1802 bylo město obsazeno vojáky a biskup se podřídil. Jeho úřad byl dočasně zrušen. Začlenění bamberského území do Bavorského království potvrdil na svém jednání Vídeňský kongres v letech 1814–1815. Roku 1817 bylo bamberské biskupství povýšeno na arcibiskupství. Do nové arcidiecéze byla začleněna biskupství ve Würzburgu, Špýru a Eichstättu.

Bamberk, který bývá taky nazýván Francký Řím, se rozkládá na sedmi pahorcích a v údolí mezi rameny řeky Regnitz. Půvabným domkům na březích řeky, kdysi obývaným rybáři, se říká „Malé Benátky“ (Klein Venedig). V jeho historické měšťanské části (Bürgerstadt) jsou domy natěsnány na sebe a město je protkáno sítí křivolakých uliček. Bamberg má i světovou raritu v podobě původně gotické stavby radnice, stojící na mostě uprostřed řeky. Radnice byla v polovině 18. století přestavěna v barokním stylu. Nedaleko Staré radnice stojí prstencová stavba zámku Geyerswörth s věží.

Dominantou biskupské části města (Bischofsstadt) je Dóm postavený v románsko-gotickém slohu (jedná se o třetí chrám z let 1211–1237, předchozí dva shořely) se čtyřmi štíhlými věžemi a interiérem s překrásnou gotickou výzdobou. Světoznámá je jezdecká socha v životní velikosti z první poloviny 13. století (tzv. Bamberger Reiter), která představuje neznámého muže, ideál středověkého rytíře. Soudí se, že by mohlo jít o uherského krále sv. Štěpána I., švagra císaře Jindřicha II. Domněnky, že by mohlo jít o samotného Jindřicha II. nebo tehdy vládnoucího císaře Fridricha II. Štaufského vyvrací ta skutečnost, že jezdec sedí na ryzáku se zbytky inkrustace a císař jezdil vždy na bělouši. Navíc i koruna není císařská, ale královská. Interiér katedrály je pozoruhodný také tím, že má dva chóry s oltáři. Západní je zasvěcený sv. Petrovi a jsou v něm uloženy ostatky papeže Klementa II. Jedná se o jediný papežský hrob severně od Alp. Dále je zde východní chór s oltářem sv. Jiří a před chórem hrobka s ostatky jediného svatořečeného panovnického páru, císaře Jindřicha II. a jeho manželky Kunhuty. Ve východní kryptě se nachází sarkofág s rakví dalšího německého krále, Konráda III., který v Bamberku zemřel.

Na náměstí před dómem naproti Starému knížecímu dvoru (Alte Hofhaltung) ze 16. století nechal kníže-biskup Lothar Franz von Schönborn na přelomu 17. a 18. století postavit skvostnou barokní Novou rezidenci (Neue Residenz). V reprezentativních prostorách Nové rezidence má dnes sídlo bamberská pobočka státní galerie, a tak zde návštěvníci mohou obdivovat díla starých mistrů i zámecké sály vyzdobené překrásnými štuky.

V roce 1647 byla v Bamberku založena akademie, která byla roku 1803 zrušena a později znovu obnovena – dnes Otto-Friedrichova univerzita v Bamberku.

• Christopher Clavius (1537/1538–1612), matematik, astronom a jesuita
• Johannes Junius (1573–1628), purkmistr v Bambergu, který se proslavil dopisem z vězeňské cely napsaným když očekával popravu za čarodějnictví
• Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770–1831), filosof
• Maxmilián Josef Bavorský (1808–1888), bavorský vojvoda, mecenáš bavorské lidové hudby
• Ota I. Řecký (1815–1867), bavorský princ, první moderní král Řeckého království
• Wilhelm Emil Messerschmitt (1898–1978), letecký konstruktér a průmyslník
• Annette von Aretin (1920–2006), první bavorská televizní hlasatelka
• Karlheinz Deschner (1924–2014), spisovatel a kritik náboženství
• Hans Wollschläger (1935–2007), spisovatel, překladatel, historik a filolog
• Ulrich Beck (1944–2015), sociolog

• Bedford, Spojené království
• Feldkirchen in Kärnten, Rakousko
• Nagaoka, Japonsko
• Ostřihom, Maďarsko
• Praha 1, Česko^[3]
• Rodez, Francie
• Villach, Rakousko

• 
  Dóm.
• 
  Kostel sv. Michaela a bývalé benediktinské opatství.
• 
  Kostel sv. Martina.
• 
  Nová rezidence.
• 
  Malé Benátky.

• Aféra Bamberg

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bamberk na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Bamberk ve Wikislovníku
• Galerie Bamberk na Wikimedia Commons
• (německy) Oficiální web města
• (německy) Hotel and Travel Information
• Bamberk ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích