Bandikutcovití

Jak číst taxoboxBandikutcovití
alternativní popis obrázku chybí
bandikutec Raffrayův (Peroryctes raffrayana)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Podtřídavačnatci (Marsupialia)
Řádbandikuti (Peramelemorphia)
Čeleďbandikutovití hrubosrstí (Peroryctidae)
Podčeleďbandikutcovití (Peroryctinae)
Groves & Flannery, 1990
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bandikutcovití (Peroryctinae) představují skupinu bandikutů, v současné podobě zahrnující pouze rod Peroryctes (česky bandikutec).

Systematika

Bandikutcovité poprvé vymezila dvojice biologů Colin Groves a Tim Flannery v podobě samostatné čeledi Peroryctidae.[1] V tomto pojetí bandikutcovití zahrnovali rody Echymipera, Microperoryctes, Peroryctes a Rhynchomeles, které byly vyčleněny od bandikutovitých (Peramelidae). Grovesův a Flenneryho systém byl založen především na morfologických znacích; vyjma konkrétních charakteristik ve stavbě jednotlivých lebečních kostí měli bandikutcovití spíše vysokou a cylindrickou lebku, zatímco lebka bandikutovitých byla spíše plochá. Z hlediska areálu výskytu měli bandikutcovití žít na Nové Guineji, přidružených ostrovech a v extrémních oblastech severovýchodní Austrálie.[2][3] Se systémem, v rámci něhož se řád bandikutů dělí na bandikutovité a takto vymezené bandikutcovité, se lze stále v některých zdrojích setkat.[4][5]

Molekulárně-fylogenetické studie z přelomu tisíciletí nicméně vydělení samostatné čeledi Peroryctidae nepodpořily,[6] byť situaci komplikoval především nedostatek vzorků vhodných pro extrakci genetického materiálu.[2] Čeleď Peroryctidae proto není v rámci moderního systému bandikutů většinou rozlišována a její zástupci jsou sdružováni v rámci původní čeledi Peramelidae;[7][8][9] v rámci ní však bývá rozlišována podčeleď Peroryctinae, která v této „okleštěné“ podobě zahrnuje pouze novoguinejský rod Peroryctes. Rody vymezené na základě definice z roku 1990 nicméně podle novějších fylogenetických analýz tvoří monofyletickou skupinu.[10][11]

Rod Peroryctes je dělen do dvou druhů:[11]

  • Peroryctes broadbenti (Ramsay, 1879) – bandikutec velký
  • Peroryctes raffrayana (Milne-Edwards, 1878) – bandikutec Raffrayův

Reference

  1. ↑ Groves, C.P., Flannery, T.F., 1990. Revision of the families and genera of bandicoots. In: Seebeck, J.H., Wallis, R.L., Brown, P.R., Kemper, C.M. (Eds.), Bandicoots and Bilbies. Surrey Beatty and Sons, Sydney, pp. 1–11.
  2. ↑ a b WESTERMAN, M.; KEAR, B.P.; APLIN, K. Phylogenetic relationships of living and recently extinct bandicoots based on nuclear and mitochondrial DNA sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2012-01, roč. 62, čís. 1, s. 97–108. Dostupné online [cit. 2023-05-11]. DOI 10.1016/j.ympev.2011.09.009. (anglicky) 
  3. ↑ NOWAK, Ronald. Walker's Marsupials of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2005. ISBN 9780801882227, ISBN 9780801882111. S. 127–128. (anglicky) 
  4. ↑ MCDADE, M. C. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Volume 12 Mammals I. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 9. (anglicky) 
  5. ↑ Peramelemorphia - Bandikuti - Bandicoots. www.savci.upol.cz [online]. [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ WESTERMAN, M.; SPRINGER, M. S.; KRAJEWSKI, C. Molecular Relationships of the New Guinean Bandicoot Genera Microperoryctes and Echymipera (Marsupialia: Peramelina). Journal of Mammalian Evolution. 2001-06-01, roč. 8, čís. 2, s. 93–105. Dostupné online [cit. 2023-05-11]. ISSN 1573-7055. DOI 10.1023/A:1011302314000. (anglicky) 
  7. ↑ ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 
  8. ↑ FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. (anglicky) 
  9. ↑ VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky) 
  10. ↑ KEAR, Benjamin P.; APLIN, Ken P.; WESTERMAN, Michael. Bandicoot fossils and DNA elucidate lineage antiquity amongst xeric-adapted Australasian marsupials. Scientific Reports. 2016-11-24, roč. 6, čís. 1, s. 37537. Dostupné online [cit. 2023-05-11]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep37537. (anglicky) 
  11. ↑ a b Peroryctinae Groves and Flannery, 1990 [online]. ITIS [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Peroryctes raffrayana.jpg
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions

Title: Annales des sciences naturelles
Identifier: annalesdesscienc67miln (find matches)
Year: 1878 (1870s)
Authors: Milne-Edwards, H. (Henri), 1800-1885; Audouin, Jean Victor, 1797-1841; Milne-Edwards, Alphonse, 1835-1900; Perrier, Edmond, 1844-1921; Bouvier, E. -L. , 1856-1944; Grassé, Pierre-Paul, 1895-1985
Subjects: Zoology; Biology
Publisher: [][etc. ]
Contributing Library: Harvard University, Museum of Comparative Zoology, Ernst Mayr Library
Digitizing Sponsor: Harvard University, Museum of Comparative Zoology, Ernst Mayr Library

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
OO P^ K o o
Text Appearing After Image:
< -/3 ai ^P-i <r*

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.