Bandikutovití jemnosrstí
 Bandikutovití jemnosrstí | |
|---|---|
 (c) State of Queensland, CC BY 4.0 bandikut králíkovitý (Macrotis lagotis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Nadřád | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | bandikuti (Peramelemorphia) |
| Čeleď | bandikutovití jemnosrstí (Thylacomyidae) Bensley, 1903 |
| Rod | bandikut (Macrotis) Reid, 1837 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bandikutovití jemnosrstí (Thylacomyidae) představují čeleď vačnatců z řádu bandikutů (Peramelemorphia). Jediným žijícím rodem je Macrotis, se dvěma recentními druhy.
Systematika a fylogeneze
Bandikutovití jemnosrstí, odb. Thylacomyidae, spadají do řádu bandikutů (Peramelemorphia), který v rámci moderní systematiky utvářejí společně s recentními čeleděmi bandikutovití hrubosrstí (Peramelidae) a bandikutovití dvouprstí (Chaeropodidae). Bandikutovití jemnosrstí a dvouprstí představují druhově nepočetné čeledi, jejichž zástupci byli historicky sdružováni i v rámci čeledi Peramelidae. Molekulárně-fylogenetické studie nicméně potvrzují hlubokou divergenci těchto tří vytyčených linií, jež spadá do svrchního oligocénu až středního miocénu. Čeleď Thylacomyidae, příp. Chaeropodidae, zřejmě představují bazální linii celého řádu bandikutů.[1][2]
Čeleď Thylacomyidae je monotypická, zahrnuje pouze jediný žijící rod Macrotis. Jméno rodu vychází z řeckého „μακρός“ a „οὖς“ a v překladu znamená „velkouchý“.[3] Jméno čeledi vychází z řeckých slov „θύλακος“ a „μῦς“ a v překladu znamená „myš s vakem“.[4]
Bandikutovití jemnosrstí čítají pouze dva recentní druhy:[5]
- Macrotis lagotis (Reid, 1837) – bandikut králíkovitý
- † Macrotis leucura (Thomas, 1887) – bandikut běloocasý
Popis
Bandikutovití jemnosrstí představují středně velké vačnatce s tělesnou délkou asi 55 cm a celkovou hmotností okolo 2,5 kg. Vyznačují se protáhlým čenichem a prodlouženými ušními boltci, jež během spánku překládají přes obličej. Zadní končetiny jsou delší než přední, ocas dosahuje asi poloviční či nadpoloviční velikosti než zbytek těla a jeho konec zdobí osrstěná štětka. Celkový zubní vzorec činí 5.1.3.43.1.3.4 = 48 zubů.[2][6]
Jde o endemity Austrálie, kteří se soustředí v suchých pouštních oblastech. Typické je pro ně budování několik metrů hlubokých, spirálovitě stočených nor, které jim poskytují ochranu před pouštním sluncem. Díky životu v extrémních podmínkách jde o značně flexibilní zvířata, co se týče jejich životních strategií: živí se všežravě, jsou přizpůsobeni omezené nabídce vodních zdrojů, rozmnožovat se mohou v průběhu celého roku a samici se po krátkém období březosti mohou narodit 3 až 4 mláďata.[2][6] Bandikut běloocasý je pokládán za vyhubený druh, jenž vymizel nejpozději začátkem druhé poloviny 20. století. Osudnou se mu stala predace ze strany zavlečených savců, jakož i změny v požárních cyklech.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ WESTERMAN, M.; KEAR, B. P.; APLIN, K. Phylogenetic relationships of living and recently extinct bandicoots based on nuclear and mitochondrial DNA sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2012-01, roč. 62, čís. 1, s. 97–108. PMID: 22100729. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 1095-9513. DOI 10.1016/j.ympev.2011.09.009. PMID 22100729.
- ↑ a b c ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 114–115.
- ↑ TURNER, Jim. Mammals of Australia. Sofia: Pensoft ISBN 978-1-4356-3478-7, ISBN 1-4356-3478-0. OCLC 213886661 S. 39.
- ↑ Definition of THYLACOMYS. www.merriam-webster.com [online]. [cit. 2023-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ bandikut [online]. BioLib [cit. 2023-05-06]. Dostupné online.
- ↑ a b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 260. (anglicky)
- ↑ Burbidge, A.A. & Woinarski, J. 2016. Macrotis leucura. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T12651A21967376. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T12651A21967376.en. Accessed on 06 May 2023.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bandikutovití jemnosrstí na Wikimedia Commons 
Taxon Thylacomyidae ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Illustration of a lesser bilby (Macrotis leucura) at the Catalogue of the Monotremes and Marsupials in the British Museum (Natural History)