Barbara Haasová
Barbara Haasová | |
---|---|
Barbara Haasová v kvalifikaci Wimbledonu 2018 | |
Stát | Rakousko |
Datum narození | 19. března 1996 (27 let) |
Místo narození | Steyr, Rakousko |
Výška | 165 cm[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 727 316 USD |
Tenisová raketa | Babolat |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 322–182 |
Tituly | 0 WTA, 16 ITF |
Nejvyšší umístění | 133. místo (24. února 2020) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo kvalifikace (2020) |
French Open | 1. kolo (2020) |
Wimbledon | 3. kolo kvalifikace (2016, 2018) |
US Open | 1. kolo (2016, 2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 41–39 |
Tituly | 0 WTA, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 164. místo (27. září 2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 6. listopadu 2023
Barbara Haasová, nepřechýleně Haas, (* 19. března 1996 Steyr[2]) je rakouská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala do listopadu 2020 šestnáct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2020 na 133. místě a ve čtyřhře pak v září 2021 na 164. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala v lednu 2013 na 22. příčce. Trénuje ji Jürgen Waber.[4][1]
V rakouském fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 základním blokem I. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Srbsku, v němž prohrála úvodní dvouhru s Ivanou Jorovićovou. Srbky zvítězily 3:0 na zápasy. Do roku 2021 v soutěži nastoupila k patnácti mezistátním utkáním s bilancí 10–5 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[5]
Tenisová kariéra
V rámci událostí okruhu ITF debutovala v srpnu 2010, když na turnaj ve Vídni s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Ve čtvrtfinále podlehla Němce Sabrině Baumgartenové z deváté světové stovky. S Piou Königovou zasáhla i do vídeňské čtyřhry. V semifinále Rakušanky prohrály s českým párem Iveta Gerlová a Lucie Kriegsmannová. Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během července 2012 na vídeňské události s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále přehrála nejvýše nasazenou Francouzku Amandine Hesseovou, figurující v páté stovce klasifikace.[6][3][4]
V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala říjnovým Generali Ladies Linz 2012. V jejím úvodním kole však získala jen tři gemy na Kolumbijku Catalinu Castañovou. Hlavní soutěž si poprvé zahrála o tři sezóny později po udělení divoké karty do dvouhry Gastein Ladies 2015 v Bad Gasteinu. V prvním utkání nestačila na Rumunku Andreeu Mituovou z osmé světové desítky až v tiebreaku rozhodující sady. Na říjnovém Generali Ladies Linz 2015 ji vyřadila třicátá osmá žena pořadí Barbora Strýcová po třísetovém průběhu.[6][4]
Premiéru v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském singlu US Open 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály Andreea Mituová, Číňanka Čang Jü-süan a Slovenka Jana Čepelová. V úvodním kole newyorské dvouhry pak ztratila koncovku rozhodující sady s třicátou první nasazenou Maďarkou Tímeou Babosovou.[6]
Do prvního finále na okruhu WTA Tour postoupila v linecké čtyřhře Upper Austria Ladies Linz 2019, do níž se Švýcarkou Xenií Knollovou obdržely divokou kartu. Ve finále je zdolaly nejvýše nasazené Češky Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou.[7] I z druhého deblového boje o titul na Thailand Open 2020 skončila po boku Australanky Ellen Perezové jako poražená finalistka. V závěrečném duelu soutěže podlehly australské dvojici Arina Rodionovová a Storm Sandersová.[8]
Finále na okruhu WTA Tour
Legenda | |
---|---|
Grand Slam (0) | |
Turnaj mistryň (0) | |
Premier Mandatory & Premier 5 (0) | |
Premier (0) | |
International (0–2 Č) |
Čtyřhra: 2 (0–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 13. října 2019 | Linec, Rakousko | tvrdý (h) | Xenia Knollová | Kateřina Siniaková Barbora Krejčíková | 4–6, 3–6 |
Finalistka | 2. | 17. února 2020 | Hua Hin, Thajsko | tvrdý | Ellen Perezová | Storm Sandersová Arina Rodionovová | 3–6, 3–6 |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (16 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražená finalistka | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | červenec 2012 | Vídeň, Rakousko | antuka | Amandine Hesseová | 6–1, 6–4 |
2. | prosinec 2013 | Džibuti, Džibutsko | tvrdý | Lee Hua-chen | 6–4, 6–3 |
3. | prosinec 2013 | Džibuti, Džibutsko | tvrdý | Lee Hua-chen | 6–3, 6–3 |
4. | červenec 2014 | Bad Waltersdorf, Rakousko | antuka | Iva Mekovecová | 7–6(8–6), 6–3 |
5. | září 2014 | Sankt Pölten, Rakousko | antuka | Anna Remondinová | 7–6(7–1), 0–6, 6–1 |
6. | srpen 2015 | Graz, Rakousko | antuka | Julia Grabherová | 1–6, 6–1, 6–2 |
7. | září 2015 | Podgorica, Černá Hora | antuka | Doroteja Erićová | 6–3, 6–1 |
8. | prosinec 2015 | Nová Bombaj, Indie | tvrdý | Aryna Sabalenková | 7–6(7–2), 7–6(8–6) |
9. | únor 2016 | Port Pirie, Austrálie | tvrdý | Arina Rodionovová | 6–4, 5–7, 6–4 |
10. | březen 2016 | Naples, Spojené státy | antuka | Jelizaveta Jančuková | 3–6, 6–2, 6–2 |
11. | duben 2017 | Jackson, Spojené státy | antuka | Sophie Changová | 6–4, 6–7(3–7), 6–4 |
12. | září 2018 | Sofie, Bulharsko | antuka | Katharina Hobgarská | 6–3, 6–2 |
13. | prosinec 2018 | Nová Bombaj, Indie | tvrdý | Diāna Marcinkevičová | 0–6, 6–3, 7–5 |
14. | srpen 2019 | Hechingen, Německo | antuka | Olga Danilovićová | 6–2, 6–1 |
15. | září 2019 | Praha, Česko | antuka | Julyette Steurová | 7–5, 4–6, 6–0 |
16. | prosinec 2019 | Nová Bombaj, Indie (2) | tvrdý | Jeong Su-nam | 4–6, 6–2, 7–6(7–2) |
Čtyřhra (3 tituly)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | únor 2013 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Doroteja Erićová | Martina Kubičíková Chantal Škamlová | 6–2, 7–5 |
2. | duben 2015 | Káhira, Egypt | antuka | Sandra Samirová | Amandine Hesseová Marine Partaudová | 0–6, 6–4, [10–7] |
3. | duben 2021 | Záhřeb, Chorvatsko | antuka | Katarzyna Kawaová | Andreea Prisăcariuová | 7–6(7–1), 5–7, [10–6] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barbara Haas na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Barbara Haasová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 27. října 2020
- ↑ Barbara Haas: "Wer nicht unter den Top 100 ist, kämpft um jeden Cent". Nachrichten [online]. 2015-10-12 [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Barbara Haasová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 27. října 2020
- ↑ a b c Barbara Haas Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Barbara Haasová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 27. října 2020
- ↑ a b c Barbara Haas Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Krejčíková se Siniakovou mají titul z Lince, slaví i patnáctiletá Gauffová [online]. iDNES.cz, 2019-10-13 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
- ↑ Tor Chittinand. Linette dashes Kung's title dream in Hua Hin. Rodionova, Sanders grab doubles crown [online]. Bangkok Post, 2020-02-17 [cit. 2020-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Barbara Haasová na Wikimedia Commons
- Barbara Haasová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Barbara Haasová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Barbara Haasová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Barbara Haasová na Facebooku
- Barbara Haasová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.