Barbara McClintocková
| Barbara McClintock | |
|---|---|
_shown_in_her_laboratory_in_1947.jpg) Barbara McClintock ve své laboratoři (1947) | |
| Rodné jméno | Eleanor McClintock |
| Narození | 16. června 1902 Hartford, Connecticut, USA |
| Úmrtí | 2. září 1992 (ve věku 90 let) Huntington, New York, USA |
| Alma mater | Cornellova univerzita |
| Pracoviště | University of Missouri, Cold Spring Harbor Laboratory |
| Obor | cytogenetika |
| Známá díky | studium genetické struktury kukuřice |
| Ocenění | Národní vyznamenání za vědu (1970) Thomas Hunt Morgan Medal (1981) Louisa Gross Horwitz Prize (1982) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1983) |
| Rodiče | Sara Ryder McClintock |
| Podpis | .svg){kind=small} |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Barbara McClintock (16. června 1902, Hartford, Connecticut – 2. září 1992, Huntington, New York) byla americká bioložka, která se věnovala buněčné genetice (cytogenetice) a v roce 1983 byla za své objevy oceněna Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství.
Život a dílo
Narodila se jako třetí ze čtyř dětí lékaře a několik let žila u svého strýce v Brooklynu (New York), kam se celá rodina přestěhovala v roce 1908. Tam Barbara roku 1919 maturovala a pak studovala botaniku na Cornellově univerzitě. Promovala roku 1925 a v roce 1927 obhájila doktorát z botaniky, i když se už řadu let ve skutečnosti zabývala genetikou. Pracovala na zemědělské fakultě univerzity ve skupině, která se zabývala šlechtěním kukuřice. S použitím barvení rostlinných chromozomů — útvarů, ve kterých se nachází DNA — pomocí acetokarmínu jako první charakterizovala chromozomy kukuřice.[1] Díky tomu mohla tyto chromozomy pozorovat a studovat pod mikroskopem a spojovat je se skupinami vlastností, které se společně dědí (genová vazba). Roku 1930 jako první pomocí cytologických metod pozorovala crossing-over, dříve pouze teoreticky popsaný proces během buněčného dělení (meióza), při němž si dva homologní chromozomy vyměňují část své DNA.[2][3]
Díky těmto úspěchům získávala grantové podpory a mohla ve svém výzkumu pokračovat na různých univerzitách v USA i v Německu. Od roku 1932 začala používat rentgenové záření, které zvyšuje pravděpodobnost mutací, a objevila tak řadu dalších zajímavých detailů buněčného dělení a rekombinace. Pozorovala například mechanismus rozpadu chromozomů poté, co přijdou o telomery chránící jejich konce (tzv. Breakage-fusion-bridge cycle),[4] který byl později pozorován v případě řady chromozomových translokací (přestaveb chromozomu) vedoucích k rakovině. Roku 1941 získala stálé místo v Cold Spring Harbor Laboratory na Long Island ve státě New York. Další významný objev z této doby je především identifikace organizátoru jadérka, což je oblast chromozomu, v jehož blízkosti se formuje jadérko.[5]
Roku 1944 začala studovat mozaikové zbarvení kukuřičných zrn a jeho nepravidelné dědění. Na některých místech chromozomu nalezla dvě oblasti, které nazvala disociátor (Ds) a aktivátor (Ac). Byly to první objevené transpozony — aktivátor je kompletní transpozon, disociátor je jeho zkrácená (poškozená) verze závislá na Ac.[6] Už v roce 1948 zjistila, že se mohou po chromozomu posouvat a tím vlastně způsobovat mutace. Posuny těchto transpozonů jsou tak schopné blokovat či aktivovat určité geny a tím způsobit proměnlivé zbarvení kukuřičných zrn. V 50. letech studovala McClintock různé odrůdy kukuřice v Jižní Americe a vytvořila jejich genetické mapy.
Tyto objevy, které ukázaly složité mechanismy genetické regulace, byly tak nečekané a překvapivé, že je většina současníků odmítala. Odpor byl tak silný, že od roku 1953 dokonce přestala McClintock publikovat na toto téma. Teprve když roku 1961 francouzští genetici François Jacob a Jacques Monod popsali funkci lac operonu, mohla se myšlenka dynamického řízení genomu obecně prosadit.
Význam a ocenění
Kromě řady významných jednotlivých objevů obrátila McClintock pozornost k tzv. epigenetickým jevům, to jest k procesům, které mohou měnit expresi genu a tím případně i fenotyp organismu, aniž by došlo k (nevratné) mutaci. Byla tak průkopnicí nového pohledu na předávání a působení genetické informace. Už v roce 1944 byla zvolena do Národní akademie věd Spojených států amerických, po válce získala několik vědeckých cen, roku 1970 National Award for Science, roku 1981 Wolfovu cenu za medicínu a roku 1983 konečně i Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.
Odkazy
Reference
- ↑ MCCLINTOCK, B. A Cytological and Genetical Study of Triploid Maize.. Genetics. Mar 1929, roč. 14, čís. 2, s. 180–222. Dostupné online. PMID 17246573.
- ↑ CREIGHTON, HB.; MCCLINTOCK, B. A Correlation of Cytological and Genetical Crossing-Over in Zea Mays.. Proc Natl Acad Sci U S A. Aug 1931, roč. 17, čís. 8, s. 492–7. PMID 16587654.
- ↑ www.aspb.org [online]. [cit. 28-10-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-12-2003.
- ↑ MCCLINTOCK, B. The Stability of Broken Ends of Chromosomes in Zea Mays.. Genetics. Mar 1941, roč. 26, čís. 2, s. 234–82. Dostupné online. PMID 17247004.
- ↑ MCCLINTOCK, Barbara. The relation of a particular chromosomal element to the development of the nucleoli in Zea mays. Zeitschrift für Zellforschung und Mikroskopische Anatomie. 1934-01-01, roč. 21, čís. 2, s. 294–326. DOI 10.1007/BF00374060.
- ↑ RÉDEI, George P. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.
Literatura
- FEDOROFF, Nina. Barbara McClintock. Biographical Memoirs. 1995, čís. 68, s. 211–236.
- KASS, LB.; MCCLINTOCK, BM. Records and recollections: a new look at Barbara McClintock, Nobel-Prize-winning geneticist.. Genetics. Aug 2003, roč. 164, čís. 4, s. 1251–60. Dostupné online. PMID 12930736.
- FEDOROFF, NV. Barbara McClintock (June 16, 1902-September 2, 1992.). Biogr Mem Natl Acad Sci. 1995, roč. 68, s. 211–35. PMID 11616350.
- CAMPBELL, A.; MCCLINTOCK, B. Barbara McClintock.. Annu Rev Genet. 1993, roč. 27, s. 1–6. DOI 10.1146/annurev.ge.27.120193.000245. PMID 8122898.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Barbara McClintock na Wikimedia Commons - B. McClintock, The Stability of Broken Ends of Chromosomes in Zea Mays (1941) (anglicky)
- B. McClintock, Induction of Instability at Selected Loci in Maize. (1953) (anglicky)
- Cold Spring Harbor Laboratory Archives, Barbara McClintock: A Brief Biographical Sketch (anglicky)
- Enhancer and Gene Trap Transposon Mutagenesis in Arabidopsis, článek o významu transpozonů pro mutagenezi rostlin (anglicky)
Média použitá na této stránce
Signature of Barbara McClintock. Traced from bitmap using Inkscape.
Photograph of Barbara McClintock's ears of corn (five) and a microscope.
Barbara McClintocková (16. června 1902 – 2. září 1992) byla americká bioložka, která se věnovala cytogenetice a v roce 1983 byla za své objevy oceněna Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství.